Hlavní norský literární festival, který je současně největší akcí svého druhu v celé Skandinávii, se možná trochu překvapivě nekoná v hlavním městě, ale ve dvě stě kilometrů vzdáleném Lillehammeru. Do oblíbeného centra sportovců a turistů se každoročně na konci května sjíždějí přední norští, severští i další zahraniční autoři. Největší hvězdou letošního ročníku byla americká spisovatelka Elizabeth Strout.

To, že Norové pořádají největší literární festival právě v Lillehammeru, není náhoda. Stojí za tím jistě ve všech oblastech zřejmá snaha nesoustředit vše důležité v hlavním městě. Kromě toho je ani ne třicetitisícové město v údolí Gudbrandsdalen, které má většina z nás spojené s lyžováním a zimními olympijskými hrami v roce 1994, také místem se silnou literární tradicí. Útočiště zde našli mimo jiné dva velikáni norské literatury, Bjørnstjerne Bjørnson a Sigrid Undset, z jejíhož domova je dnes muzeum a kulturní centrum.

Nositelka Nobelovy ceny vychovala v Lillehammeru své děti, napsala tu slavnou trilogii Kristina Vavřincova, a i když musela město během druhé světové války opustit, vrátila se a žila zde až do své smrti v roce 1949. Literární festival na její počest nese podtitul Sigrid Undset-Dagene i Lillehammer, tedy Dny Sigrid Undset v Lillehammeru.

Kromě literatury je město také sídlem několika důležitých vzdělávacích institucí, jako je Høgskolen i Innlandet (Inland Norway University of Applied Sciences) a Nansenskolen (Nansen Academy), která byla založena v roce 1938 jako reakce na vzestup totalitních režimů napříč Evropou.

Rozmanitost literatury i festivalu

Ačkoli by se mohlo zdát, že literární festivaly jsou všude po světě podobné, pár odlišností i inspirace bychom zde našli. Program, který je u nás často označován jako doprovodný, je tu středobodem dění. Jde o klasické debaty, autorská čtení, ale také další poměrně rozmanité a u nás ne zcela běžné formáty, jako jsou workshopy pro překladatele či literární publicisty a kritiky, přednášky, koncerty, ale třeba i povídání s výtvarnými umělci nebo promítání filmů. S autory non-fiction publikací je možné spojit literaturu a procházku do okolní přírody.

Festivalové akce, jichž se tu během týdne odehrávají neuvěřitelné tři stovky, se konají v tradičních prostorách, jakými jsou knihovny, knihkupectví, kavárny či galerie, ale i v parku, kostele či v cirkusovém stanu na náměstí. Nejde o knižní veletrh, tudíž prodejní část se stánky tu chybí, byť vybrané tituly si lze po skončení čtení a debat na místě koupit, případně si je nechat podepsat.

Norové jsou obecně pyšní na svou historii a úspěchy, což je zřejmé i v oblasti literatury. V programu festivalu samozřejmě dominují současní autoři, své místo tu najdou i klasici, a zajít je tak možné na přednášky a diskuze nejen o domácí Sigrid Undset, ale i o Knutu Hamsunovi a dalších.

Na rozdíl od praxe známé z našich knižních festivalů a veletrhů se za většinu debat, přednášek a workshopů platí. Akce jsou přesto vyprodané, do Lillehammeru totiž zavítá pravidelně okolo třiceti tisíc návštěvníků z řad široké i odborné veřejnosti. Protože je znalost angličtiny u většiny norské populace běžná, programy se netlumočí, a je tak více času na samotné povídání s hosty. A hledáme-li shodné body, potom je i v Norsku na první pohled zřejmé, že v dospělé populaci je čtení doménou žen a v publiku převažují právě ony.

V průběhu festivalu se také uděluje řada cen. Ocenění Uprisen pro nejlepší knihu pro mládež si letos odnesla Neda Alaei, cenu pro překladatele letos získala Gøril Eldøen, překladatelka i u nás ceněné Virginie Despentes.

Norové se snaží se vzbudit v dětech i dospělých chuť ke čtení

Některé zprávy ze severských zemí jsou pro nás stále z říše pohádek a snů. Je jen těžko představitelné, že by se kterýkoli český premiér se vší vážností zabýval něčím tak politicky podružným, jako je zájem dětí o čtení. Ne tak ovšem v Norsku, kde v prvním květnovém týdnu odstartoval norský předseda vlády Jonas Gahr Støre národní strategii, v rámci níž stát podpoří částkou 300 milionů norských korun tištěné učebnice. O pár dnů později byla tato strategie (doslova strategie, která má zvýšit chuť ke čtení) oficiálně představena právě na festivalu v Lillehammeru.

Ministryně školství a ministryně kultury (ano, obě dvě jsou ženy) tu vysvětlily, že strategie chce zvrátit trend horšících se čtenářských dovedností u dětí a mladých lidí. Výzkumy z poslední doby, včetně těch mezinárodních jako PISA, totiž ukazují, že norské děti čtou stále méně a s menší chutí a že na vině jsou především technologie, protože počet hodin strávených denně s mobilem, u tabletu nebo před obrazovkou počítače narůstá.

Kromě tištěných učebnic budou finančně podpořeny i školní knihovny, a to včetně těch ve školkách. Právě prostředí vzdělávacích institucí je pro budování vztahu ke čtení klíčové, protože ne všechny děti a mladí lidé mají doma přístup ke knihám nebo možnost navštěvovat veřejné knihovny. Školní knihovny by měly nabízet rozmanitou literaturu o tématech, v nichž se děti a mladí poznávají a o něž se zajímají. V jejich policích by neměly chybět komiksy, literatura faktu ani beletrie, a to i ve formě audioknih.

Možná i u nás nastal nejvyšší čas přejít od diskusí o literatuře k diskusím o samotném čtení, které budou podpořené také činy zaměřenými (nejen) na nejmladší generaci čtenářů.