Genet ve své bolesti zjišťuje, že nejvyšší poctu, jakou může mrtvému Jeanovi prokázat, je vylíčit své sny o životních příbězích nejopravdovějších a nejkrásnějších vojáků, kteří doposud bojují a milují se za komíny pařížských domů.
JG
Jean Genet
Vězeňský kněz byl stižen aerofagií, a aby snáze vypouštěl své plyny v tichosti, rukou si tiskl hýždě k sobě a prdy, namísto aby detonovaly, vycházely bezhlučně. Táhlo mu na padesát, byl skoro plešatý a příliš tučnou tvář měl našedlou, ne barvou kůže, ale pro nedostatek jakéhokoli výrazu...
