Kultura individualismu

Jinak řečeno, člověk se individualizuje, pokud v sobě odhaluje dítě, traumatické zkušenosti z minulosti nebo destruktivní či sebedestruktivní sklony a „šílené“ touhy. Odtud pramení nadšení pro ustavičné sebezkoumání a ochota se podrobovat rozmanitým „psychologickým“ testům, zjišťujícím typ osobnosti, odolnost vůči závislostem, sklon k onemocnění určitými chorobami, úroveň asertivity, uspokojení z vykonávané práce, zdraví svazku atd.

Na to, jaká bude budoucnost „kultury individualismu“, autorka odpověď nedává, každopádně ji ale představuje jako fenomén komplikovaný a vnitřně protikladný, který bychom neměli nekriticky přijímat.