Jak vzniká určité chování? Co se děje v živočichově mozku ve vteřinách před tím, než něco udělá, a jak výsledek ovlivňují hormony, geny a předchozí zkušenosti? Jak probíhá soupeření o samice, námluvy, rozmnožování či péče o potomstvo a jaké faktory při tom hrají roli? Co stojí za evolucí spolupráce? Jaké strategie využívají predátoři při lovu kořisti? Mají zvířata emoce? Dovedou zacházet s nástroji? Jakou podobu má jejich inteligence a co ovlivňuje nebo podmiňuje jejich schopnost učit se? Chování ostatních zvířat nás zajímá svým způsobem odjakživa. Zatímco v dávné minulosti bylo životně důležité znát zvyky nebezpečných predátorů či tvorů, kteří mohli posloužit jako vhodný zdroj bílkovin, dnes nám důkladné znalosti o chování živočichů pomáhají zefektivnit ochranu ohrožených druhů (například tím, že jim nebudeme přehrazovat migrační trasy), bojovat proti těm invazním či lépe pochopit naše vlastního chování. Hodnotu a nezpochybnitelné kouzlo má však i samo odkrývání toho, jak okolní svět vlastně funguje. 

Pryč se starým?

Obor zabývající se chováním zvířat se nazývá etologie a jednou z důležitých událostí na poli té tuzemské se v roce 2024 stalo vydání nové, dlouho připravované učebnice Etologie. Mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce chování živočichů. Ta má nahradit, či možná spíše doplnit a aktualizovat stále vyhledávanou učebnici Etologie. Biologie chování zvířat, která vyšla poprvé roku 2005 a jejímž autorem byl významný český zoolog Zdeněk Veselovský (1928–2006). Veselovského Etologie se stala věrným společníkem celé generace studentů biologie a díky komplexnosti, přehlednosti, čtivosti i působivému obrazovému doprovodu zkušeného přírodovědného malíře a ilustrátora Jana Dungela si získala oblibu i u širší veřejnosti.

Vědecký pokrok je ale nezadržitelný. Za téměř dvacet let se v etologii nahromadilo mnoho nových poznatků, jež si vyžádaly vznik nového učebního textu; ten se však k Veselovského knize hrdě hlásí a v mnoha ohledech na ni navazuje, byť si autoři jsou „vědomi, že vyrovnat se takto vysoce nastaven laťce je velmi obtížné“. V souvislosti s bouřlivým rozvojem etologie pak připomínají zajímavou skutečnost, že „zatímco Veselovský napsal celou knihu sám, na té současné se podíleli 4 editoři a 37 autorů jednotlivých kapitol“.

Čtyři (a víc)

Liší se i uspořádání učebnice. Autoři nové Etologie k tématu přistoupili prizmatem „čtyř Tinbergenových otázek“ vystihujících čtyři časové roviny, respektive čtyři základní směry, kterými se lze při zkoumání chování ubírat. Důležité totiž není jen to, co se dělo ve vteřinách předtím, než nějaké chování nastalo, ale i to, co se odehrávalo v týdnech, rocích, staletích a milionech let předtím. Jinak řečeno, pokud chceme vyčerpávajícím způsobem objasnit chování nějakého živočicha, musíme se vedle mechanismu vzniku zkoumaného chování (kupříkladu reakce na určitý podnět) zaměřit i na to, co se stalo předtím, tedy jaké hormony chování ovlivnily, jaké zkušenosti jedince během života formovaly, jaké epigenetické změny zdědil od rodičů či prarodičů a jaké evoluční tlaky působily na jeho dávné předky. Oblast zájmu jednotlivých otázek shrnuje i podtitul knihy (mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce), který zároveň odkazuje na její základní rozdělení do čtyř hlavních oddílů.

