Nejen Lichožrouty myslí uvědomělá Paseka na své nejmladší čtenáře, ba i nečtenáře. Již od roku 2011 prezentuje na českém knižním trhu obrázkové knihy německé výtvarnice Rotraut Susanne Bernerové. Úspěšnou čtyřdílnou sérii Jaro, Léto, Podzim, Zima, která už se dočkala i dotisku, letos rozšířila o napínavou Noc, se kterou se třeba chvilky před usnutím promění v pozorné detektivní pátrání, rozverné pábení anebo nekonečné vysvětlování – podnětů se na čtrnácti barevných stranách najde víc než dost.

Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že všech pět velkoformátových bilderbuchů spojuje autorčin dobře čitelný, realistický a přitom i nenápadně karikující výtvarný rukopis. Scenérie městečka, kde se to jen hemží starými známými, jako je Zuzana a Tom, teta Květa, Gábina nebo policista Karel, zachycuje věrně a do detailů, ale nezapomíná ani na bezprostřední smích a bezbřehost dětské fantazie – nikdo by se tedy neměl pozastavovat nad tím, že na nás na každé straně odkudsi vykoukne mýval nebo že se městem toulá pán v zeleném plášti a s husou, vyparáděnou červenou mašlí. A kolik zvířat si v noci vyleze na střechu!

Příběhy některých protagonistů se táhnou celou knihou, to když někam jdou, jedou, běží nebo letí – tak třeba Zuzana, co ráda nosí klobouky, si vyšla s vousatým Tomem na rande, před nádražím si dají zamilovanou pusu, na lavičce na náměstí jsou svědky toho, jak bedlivá policie dopadne proradného lupiče, a mezitím milé Zuzaně hnědý voříšek sebere slaměný klobouk. (Nešetřeme při „čtení“ adjektivy, čím víc jich použijeme, tím víc informací malý nečtenář získá.) Policista Karel jede v autě, sleduje Andreje, který jede na kole, ale nesvítí mu světlo. Kočky Micka a Mikeš běží na rodinnou sešlost a schválně, kolik jich napočítáme? Kromě letadla tu létají i sovy a netopýři, ale i záclony v oknech a jiskry ohňostroje v parku. Vedle protagonistů, které zaznamenáváme v pohybu, přináší každá strana i mnoho postaviček ve vedlejší roli, s nimiž se setkáváme jen v konkrétní situaci, jako je např. naháč ve sprše, výpravčí na peróně, Anežka a Martina při nočním čtení v knihovně (mimochodem vůbec se to tu dost točí kolem čtení: čtenáře hledej ve stanu, za oknem, v podobě personifikovaného měsíce a zajíčka, knížku najdeš odloženou v bytě na pohovce nebo v kavárně na stole).

Je úžasné, že kniha beze slov nedidaktizuje, nic nevnucuje, jen vybízí ke hře a vede nitky naší fantazie. Udržet pozornost na poměrně tmavé ploše s tolika detaily v tlumených barvách je asi o něco obtížnější než u předchozích knížek, které provázely koloběhem života v průběhu roku za bílého dne. Noc je letní, prázdninová, vlahá, všechny to láká ven za dobrodružstvím. Kdo by to byl řekl, že mezi desátou a jedenáctou večer je v městečku tak živo. Toho hmyzu, těch květů a vůně, tolik hvězd a přátel u jezírka v parku!

Některé knížky přečteme za život třeba dvakrát nebo třikrát, ale s touto můžou děti klidně strávit pět šest let. Zaujme už batolata, která si budou ukazovat kočky a pejsky, „rozmluveným“ dětem skvěle pomůže s rozvojem slovní zásoby a předškoláky naučí souvisle vyprávět příběh. S její pomocí se dá i počítat, hravě zvládnout základy botaniky nebo okoukat, jak to chodí při letním večírku. Díky promyšlenosti, důslednému provedení a autorčinu smyslu pro humor se nebude nudit ani dospělák. Dvojstrana přesahuje formát A3, a tím u nejmenších směle vyvolává dojem opravdového velkého světa, drobnokresba zase konvenuje dětskému vnímání titěrných detailů.