Po deseti letech vychází opět v českém překladu Rubena Pellara další kniha nizozemského prozaika, novináře a režiséra Leona de Wintera, a sice Právo na návrat. Podobně jako v předcházejícím románu Hoffmanův hlad (1990, česky 2000) se i tentokrát prolíná skeptický pohled na dějinné události s tématem nečekané ztráty dítěte, která hlavní protagonisty přivádí až na samý okraj šílenství.
LW
Leon de Winter
Ikki řídil své upravené auto přes přímořský bulvár směrem na jih. Polovinu těla měl takřka bezvládnou, a proto si opatřil stařičké britské auto, rovera, které ovládal svou mechanickou levou rukou a levou nohou.
Leon de Winter (1954, ’s-Hertogenbosch) je nizozemský spisovatel a filmař. Jeho rodiče patřili k židovskému proletariátu, otec i matka vychodili jen pětitřídku. Válku přežili v ilegalitě, ostatní příbuzenstvo (ale vlastně i jejich společenská vrstva jako taková) zahynulo v koncentračních táborech.
