Les Intergalactiques, festival literatury science fiction, byl v pátek 18. 4. zahájen v jednom z nejstarších lyonských kinosálů Lumière Fourmi. Diváci zde mohli zhlédnout americký film z žánru fantastika Nejnebezpečnější hra z roku 1932, jehož režisér Ernest B. Schoedsack byl jedním z tvůrců prvního King Konga (1933). Hlavní postavou snímku je hrabě Zaroff, muž s ohnivým pohledem a krutým stylem trávení volného času: libuje si v lovu a vraždění nevinných duší, jež ztroskotají na moři a najdou útočiště na jeho soukromém ostrově v bláhovém domnění, že unikly nebezpečí. 

V divákovi 21. století, který už na plátně viděl ledacos, toto filmové ohlédnutí v čase – navzdory závažnosti tématu – vyvolá nejeden shovívavý úsměv na tváři. Živá debata s letošním pořadatelem festivalu Raphaëlem Colsonem, který se již několik let věnuje tvorbě encyklopedie postapokalyptického žánru, se právě tomuto aspektu také věnovala. Rozdíl mezi způsobem, jakým nahánějí divákům strach dnešní režiséři, spočívá například i v jiném přístupu k herectví. V počátcích hraného filmu působila gesta herců přemrštěně, protože se stále ještě hodně podobala jejich chování na divadelním jevišti. Debata s Colsonem se dále točila kolem tématu lovu v americké či japonské filmografii science fiction (konkrétně byl zmíněn například japonský snímek Battle Royale z roku 2000). Od třicátých let se změnilo mnohé a morální otázky spojené s lovem obecně či vykořisťováním jiných druhů se v rámci žánru science fiction výrazně prohloubily a zpřesnily. 

První festivalové setkání se tedy neslo v duchu science fiction jako prostředku, jakým se lidé zamýšlejí nad reálnými tématy – pohledem extrémních fiktivních peripetií předepsaných scénářem.

Je libo partičku šachboxu?

Následující den pokračoval festival dalšími debatami zaměřenými na sport a hry v literatuře, ve videohrách a ve filmu. Prvními debatéry byli tvůrci podcastu Mana & Plasma, kteří se věnují žánru science fiction v celé jeho šíři. Podcastový tým diskutoval o dílech, v nichž se objevuje tematika her, nejčastěji her na život a na smrt.

Zmíněn byl konkrétně snímek italského scenáristy Joe d’Amata Endgame z roku 1983, jehož děj se odehrává v New Yorku po jaderném holocaustu, kdy se jedinou zábavou pro přeživší stane brutální televizní reality show. Podobný děj najdeme i v povídce Roberta Shecleyho The Prize of Peril (Cena za riziko) a stejnojmenném jugoslávsko-francouzském filmu (1983): protagonista se s příslibem finanční odměny přihlásí do televizní soutěže, v níž je pronásledován pěti lovci, kteří se jej snaží ulovit a zabít. Zdá se, že organizátoři festivalu Les Intergalactiques pro volbu letošního tématu čerpali mimo jiné z námětu románu Les Jeux de l’esprit (v doslovném překladu „hry k pozvednutí ducha“) francouzského spisovatele Pierra Boullea. V něm převezmou nadvládu nad planetou vědci a podaří se jim úspěšně zasáhnout proti většině problémů, jimž lidstvo čelí, až na jediný: planetu zaplaví epidemie depresí a sebevražd. Řešení hledá vládnoucí vrstva ve vysílání ultra brutální televizní hry, jež má přinést společnosti uspokojení. Na festivalu mnohokrát zmiňovaná problematika olympijských her najde zastoupení například v románu z roku 2017 americké autorky Ady Palmer The Will to Battle (Vůle bojovat). 

Ačkoliv se autoři science fiction velmi často nechávají inspirovat americkými sporty (ragby či americkým fotbalem), řečníci hovořili také o námětech deskových her. V závěru knihy Iaina Bankse The Player of Games (Hráč), jejíž hlavní hrdina Jernau Morat Gurgeh se vypraví na odlehlou planetu, aby sehrál partii náročné deskové hry Azad, se ukáže, že výsledek hry může mít velmi reálný dopad na meziplanetární politiku. V románu Philipa K. Dicka Solar Lottery (Sluneční loterie) rozhoduje o tom, kdo se stane vládcem na planetě Zemi v roce 2203, téměř doslova známá flaška.

