Rozhovor Markéty Pilátové se spisovatelkou Annou Enquistovou o tom, jak se dá přežít smrt vlastního dítěte, o tvorbě, která nezabere víc než dvě a půl hodiny denně, a také o tom, že kdo chce ovlivňovat společnost, měl by se věnovat spíš politice než psaní.
Román Kontrapunkt se odvíjí od tragické události v autorčině životě: její dcera zahynula při autonehodě. Nácvik Bachových Goldbergových variací přináší matce útěchu a vyvolává vzpomínky na dceru v různých životních stádiích i úvahy o vztahu matky a dcery obecně. Úvahy se prolínají se střípky z Bachova života a s pasážemi o technické stránce klavírní hry.
Otec parkuje červené auto na asfaltu pod hrází. Děti šplhají vzhůru, rodiče zatím vytahují zezadu z auta kufry a batohy. Kluk a holka stojí těsně vedle sebe mezi ovcemi a upírají pohled přes moře na ostrov. On má červenou bundu, ona modrou. Prudký vítr jim vyfoukává vlasy do výšky, síla vichřice v nich vyvolává smích, ukazují si na vlny s bílými čepicemi z pěny a vykřikují rozrušením, když přívoz přistane.