Virginia Woolf

Deníky Virginie Woolfové nechávají čtenáře nahlédnout nejen do literární laboratoře této modernistky, ale též do jejího osobního života. Spisovatelka, která navenek působila sebevědomě až arogantně, se v nich ukazuje jako velice citlivá osoba se zájmem o vše, co se kolem ní děje a co používá jako inspiraci pro svá díla.

Romány Virginie Woolfové, představitelé vrcholného modernismu, jsou v českém prostředí dobře známé. Její esejistická tvorba a prvotiny, v nichž teprve objevovala svou specifickou poetiku, zůstávaly dosud v pozadí. V letošním roce však vyšel první překlad jejího debutu Plavba, v němž hrdinka, podobně jako autorka sama, teprve objevuje svou identitu a lásku a poznává svět skrze citlivé vnímání.

Román Roky patří mezi méně známá díla Virginie Woolfové, ale velmi dobře dokládá proměny její prózy a témat, jimiž se zabývala od třicátých let minulého století – kritikou britského impéria a patriarchátu, postavením žen a nejasnou vidinou budoucnosti. Přes vnější zdání tradiční románové formy v díle kombinuje prvky eseje, rodinné ságy a kroniky. Jeho ústředním tématem je přeměna pozdní viktoriánské společnosti v moderní sociální řád, kde aristokracie a buržoazie ztrácejí svá privilegia.

Vrcholem neprávem opomíjené esejistické tvorby Virginie Woolfové jsou texty Vlastní pokoj a Tři guineje, v nichž autorka rozvíjí úvahy o roli žen ve společnosti, nepoměru vlastnictví finančních prostředků mezi pohlavími, právu žen na seberealizaci nebo vzdělávacím systému.

Román Vlny, pokud ho můžeme nazývat románem, představuje po úspěchu inovativních próz Paní Dallowayová a K majáku naprostý vrchol literárního umu Virginie Woolfové. Autorka v něm experimentuje jak s formou – tím, že každé kapitole předchází přírodní interludium, jež na pozadí mořských vln a světla naznačuje, co se bude v dané kapitole odehrávat –, tak s narativní technikou polyfonního vyprávění.

Kdo je paní Dallowayová? Co vlastně prožije v průběhu jednoho červnového dne, který zdánlivě tvoří jediný časový rozměr knížky?

Květiny obstará sama, řekla paní Dallowayová...

Povídky Skvrna na zdi, Zahrady v Kew, Smyčcový kvartet (The String Quartet, 1921) a Pondělí nebo úterý (Monday or Tuesday, 1921) představují ranou impresionistickou část její tvorby a můžeme v nich vidět jakési studie k románu Jákobův pokoj (Jacob´s Room, 1922).