Rodiče nám dětem vždycky říkali, jen ať si dáme pozor na blázny. Chovanci často přicházeli k drátěnému plotu Jamky a mávali na nás a my jim podávali čaj v plastových kelímcích. Měli radost, třeba ho ani hned nevypili, jenom ho drželi a dívali se na něj. Někdy jsme jim dávali i preclíky. Většina z nich ani nevypadala jako skuteční blázni.
Nikdy ani slovo
Krisztina Tóth: Nikdy ani slovo (Soha egy szót se). Povídka vyšla v časopise Mozgó Világ 2008/3, český překlad Jiřího Zemana vyšel v Labyrint revue 23-24.
