Přátelství rámované smrtí
Japonský young adult román vypráví příběh přátelství dvou středoškoláků, které sblíží smrtelná nemoc. Díky nemocné kamarádce si hlavní protagonista uvědomí cenu života a najde cestu ze samoty. Nad sentimentem přitom převládá černý humor a nadhled.
Mladou japonskou autorku píšící pod pseudonymem Joru Sumino už čeští čtenáři mohli poznat díky manze Zdál se mi ten stejný sen (česky 2022), která je adaptací stejnojmenného románu (japonsky 2018). V témže roce vyšel také překlad manga úpravy její prvotiny s názvem Chci sníst tvoji slinivku (česky 2022); ten v roce 2023 vydalo nakladatelství Euromedia i v původní románové podobě.
Vypravěčem a protagonistou příběhu v jedné osobě je student druhého ročníku střední školy Haruki Šiga, který sdílí své příjmení hned se dvěma japonskými spisovateli a nadevše miluje čtení. Dá se dokonce říci, že ve světě příběhů tráví větší část svého života než v tom skutečném. To se však změní, když se mu do rukou dostane zvláštní kniha – a ukáže se, že to tak docela kniha není. Jedná se o deník jeho spolužačky Sakury Jamauči, která trpí nevyléčitelným onemocněním slinivky s prognózou pouhého roku života, a svůj deník proto nazvala Život se smrtí.
Dívka své onemocnění tají přede všemi kromě nejbližší rodiny, protože nechce, aby se k ní kamarádi začali chovat jinak. Připravuje se tím však o šanci podělit se o to, co skutečně prožívá ve svém nitru. Proto využije příležitosti, a když spatří Harukiho s deníkem v ruce, řekne mu pravdu. V tu chvíli mezi nimi vzniká osudové pouto. Haruki, který na začátku nemá žádné kamarády, své spolužáky většinou ani nezná jménem a ostatní ho dle jeho slov vůbec nezajímají, je chtě nechtě vytažen ze své ulity, a nachází si cestu nejen k Sakuře samotné, ale i k dalším lidem.
Cesta k vlastnímu já
Haruki a Sakura jsou vykresleni jako naprosté protiklady – ona navzdory svému zdravotnímu stavu srší pozitivní energií a je pro každou legraci, on je zamlklý samotář, stylizující se do povýšenecky působící aristokratické pózy, za níž se ve skutečnosti skrývají pochybnosti o vlastní hodnotě.
Vývoj křehkého vztahu dvou velmi odlišných osobností je doprovázen úvahami o tom, co přesně znamená žít, a hlavní protagonista tak nachází cestu k vlastnímu já; spíš než o klasický milostný příběh se proto jedná o bildungsroman.
Nechybí sladkobolné momenty, které ovšem čtenář od podobného námětu přirozeně očekává a často také záměrně vyhledává. Autorce se navíc úspěšně daří nepřekračovat hranici kýče, hlavně díky notné dávce černého, místy až morbidního humoru, který je ostatně patrný už z názvu díla.
Japonská literatura a jídlo
Velkou roli v příběhu hraje jídlo, jako tomu ostatně v japonské literatuře bývá často. Jedna má japonská známá kdysi podotkla, že zatímco mužští spisovatelé jako Haruki Murakami ve svých dílech přistupují k jídlu jako k něčemu slavnostnímu a vyžívají se v popisech složitých pokrmů, pro japonské spisovatelky jako Jošimoto Banana či Mieko Kawakami jídlo symbolizuje v prvé řadě prosté přežití. Něco na tom zřejmě bude; minimálně v případě románu Chci sníst tvou slinivku, kde si nemocná středoškolačka napsala do deníku seznam aktivit, které chce stihnout před svou blížící se smrtí – jejich drtivou většinu představuje právě pojídání nejrůznějších lahůdek, například nudlí rámen.
I čtenáře, jenž se v japonské kuchyni trochu orientuje, ovšem pravděpodobně překvapí jídla, která si Haruki a Sakura dopřávají. Pochutnávají si na grilovaných vnitřnostech, což vede k jedné z mnoha konverzací řádně okořeněných černým humorem, či na koláčcích z kapradinové mouky (letní specialita warabi moči). Na tomto místě bych chtěla podotknout, že překlad Petra Kabelky a Elišky Kabelkové Vítové – možná v důsledku zaměření na mladší publikum – do češtiny převádí i výrazy, které bývají obvykle doprovázené původním pojmem, jako například ohřívadlo kotacu, a ani u jídel neuvádí japonský ekvivalent. To je možná trochu na škodu, po knize nejpravděpodobněji sáhnou fanoušci mangy a Japonska vůbec, kterým by přítomnost několika málo japonských slovíček nevadila, spíše naopak (nemluvě o tom, že pokud by si někdo zkoušel vygooglovat vizuální podobu zmíněného dezertu, doslovný český překlad ho k ní nepřivede). Jinak je však překlad čtivý a dobře vystihuje jazyk dospívajících.
Ačkoliv mohou určité zvraty v příběhu připomínat telenovelu, celkově se jedná o důstojného zástupce young adult literatury, který sice nepřekračuje žánrové hranice, ale v jejich rámci nabízí kvalitní čtenářský zážitek.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.