Norská autorka a ilustrátorka Kristin Roskifte (nar. 1975) zaujala čtenáře i kritiky velkoformátovou dětskou knihou Každý (se) počítá (Alle sammen teller, 2018, česky 2021), za niž v roce 2019 získala Cenu Severské rady za literaturu. V publikaci, která byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků, se pokusila napravit to, co jí samotné jako dítěti v knížkách o počítání chybělo. Většina z nich totiž končila u čísla deset nebo dvacet, zatímco ona toužila počítat do tisíců. V oceněném titulu se proto rozhodla napočítat až do osmi miliard lidí na planetě Zemi.

Trend velkých obrázkových knih, v nichž se to hemží drobnými motivy, je zřejmý v celé současné tvorbě pro děti, Skandinávii nevyjímaje. V češtině máme už řadu překladů autorek, jako jsou Anna Fiske, ​​Åshild Kanstad Johnsen nebo Aino-Maiji Metsola. Kristin Roskifte v rozhovorech opakuje, že ilustracemi nechce jenom vyplňovat prostor – v jejích postavami nabitých obrázcích jsou vždy zabudovány větší i menší příběhy a spolu s nimi i hlubší poselství. Dosud vydala devět titulů a mnoho jiných autorů svými ilustracemi doprovodila. Se svým partnerem také vlastní malé nezávislé vydavatelství Magikon, které se kromě obrázkových knih zaměřuje i na publikace o umění.

Od nuly po osm miliard

Každý (si) cestuje (Alle sammen reiser, 2023) je volné pokračování předchozího úspěšného počinu a je založené na stejném principu postupného narůstání čísel a počtu postav. Rámcovým motivem je tentokrát cestování. Každý z nás v průběhu života mění místa pobytu, stěhuje se, jezdí za jinými lidmi a vesmírem se pohybuje i naše Země.

Začíná se jak jinak než od nuly, kde se na bílém pozadí vlní mořská hladina. U těchto základních dvou barev autorka zůstává – bílý podklad a modré kontury kontrastují s postavami, jež naopak hýří barvami. U čísla jedna sedí jeden malý kluk na posteli a prstem na glóbu cestuje po celé planetě, přičemž postupně stoupají čísla i počet postav. Dva lidé si společně čtou, sedm čeká na zastávce na autobus, osm si kupuje cestopis, sedmnáct odpočívá u bazénu, šedesát osm sedí na palubě letadla – dva z nich letí poprvé, čtyři naposledy, tisíc lidí jde v průvodu – každý vnímá svět jinak, ale všem bije srdce ve stejném rytmu. Ačkoli námět každé stránky je jiný – někdy se postavy pohybují ve městě, jindy v pralese, v nemocnici nebo na nádraží –, celou knihou prochází postava malého Toma a také plachetnice, byť najít je chce mnohdy trpělivost i důvtip.

Kam jedeme a proč se vracíme

Po poslední stránce s osmi miliardami lidí na planetě na věčné pouti vesmírem následuje doplňková část, která poskytuje návod, jak s knihou dále pracovat. Dvojstránka otázek vyzývá k hledání konkrétního obrázku, ale najdou se tu i všetečnější otázky vybízející k zamyšlení: Co budeš dělat za třicet let? O čem sníš? Další část prozrazuje tajemství některých vracejících se postav, třeba tatínka, který se – ať je na loďce, nebo v pralese – pořád dívá do mobilu nebo blogerky, bez ustání se fotící na různých místech světa.

Číslice jsou spíše záminkou k přemýšlení nad tím, proč a kam odjíždíme, proč se vracíme, nebo kam by se ubíral náš život, kdybychom zůstali, nebo naopak odjeli. Do oněch osmi miliard lidí, k nimž ve finále doputujeme, totiž patří každý z nás. Poselství této velké knihy pro malé čtenáře by se dalo shrnout tak, že my lidé jsme v něčem stejní, v mnohém odlišní a všichni dohromady jsme součástí něčeho většího.

Kristin Roskifte ukazuje provázanost osudů, spletitost cest, nevyhnutelnosti i náhody, z nichž je utkaný náš život. Jak se píše u čísla sedmdesát pět: „Sedmdesát pět příbuzných na rodinném srazu. Padesát z nich by se nikdy nenarodilo, kdyby se 24. června před 127 lety dva lidé náhodou nepoznali.“ A i když druhá kniha norské autorky v mnohém připomíná tu první, ani tentokrát se dospělí neubrání dojetí a děti se budou bavit, a to i při opakovaném čtení a počítání.