Řečníci z podcastu Mana & Plasma debatovali v závěru svého výstupu o tom, jakými způsoby hrdinové či hrdinky science fiction ve hrách vítězí – mnohdy je vítězství totiž možné, jen pokud najdou ve hře slabinu nebo způsob, jak obejít pravidla. Zdrojem veselí byly v průběhu pátečních debat časté odkazy k šachboxu – reálnému sportu, který vznikl na základě francouzského komiksu kreslíře Enkiho Bilala.

Od vědy ke sportu a olympiádě

O víkendu, 20.–21. dubna, byl jedním z hostů programu Roland Lehoucq, ředitel mezinárodního festivalu science fiction Utopiales, jehož letošní 25. ročník proběhne na konci října v Nantes. První setkání s R. Lehoucqem opět organizoval tým podcastu Mana & Plasma. Druhé setkání se týkalo produkce nakladatelství Bélial, s nímž spolupracují kromě Lehoucqa i další hosté festivalu, například spisovatelky Claire North a Audrey Playnet. Lehoucq a obě autorky hovořili zejména o roli vědy v science fiction. Lehoucq představil svou edici Parallaxe, jejíž autoři se inspirují příběhy ze science fiction a využívají je k popularizaci vědy.

Další výstupy se týkaly nejen literatury, ale i aktuálních sociálně-politických témat. Panelů se neúčastnili jen autoři fikce, ale také populárně-vědeckých či vědeckých publikací. O problematice letošních olympijských her v Paříži hovořili například Jade Lindgaard, autorka knihy Paris 2024. Une ville face à la violence olympique (Paříž 2024: Město čelící olympijskému násilí) nebo Carl-Maxence Vinh, tvůrce YouTube kanálu Architekton zabývajícího se architekturou. Diskuse se hlouběji zabývala přestavbou Paříže spojenou s letošními olympijskými hrami i jejími úskalími a iniciovala nemálo otázek z publika.

Podobně zajímavá byla debata mezi spisovatelkou Li-Cam, autorkou knihy Visite, jejíž hrdinka využívá mozkový čip, a odborníky na vrcholový sport a genetiku, kteří spolu vedli rozhovor nejen o fiktivních, ale i reálných duševních a fyzických limitech lidského těla. Ačkoliv bylo na festivalu představeno velmi mnoho publikací s poutavými názvy a obálkami, i debaty s autory fikce se neustále točily zejména kolem společensko-politických témat a nechávaly málo prostoru pro rozhovor o literatuře jako takové. Zájemci o literaturu si opravdu mohli přijít na své až při autorském čtení za doprovodu živé hudby, které patřilo k jednomu z vrcholů víkendového programu, stejně jako soutěž mezinárodních krátkých filmů.

Krátké i celovečerní filmy

Během festivalu byly v rámci soutěže průběžně promítány mezinárodní krátké filmy science fiction. Objevily se mezi nimi francouzské, americké, německé, japonské, rumunské, finské i nizozemské snímky. Některé z nich se věnovaly velmi závažným tématům. V americko-polském krátkém filmu Escape Attempt (Pokus o útěk) se přeživší koncentračního tábora z druhé světové války ocitne v daleké budoucnosti na planetě, jejíž obyvatelé krutým způsobem využívají práce botů s lidským zevnějškem. Japonský film Sugar Glass Bottle (Lahev z cukrového skla) nebo nizozemský snímek I’m not a robot (Nejsem robot) publikum naopak několikrát rozesmály. Jako nejlepší film byl oceněn právě druhý snímek, který velmi poutavým způsobem vypráví příběh ženy, jež dvoufázovým ověřením CAPTCHA zjistí, že je robot. Ocenění za nejlepší režii získal německý film The Taster („Ochutnavačka“). 

Festival oficiálně skončil až 23. dubna, po večerním promítání dvou asijských filmů z loňského roku. První z nich byl zábavný japonský snímek River (Řeka), v jehož příběhu se osazenstvo hotelu ocitne ve dvouminutové časové smyčce, z níž musí najít cestu ven. Později večer se promítal vážnější jihokorejský film Concrete Utopia (Betonová utopie), jehož tvůrci si představili situaci, kdy po zemětřesení zbude v Soulu jediný netknutý panelový dům, jehož rezidenti odmítají pomoct komukoliv zvenčí. Hlavní hrdinové a hrdinky filmu prožijí mnohé zvraty, ale naději neztratí.