Vasilios Chaleplis (nar. 1993) je básník, hudební producent, copywriter a dramaturg. Založil kulturní platformu Harakiri Czurakami a mezinárodní festival Inverze. Autorsky se spolupodílel na dynamickém průvodci 111 míst v Ostravě, která musíte vidět a je zastoupen v několika antologiích (Pandezie, Harakiri). Nakladatelství Bílý Vigvam, jehož je Chaleplis ředitelem, v minulém roce vydalo jeho básnický debut, který se rozhodně vymyká trendům do konce nedotažených prvotin. Chaleplis vstupuje na literární pole jako svébytný a ucelený básník, jehož poezie nabízí hutné obrazy a vnitřní citlivost. Možná i proto je Flavedo aktuálně nominované na moravskoslezskou kulturní Cenu Jantar v kategorii literatura (vyhlášení proběhne 22. dubna).

Čtenář v dobrých rukou

Vždy je poněkud dvojsečné, když to básník čtenářům nedělá úplně jednoduché. Z četby se může stát neutuchající zábavná hra, současně ale kniha může leckoho odradit. Básník na to ovšem nesmí myslet, musí být autentický, musí cítit, co text či sdělení potřebuje. O to víc oceňuji, když autor nesnadnou cestu zvolí. Název sbírky (i jednoho oddílu v ní) poukazuje na povrchovou vrstvu citrusů, název jiného oddílu zase na míru odrazivosti tělesa, respektive na schopnost povrchu těles odrážet světlo. Ve sbírce pravidelně nacházíme cizí či neobvyklá slova nebo odkazy na řeckou kulturu. Porozumění musí být vykoupeno čtenářovým souhlasem přijmout pravidla hry a chutí přijít významu na kloub: „Povím ti příběh o fílos mou / protože jsi můj a zasloužíš si ho slyšet“ (flavedo, s. 11). Koneckonců lyrický mluvčí nebásní jen tak do větru. Zkušeně pracuje s obrazotvorností a vyzrále, barevně nahlíží na unylou povrchní každodennost. Z bezduché, nervózní chvíle dokáže vykřesat úsměvný moment. „Na stěně čekárny roste plíseň / a sestřička má nehty jak pilulky ibalginu // někdo kýchnul“ (čekárna, s. 50). Čtenář se postupně může cítit poněkud zmateně, může ztrácet nit, je ale v dobrých rukou. Není třeba hledat vazby mezi texty či sledovat navracející se motivy. Flavedo je galerie nejrůznějších stylů, žánrů a vůní. A i když jeden obraz je osobní a druhý expresivní, čtenář ví, že se stále nachází ve stejné budově. „Zima nás tehdy bičovala / jako devítiocasá kočka / ukřivděná chvílí / kdy přestala existovat bolest“ (portál, s. 62) nebo „chyby toho druhého jsou pro nás / drogou pro kterou mají všichni v tomhle / městě pochopení“ (moravskoskleslý kraj, s. 19). Spádu i čtivosti velmi pomáhá osvobození od jakýchkoli gramatických pravidel.

Období dětství, období velkých ramen

Nejsilnější momenty sbírky nalezneme v tematizaci dětství. V podobných básních nejenže nalézáme velkou dávku citlivosti a současně formální zručnosti, ale zejména autentičnost. Čtenář tak prožívá dětství, které nezažil, ale jako kdyby ho důvěrně znal: „Na zamrzlém rybníku jsme si z několika starých pneumatik / postavili hvězdnou bránu“ (portál, s. 62). Navíc si zpodobnění dětství ponechává sobě vlastní nevinnost a předpokládatelnou nostalgii – i když mluvčí zobrazuje smutné scény či ponuré obrazy: „Prababička se zmenšovala a zmenšovala / až byla menší než já / až z ní zbyla jen hrst černého popílku“ (lhota, s. 34). I přes občasné pošmourno je Chaleplisova sbírka nabitá životem, dětství není jedinou reflektovanou etapou. Lyrický mluvčí zobrazuje i dospělost v podobě podrobného nazírání na každodenní realitu, vyhodnocuje, interpretuje či jednoduše líčí přítomný okamžik s veškerou nenápadnou dramatičností: „Stíral jsem slzy / zatímco nám stydnul / heřmánkový čaj (vivaldi, s. 33). Prostor dostává i dospívání, období velkých ramen a přehnaných gest. Lze v podstatě říct, že celá sbírka tematicky pojednává „o jednom životě se vším, co k němu patří“ – tragikomičností, paradoxy, něžnostmi i krutostmi. Barvy střídá šeď, přítomnost zase ohlížení do minulosti. Čtenář tak neustále vyhlíží, co se bude dít, co bude dál. A je dobře, že lyrický mluvčí nezůstává u pouhých náznaků: „Po místnosti se rozletí kosti světla / a přicházející detektivové vteřin začnou ohledávat prostor / (…) / věčnost je světlem propálený papundekl“ (věčnost, s. 70). 

Flavedo je sbírka k zamyšlení i k vychutnání. Chaleplis s redaktorkou Petyou Stach namíchali koktejl, ve kterém se snoubí krása s trpkostí. Máme možnost ohlížet se s lyrickým subjektem za radostnou i smutnou minulostí, odvážně prožívaným dospíváním – to vše s poučeně trpěnou dospělostí. Jako bychom koukali sami na sebe. Lyrický mluvčí je uvěřitelný, citlivý, přímý a autentický. Navíc při každé další četbě texty poodkrývají další vrstvu. Ocenit je třeba ještě grafický doprovod. Nakladatelství Bílý Vigvam se o vizuální podobu knih stará skutečně pečlivě. U Flaveda to jsou mnohovrstevnaté ilustrace Terezy Ignácové, které vhodně doplňují komplexní básnické texty. 

Debutová sbírka Vasiliose Chaleplise se povedla. Potenciální čtenářská opatrnost není na místě. Naopak je třeba do Flaveda skočit rovnýma nohama.