Čtenář se tedy nejprve seznámí s „Mechanismy chování“, to jest například s jeho neurálním a hormonálním řízením či fungováním percepce, učení, paměti, orientace nebo komunikace. Poté na řadu přicházejí kapitoly týkající se „Ontogeneze chování“, které se zabývají genetickými a epigenetickými vlivy a vysvětlují kupříkladu vznik „individuálních rozdílů a personality“ u živočichů. Část zaměřená na „Funkce chování“ se mimo jiné soustřeďuje na potravní a antipredační chování, pohlavní výběr, rodičovskou péči nebo spolupráci. Konečně v oddílu zasvěceném čtvrté Tinbergenově otázce („Evoluce chování“) se čtenář krom relevantních poznatků o fylogenezi nervové soustavy dočká kapitol o „evoluci sociálních systémů“ nebo vzniku eusociality, dobře prozkoumané u včel nebo mravenců.

Vedle čtyř uvedených oddílů, tvořících jádro svazku, obsahuje kniha sice stručný, avšak rozhodně zajímavý historický úvod; zamrzí jen, že se Luděk Bartoš pořádně nerozepsal o vývoji etologie v Čechách a na Slovensku. Jeho vzpomínky na trable, s nimiž se tato „buržoazní pavěda“ potýkala za minulého režimu, jsou totiž nejen velmi zajímavé, nýbrž i poučné, zejména v době, kdy někteří na tehdejší dobu vzpomínají se stále větší nostalgií. Dalším bonusem je oddíl věnovaný aplikované etologii, jehož obsah už byl lehce nastíněn v úvodu recenze, a na samý konec knihy zařazená kapitola o „Etologii člověka“, o niž se postaral jeden z editorů svazku, Jan Havlíček. Ta je jednou z několika „komplexních kapitol“, které poznatky představené v těch „standardních“ aplikují na konkrétní příklady, krom člověka nebo netopýrů rovněž na šváby (v textu Jana Žďárka).

Důstojný nástupce

Ačkoli autoři vyjádřili obavu, zda se dokážou vyrovnat skvělé Veselovského Etologii, za výsledkem je na každé stránce vidět ohromné množství práce všech zúčastněných a rozhodně nezklamal. Jedná se o zdařilého a důstojného nástupce starší učebnice, která ovšem nic neztrácí ze svého kouzla a stále poslouží jako kvalitní a přístupný úvod do oboru, možná i jako příprava na recenzovanou učebnici, která je přece jen výrazně obsáhlejší a není příliš stavěná (už jen vzhledem k dvouapůlkilogramové hmotnosti) na soustavné čtení od první do poslední stránky. Byť jsou jednotlivé kapitoly do jisté míry provázané, každá je sama o sobě ucelená, a není proto problém z knihy vyzobávat to, co čtenáře či studenta zrovna zajímá, ať už je to epigenetika, pohlavní výběr nebo eusocialita, a netrápit se u náročných (přesto pro celek zásadních a zajímavých!) kapitol, jakou je kupříkladu ta neurobiologická od Pavla Němce a Petra Telenského.

Nicméně i standardní čtení má své kouzlo, neboť jak už bylo zmíněno výše, Etologie popisuje vznik chování doslova od nervového vzruchu po miliony let evoluce, což je mimochodem stejný přístup, který v knize Chování při zkoumání našich nejlepších i nejhorších činů obhajuje a uplatňuje Robert Sapolsky. Čtenář díky tomu může chování živočichů sledovat v celé jeho biologické komplexitě a lépe porozumět všem faktorům, které za libovolným, zdánlivě prostým behaviorálním projevem stojí.

Dodejme ještě, že nová Etologie se může pochlubit i velmi podařenou obrazovou stránkou, která text skvěle doplňuje a o níž se velkým množstvím černobílých a řady barevných ilustrací postarali Jan Hošek a Pavel Procházka.

(Snad) na dlouhá léta

Novou Etologii ve své knihovničce neuvítají jen biologové či ochranáři, ale obecně všichni zájemci o chování zvířat a milovníci přírodovědných knih. Nepochybně se také na mnoho dalších let stane věrným společníkem studentů přírodovědeckých fakult. V tomto ohledu lze snad doufat, že ji nepotká podobný osud jako její předchůdkyni (a řadu jiných stále používaných učebnic). Ta se několik let po svém vydání (2005, dotisk 2008) stala mimořádně vzácným artiklem a studenti, na něž se knihovní výtisky nedostaly, nebo ti, kteří knihu jednoduše toužili vlastnit, museli sáhnout hluboko do kapsy a zaplatit i desetinásobek původní doporučené ceny.