Román o budování komunistické osady daleko od centra, kdesi v rozlehlých ruských stepích bývá nejčastěji spojován s pojmy utopie, anitiutopie či apokalypsa. Po jeho stranách stejně jako po nedozírných prostranstvích Ruska vyhlížejícího nadcházející revoluci bloudí doslova cervantesovské typy hledající štěstí, očekávající příchod pozemského ráje.
Andrej Platonov dokončil svůj román Čevengur v roce 1928. Česky vychází ve vynikajícím překladu Anny Novákové, která Platonovův rafinovaný poetický jazyk přebásnila se vzácným citem pro napětí mezi stylistickými vrstvami češtiny počínaje vytříbenou spisovnou normou úvah a popisů a konče vulgarismy hovorové řeči.
Vrcholné dílo Andreje Platonova, rozsáhlá románová próza Čevengur (1926(?) až 1929), v Rusku poprvé vydaná teprve v roce 1988, má klíčový význam pro pochopení jeho filozofické pozice.
Pro Andreje Platonova bylo údobí války alespoň v jednom šťastné – i jeho, zavržence s počínající tuberkulózou, povolali do armády jako válečného dopisovatele. Zdálo se, že klatba pominula.
S delším časovým odstupem se obrací k českému čtenáři se svou zašifrovanou zprávou o apokalypse ruské utopie Andrej Platonov, který je ve světových rusistických kruzích považován za klíčového autora revoluční prózy meziválečného údobí.
Co že je mi tak těžko? Že by to už nastával komunismus? dohadoval se ve svém nejasném rozrušení Čepurný...
Ráno vyšlo velké slunce a les zpíval celým svým mohutným hlasem a pouštěl ranní vítr pod spodní listí...
