Edici Dějiny států vydávanou Nakladatelstvím Lidové noviny jistě není třeba blíže představovat – během více než dvaceti let existence přiblížily překladové i původní české práce zájemcům dějiny téměř všech evropských zemí (s výraznou výjimkou Švédska) i mnoha zemí mimoevropských, od těch velmi důležitých až po ty, jejichž význam v dějinách i v současném světě osciluje na samé hranici pominutelnosti. Dostalo se i na některé zaniklé státy, jakož i na území, která svou suverenitu již před stovkami let ztratila. Jeden z posledních přírůstků tohoto bezesporu zasloužilého nakladatelského počinu představují Dějiny Arménie, vydané v loňském roce jako kolektivní monografie čtyř českých badatelů, kteří se touto zemí, jejím jazykem, kulturou a dějinami dlouhodobě zabývají – Petry Košťálové, Michala Řoutila, Lukáše Pechy a Anny Sochové. 

Svou strukturou kniha nevybočuje ze standardů zmíněné edice, základ celého textu představují chronologicky pojaté dějiny Arménie a Arménů, členěné do kapitol podle klíčových historických mezníků, na závěr nechybí kapitola mapující česko-arménské vztahy v minulosti i současnosti. Pro celou koncepci knihy jistě představovala značnou výzvu skutečnost, že území dnešní Arménie představuje jen zlomek oblasti, v níž Arméni historicky žili, a existence početné diaspory, počtem svých příslušníků převyšující počet obyvatel původní vlasti (podobně, jak to známe zejména u Židů, Řeků a do určité míry též Poláků). K přehlednosti arménských dějin nepřispívá ani fakt, že po většinu moderní doby byly oblasti osídlené arménským obyvatelstvem rozděleny mezi Rusko a Osmanskou říši. Je nutné ocenit, že autorský kolektiv se s těmito výzvami vypořádal se ctí, a byť kniha místy vyžaduje pozornou a soustředěnou četbu, čtenář se v těchto pasážích neztrácí.

Arménie a světové dějiny

Spíše úryvkovité okamžiky, během nichž Arménie vstoupila na jeviště světových dějin a které se staly součástí penza obecných historických znalostí, autoři zasazují do kontextu dlouhého arménského národního příběhu, přičemž mnohé představy zpřesňují či korigují (například kolem pověsti Arménie jako prvního státu, který přijal křesťanství jako státní náboženství). Kapitolami věnovanými 20. století se pak pochopitelně jako červená nit táhne problém genocidy z roku 1915 – té samotné je věnována překvapivě krátká kapitola – a problém národnostního napětí, z něhož posléze vzešel dnes bohužel opět oživený vojenský spor o oblast Náhorního Karabachu. Do tohoto kontextu autoři zasadili i událost, kterou si v souvislosti s Arménií patrně vybaví většina příslušníků starší generace, totiž katastrofální zemětřesení v roce 1988.

Nechybí ani momenty, kdy Arméni a jejich země sehráli v dějinách významnou roli, o které však ví jen málokdo. Někdy se ovšem nelze zbavit dojmu, že autoři nekriticky podléhají fascinaci a lásce k předmětu svého zájmu a arménskou dějinnou úlohu zveličují. Podobně by snad bylo vhodné i střídmější užití výrazů „slavný“ a „známý“, na které čtenář narazí s trochou nadsázky na každé druhé straně. Lze připustit, že v rámci armenologie (či armenistiky, sami autoři nejsou v knize ohledně názvu svého oboru jednotní) je jejich užívání oprávněné, u čtenářů bez hlubších znalostí této disciplíny ale nejspíše častý výskyt těchto přívlastků vyvolá jen pobavený úsměv.

Kultura a náboženství

Kniha přitom může posloužit jako vstupní seznámení nejen s arménskou historií, ale i s arménskou kulturou. Kulturním dějinám věnují autoři velkou pozornost, u každé historické epochy zmiňují názvy dochovaných literárních, posléze i hudebních a filmových děl a jména jejich tvůrců. Nechybí ani nástin dějin hospodářských a církevních, které umožňují pochopit ledacos z pilířů, na nichž stojí i dnešní arménská ekonomika a společnost. U pasáží z církevních dějin, poměrně podrobně popisujících rozpory a rozkoly v rámci arménské církve, by snad nebylo na škodu alespoň zjednodušeně popsat rozdíly mezi jejími dogmaty a základními body katolické a pravoslavné nauky.

U kolektivní monografie, na níž se podílejí čtyři autoři, je ještě důležitější role redaktora, který zajistí konzistenci výsledného textu. Což se v tomto případě bohužel zcela nepodařilo – slavný středověký dobyvatel je střídavě nazýván Tímúr a Tamerlán, elitní osmanské jednotky jsou jednou označovány za janičáry, jindy za janičáře, jméno jedné z dynastií kolísá mezi Bílými ovcemi a Bílými berany a opakování téhož citátu ve dvou různých kapitolách rovněž nepůsobí nejlepším dojmem. Kromě toho bude čtenář po některých v textu zmíněných historických osobnostech pátrat v rejstříku marně a při hledání paralel mezi tvorbou arménských a českých spisovatelů došlo k trapné chybě ve jménu V. Vančury, který se opravdu nejmenoval Vladimír.

Přes uvedené výtky lze knihu charakterizovat jako přínosné penzum informací o zajímavých dějinách poněkud opomíjené země, jejíž neštěstí tkví v její poloze, sloužící po většinu času jako hrací pole mocnějších sousedů. Životaschopnost malého národa, stíhaného tak nepříznivým historickým osudem, se po přečtení knihy jeví jako bezesporu fascinující.