Když spisovatel píše běžný text, musí všechno uspořádat lineárně. Nepoddajné myšlenky je třeba poskládat za sebe a upravit je podle pravidel pravopisu. Já jsem ale chtěla zachytit to, co se odehrává v lidské hlavě. Tam není žádný text, ale jen nejasné útržky myšlenek, hluk a nějaký děj, což je naprosto nemožné postihnout běžným psaním.
Kniha Zahradník pana Darwina je nevšední kontemplací nad odvěkým sporem vědy a církve, kritikou manipulátorství a předsudků i citlivou introspektivou do duše trpících. To vše spolu s originálním formálním zpracováním tvoří celek, do nějž stojí za to se pohroužit.
Román Zahradník pana Darwina se na malém prostoru a neobvyklou formou pouští do hledání vztahu mezi vědou a vírou, přijetím a odsouzením, pochopením a nepochopením. Ale o Darwina v ní tak úplně nejde.
Je v roce 2011 „vošajstlich“ napsat román o Charlesi Darwinovi? Ve Finsku rozhodně ne, ale ve Spojených státech severoamerických možná ano, neboť podle sociologických průzkumů jeho teorii vzniku člověka odmítá více než polovina obyvatel země.
PO NÁVRATU z kostela Eileen Faineová namočí brk do inkoustu a nadepíše na papír:
O lidské povaze.
Pero se zastaví.
Řekové možná měli pravdu, když mluvili o tělesných šťávách a sangvinickém a melancholickém druhu, ale u nás nejběžnější asi bude vazce táhlý druh hutného zeleného hlenu.
