Ze všech básníků z dosud poslední české antologie polské poezie 12x Polsko (jejímiž editory byla Lucie Zakopalová, překladatelka recenzované knihy, spolu s Grzegorzem Jankowiczem) je u nás Justyna Bargielska jednoznačně nejpopulárnější. V Česku opakovaně vystupovala, často se objevovala v literárních časopisech a je mezi nimi první, jíž vyšel samostatný výbor.
višničko třešničko
višničko třešničko udělej to kouzlo
s mincemi z nichž jednu beru do ruky
a když zavíráš oči počítám do deseti
pokládám je na stůl a ty všechny hladíš
a říkáš to je ona a to je ta ještě teplá
vypaluje ti rudý cejch do vnitřku dlaně
a mně uvnitř a v dalším okamžiku ti
letím přes ruce mizím ve tvém oku uchu
Jak by Justyna Bargielska odpověděla na titulní otázku Píšeš báseň? v názvu výboru? Snad jako v jednom rozhovoru: nepíšu, vyhlížím ji. A dodala by, že nejdříve ale jen poslouchá a čeká na slova, verše a věty, které k ní samy přicházejí. Nedokáže psát básně na objednávku a její digresivní a asociativní próza více připomíná poezii. Skrývá se za tím oslava poetické inspirace?