„Z plných plic jsem křičel, ale co, to už si nevzpomínám. Vlastně je to úplně jedno. Na slovech nezáleželo. Byla jen vedlejším produktem hrůzy, kterou jsem prožíval. Byl jsem sám, ve tmě, na dně vlhkého hrobu.“ Přestože literární horor za více než dvě stě padesát let své existence prošel ohromnou proměnou a z nenápadného semenáčku vzešel v mohutný, košatý strom, primární zdroj jeho síly se příliš nezměnil. Rád sice brnká na nejrůznější emoce, od znechucení po úžas, nicméně tou stěžejní byl, je a bude strach. Zatímco v reálném životě se strachu rádi vyhneme, v bezpečí domova nebo v situacích, kdy ho máme pod kontrolou, nás naopak přitahuje jako zářící lampa noční hmyz.

Literární horor se navzdory občasnému odsuzování či osočování z pokleslosti těší stabilní oblibě, a to nejen u dospělých čtenářů, jimž nakladatelé každý rok servírují desítky nových knih rozličných kvalit, ale i u těch, kteří s beletrií sotva začali. Třebaže nabídka strašidelných titulů pro děti není zdaleka tak široká, tu a tam se v této oblasti přece jen něco urodí. Jedním z posledních přírůstků do makabrózní knihovničky je antologie Hororovky, odkud pochází citát v úvodu recenze a jejíž české vydání přichystalo brněnské nakladatelství CPress. Podle všeho se nejedná o překlad knihy, která by v této podobě vyšla v původním (anglickém) jazyce, nýbrž sbírku online publikovaných povídek, jejichž autorem je Timothy Sprague. Ten má, soudě dle skoupých internetových zdrojů, na kontě pouze dvě další knihy, obě vydané vlastním nákladem v roce 2022. (Dodejme, že povídky se dají dohledat na webu a zřejmě i na autorově osobní wordpressovské stránce, kam však nelze nahlédnout bez registrace).

Pomineme-li rámcový příběh chlapce, který na dně skříně najde velice podivnou knihu, jež se nyní dostává do rukou ctěnému čtenáři, obsahují Hororovky všehovšudy šestnáct povídek. Většina svazku je vyhrazena čtyřem zhruba dvacetistránkovým příběhům, po nichž následuje dvanáct děsivých historek, jež si bohatě vystačí s jedinou stránkou. Ačkoli úvodní povídka sází na klasické hororové rekvizity (hřbitov, čarodějnice, pohřbení zaživa), autor je využívá poměrně originálně a neotřelá je i samotná pointa. Nápaditost nechybí ani třem zbylým plnohodnotným povídkám, v nichž se mimo jiné objeví prokleté těžítko, ještě prokletější cirkus či tajuplný tvor, který se k člověku krade v okamžicích mezi bděním a spánkem. Patrně nejosobitější je však zábavně děsivá próza líčící osudy zoufalého mladíka, jenž si před svátky přivydělává v obchodním domě jako Santa a na Štědrý večer zůstane v budově zcela sám.

Čtveřice delších povídek zanechá ve čtenáři díky prostoru pro budování atmosféry, propracovanějšímu ději a údernějším pointám hlubší dojmy, nicméně ani tucet mikrohororů zařazených na konec knihy vyloženě nezklame, byť některé jen prošumí a zdůrazní skutečnost, že napsat dobrý hororový příběh o sotva pár stovkách slov je nesmírně těžká disciplína. Na druhou stranu kratičké povídky nenudí, a to i díky své náramné pestrosti. Autor je osadil všelijakými hrůzami, od dobře známých vlkodlaků či oživlých mrtvol přes pohled do lůna, kde se vyvíjí potomek děsivého spojení, po z nebe se pnoucí lovecraftovské, nebo možná spíše itóovské chapadlo, které si svou příští oběť nevybralo zrovna moudře.

Ačkoli Hororovky cílí na mladší čtenáře (nakladatel doporučuje věk od jedenácti let, ale patrně by je ocenili i děti o rok či dva mladší), čemuž odpovídá celkový styl knihy, dokládají, že Timothy Sprague má pro žánr nezpochybnitelný cit a na rozdíl od mnoha jiných k němu dokáže přispět něčím novým a originálním. Na jednotlivých textech je však až příliš patrné, že díla za sebou nemají důslednou péči redaktora, který by vymýtil různé zbytečnosti či neobratná vyjádření a autora tu a tam postrčil správným směrem. V tomto ohledu zaujme drobná noticka, že jednotlivé příběhy byly pro tuzemské vydání se souhlasem autora kráceny či upravovány. Není ale vlastně vůbec jasné, jak rozsáhlé ony úpravy byly, tedy zda se jednalo jen o občasné vypuštění věty, uvedení českého místo anglického jména, nebo jestli měly škrty zásadnější povahu. Je škoda, že překladatelka či odpovědná redaktorka knihu neopatřily ediční poznámkou, která by tyto věci i celou genezi českého vydání trochu objasnila.

Velkou pochvalu ovšem zaslouží vizuální zpracování, k němuž výrazně přispěl český grafik a ilustrátor Cyril Gaja. Jeho černobílé, někdy hravé, jindy pochmurné, vždy však příjemně hrůzyplné ilustrace skvěle dotvářejí náladu jednotlivých povídek a lze jen litovat, že nakladatelství Gajovi u čtyř delších příběhů nedovolilo doprovodit je větším počtem obrázků. I tak se čtenáři mohou těšit na rovných sedmnáct celostránkových hororových výjevů (po jednom na povídku plus osobitý autoportrét ilustrátora) a pár drobnějších ilustrací.

Navzdory zmíněným nedostatkům Hororovky u cílového publika jistě zabodují, a ačkoli je nakladatel na svých stránkách doprovází upozorněním „Nečíst v noci!“, nejvíce knize prospěje, když bude toto varování, jako mnohá podobná, ignorováno. Ve dne jsou přece strašidla zalezlá a občas je příjemné trochu zariskovat.