Maria Peura: Na okraji světla (Valon reunalla). Přel. Vladimír Piskoř, Havran, Praha, 2009.
Podpoříte provoz našich stránek.
Když se člověk narodí v obci, kde končí vlak, kde půl roku vládne temnota, kde mráz v zimě klesá až k arktickým minus padesáti, kde většina jeho příbuzných a známých končí život předčasně a dobrovolně...
Ne abys chodila na led, říkali mi, pořád mi to říkali. Led je zrádný, praskne, můžeš se probořit a utopit. Tohle mi říkali pořád, proto jsem tam musela. Kam taky jinam. Taková bezpečná, hladká plocha. Nože bruslí zanechávaly v ledu roztřepené jizvy, ze kterých zvolna prýštila chladná, modrá krev. Byl to skvělý pocit, když se jí člověk dotkl špičkou jazyka a věděl, že smrt je nablízku, nadosah.
Román Na okraji světla nabízí nový, neotřelý pohled na dobu, kdy se v lidském životě vše odehrává poprvé. Zavede nás jak do míst, kam jsme dosud nevkročili, tak do zákoutí, která důvěrně známe, ale neodvažujeme se na ně pomyslet, aniž zrudneme studem.
