Strach patří k nejintenzivnějším lidským emocím, ba podle mistra hrůzy H. P. Lovecrafta je dokonce tou nejstarší a nejsilnější. A není divu. Z evolučního hlediska je strach nesmírně důležitý a jedinci, jimž se ho dostávalo v omezené míře, sice mohli zapůsobit na své okolí, leč lvu, který je rozdrásal, nebo strži, do níž spadli, to bylo tak nějak fuk. Přesto máme strach i se všemi jeho fyziologickými procesy rádi a s oblibou se mu vystavujeme. Ideálně je-li to víceméně bezpečné. Pro někoho to znamená seskok padákem, pro jiného návštěvu strašidelného domu, nicméně většina z nás se spokojí s hororovým filmem, nebo ještě lépe s knihou podobného ražení, s níž si zalezeme pod peřinu, kam na nás žádní bubáci nemůžou. Laškování s oživlými mrtvolami, vlkodlaky i děsy nehmotnějšími samozřejmě neláká jen dospěláky, ale též – a možná ještě víc – menší čtenáře, kteří do světa písmenek sotva vstoupili a teprve se v něm nesměle rozhlížejí.

Že by malí vyznavači literární hrůzy neměli co číst, určitě nehrozí, jak dokládají třeba série Děsivé historky Michaela Dahla (Pikola, 2018 až 2020) a Horory na dobrou noc Anthonyho Horowitze (BBArt 2009 až 2011) či jednohubky typu Půlminutové horory (Mladá fronta, 2012) nebo Hororová čítanka Jana Nejedlého (Meander, 2019). S knihami je to však jako s čokoládou: jen se jedna kostička rozpustí na jazyku, člověk potřebuje další. S novou várkou hororového opojení proto přispěchala americká autorka více než desítky knih pro děti Anica Mrose Rissiová (v českém překladu se objevuje poprvé) s titulem Že mě nenajdeš! a další hrůzostrašné příběhy.

Příběhů je rovná dvacítka, a nemějme obavy, že by se omrzely. Každý je totiž v rámci sbírky jedinečný, a to nejen hororovou pointou, nýbrž i stylem vyprávění. Například báječnou povídku o holčičce obdarované panenkou, jež jako by jí z oka vypadla, střídá kratičká básnička o dívce litující, že utrhla kytičku v zahradě ježibaby, a vzápětí následuje příběh, který má podobu konverzace probíhající na obrazovce telefonu. K tomu nejlepšímu bezesporu patří povídka z letního tábora, přičemž události, které se na něm odehrávají, čtenář sleduje prostřednictvím stále znepokojivějších dopisů zasílaných domů hlavní hrdinkou. Působivý a co do způsobu vyprávění originální je rovněž příběh zpracovaný formou divadelní hry. V knize se objevuje celá řada klasických hororových aktérů, od nemrtvých po zlovolného ducha či poněkud netypického upíra, a hned v několika povídkách se nositeli hrůzy stávají zvířata. V některých případech je však zlo mnohem méně hmatatelné a nebohé postavy se stávají obětí sil, jimž ani nemohou porozumět. Ne vždy je ale závěr tragický. Občas příběhy vyznívají spíše černohumorně a někdy vyloženě pozitivně.

Ačkoli by se vzhledem k více než dvousetstránkovému rozsahu nabízela představa, že jednotlivé texty budou relativně dlouhé, pohled na velmi „vzdušnou“ sazbu nás ujistí, že to tak horké nebude. Texty jsou dlouhé tak akorát, aby se každý dal snadno přečíst na jeden zátah před spaním, ať už odvážně s baterkou pod peřinou, nebo bezpečně za přítomnosti dospělého člena domácnosti, který už si s případnými nestvůrami schovanými pod postelí či ve skříni snadno poradí. A co naplat, byť je kniha určená čtenářům od osmi let, čemuž odpovídá i styl vyprávění, je natolik chytlavá, že si ji užije i ten starší, který se pravděpodobně milerád zhostí role předčítajícího, a nejspíš si přitom i vzpomene na pár hrůzostrašných historek, jimiž se kdysi při svíčce děsil s kamarády.

Že mě nenajdeš! je vskutku zábavná strašidelná kniha pro děti, v níž se objevují témata starším znalcům hororu sice většinou důvěrně známá, avšak ti mladší se tu s nimi dost možná setkají poprvé. Celkový mix zpravidla velmi dobře vypointovaných příběhů navíc působí svěže, jistě i zásluhou čtivého a místy docela hravého překladu. Atmosféru dotvářejí příhodné černobílé ilustrace, o něž se postarala Carolina Godinová. Vznikla tak ideální kombinace, díky níž se ke knize, nebo alespoň k těm nejlepším částem, budou malí příznivci strašidelných příběhů jistě vracet opakovaně, a v některých třeba i zažehne lásku k žánru, bez ohledu na řeči o jeho pokleslosti.