Grafické knihy všeho druhu a pro různé věkové skupiny jsou ve Skandinávii obrovský trend, jejich obliba stále stoupá a s tím přicházejí na scénu nová ilustrátorská jména. Mezi ně patří i absolventka oboru vizuální komunikace v Bergenu Åshild Kanstad Johnsen (nar. 1978). Její debut Polínkovo muzeum (Kubbe lager museum, česky 2023) vyšel v Norsku v roce 2010 a hned v dalším roce za něj autorka získala ocenění v domácí soutěži Nejkrásnější kniha roku. Českému čtenáři se příběh malého oživlého kusu dřeva neboli Polínka dostává do rukou sice po více než deseti letech, jeho námět je ale natolik nadčasový, že zpoždění nijak nevadí. Åshild Kanstad Johnsen mezitím stihla o svém netradičním hrdinovi vytvořit třídílnou sérii a dobýt japonský trh. Spolu s rodiči zvládnou knihu přečíst i předškoláci, pár řádek jednoduchého textu přelouskají sami také školáci, kteří s četbou teprve začínají. 

Cesta k umění?

Polínek bydlí v lese a je vášnivý sběratel čehokoli, co najde – sbírá spadlé větve, listy i věci, které v okolí odhodili lidé. Nalezené předměty systematicky třídí, označuje a ukládá. Jednoho dne mu ale definitivně dojde místo, a na babiččinu radu se proto rozhodne ze shromážděných pokladů udělat muzeum. Jeho dům se tak promění ve výstavní prostor, což mu přinese slávu, ale i spoustu starostí. Musí třeba stát frontu na vlastní záchod. 

Polínek se nevzdá, muzeum sice zavře, ale pustí se do fotografování všeho, co doma má, a vytvoří digitální sbírku. Když všechny exponáty vrátí na původní místo, tedy do lesa nebo do tříděného dopadu, zbydou mu jen nepoužitelné úlomky. I s těmi si však poradí, poslepuje je do roztodivných tvarů a na noční stolek si položí knihu Co je umění? 

Radost z maličkostí

Autorka – podle svých slov – chtěla vytvořit postavu plnou energie, která jde za svým snem a nedbá na překážky. Z ilustrací desítek drobných předmětů, které Polínek systematicky zařazuje do své sbírky nebo úhledně rozkládá na výstavní stoly, sálá na čtenáře kromě odhodlání také radost ze života pramenící z maličkostí. Co je pro jiné odpadek, je pro Polínka poklad. O tom, že se norské ilustrátorce podařilo vytvořit hravou postavičku, jejíž vášni rozumějí mnozí z nás, svědčí i řada překladů. Na pomyslném vrcholu slávy stojí Polínek v Japonsku, v zemi komiksu a ilustrací, kde se z něj stala doslova hvězda. Dlouho se držel mezi nejprodávanějšími obrázkovými knihami na japonském Amazonu a na jeho motivy tam vznikl dokonce animovaný seriál.

V Polínkovi se najdou všichni vášniví sběratelé, těch je mezi Čechy jistě více než dost. Malé čtenáře může zvídavý Polínek inspirovat k vytvoření vlastního muzea, třeba z hromady hraček naházených v krabicích pod postelí. Dospělé zase odvede od velkých starostí k malým radostem. Společné prohlížení potom vybízí ke hře na hledání „jehly v kupce sena“.  

Stovky drobných předmětů, jimiž se to na stránkách jenom hemží, ale vypovídají hodně i o tom, co my lidé vyhazujeme a považujeme za zbytečné. Polínek sice není stoupenec pověstného skandinávského (nebo japonského) minimalismu, ale zato je trefný kritik naší spotřební kultury „použij, potěš se a vyhoď“.