Po dlouhých čtrnácti letech vychází v češtině překlad románu z lotyšské literatury, a to rovnou bestseller jedné z nejuznávanějších současných lotyšských spisovatelek Nory Iksteny (nar. 1969). Román Mateřské mléko (Mātes piens, 2015) se dočkal překladu do více než dvaceti jazyků, což s přihlédnutím k výše řečenému může vzbuzovat nemalá očekávání. Překladu se pod redaktorským vedením nakladatelství Paseka ujala Anna Sedláčková a lze konstatovat, že tato pobaltská literatura je po tak dlouhé době reprezentována kvalitním výsledkem.

Originál románu Mateřské mléko spatřil světlo světa jako devátá publikace série Mēs. Latvija, XX gadsimts (My. Lotyšsko, 20. století), tedy řady knih etablovaných lotyšských autorů, jež vycházela v rozmezí let 2014–2018 a beletristicky zpracovávala strastiplné osudy lotyšského národa 20. století. Rámcovým tématem knihy je tudíž historie země ve 20. století, resp. sovětská okupace (proto lze také anglický překlad nalézt pod titulem Soviet Milk), která je personalizovaná do osob symbolizujících její jednotlivé etapy – do babičky představující lidsky a zároveň státotvorně ukotvující prvek, do depresivní matky zmítané zmarem totality a do dcery, jež se snad díky babiččině zázemí dokáže vyrovnávat s těžkostmi způsobenými matčinou nefunkčností i s nástrahami režimu, aby mohla s nadějí hledět do budoucna. Příběh je vypravován střídavě ich-formou matky a dcery, jejichž paralelní světy se opakovaně scházejí a rozcházejí. Matčina kolísající odtažitost je spíše odtržením od veškeré reality, místa a času, inercií vůči celému okolí než záměrnou zlostí k nejbližším.

Přestože matčin hlas od počátku knihy zaznívá často, k motivům jejího chování a prožívání se dostáváme jen pozvolna; zatvrzelost, zlost a zlomení z nenaplněné touhy po svobodě, o kterou byla oloupena, z pobytu v kleci, z níž se snaží unikat sebedestrukčními způsoby vedoucími ke svobodě ve smrti, odkrýváme gradujícím se způsobem. Spolu s tím sílí i motiv víry, otázka Boha a soupeření s ním či otázka smrti a života vycházejícího z matky-životadárkyně. Nadaná vědkyně-lékařka je připravena o naplňující smysl, když je nucena pobývat ve vesnickém exilu, a nakonec je to paradoxně moment odchodu dcery, k níž dlouho hledala udusaný plamen vlastní mateřské lásky, kterým se láme její úpornost vkládaná do povolání.

Prototyp lotyšské ženy

Ačkoli v symbolické rovině to je dcera, kdo představuje budoucnost a naději na světlé zítřky, právě její hlas odpovídá více přítomnosti a skutečnosti a její postava reaguje na potřeby praktického života. Od útlého věku přebírá zodpovědnost za sebe i matku a se sveřepou vytrvalostí prototypu lotyšské ženy zajišťuje chod domácnosti. To, že autorka promlouvá postavami ženskými a řeší kromě houpavě ateisticky-mysteriózní otázky předávání či nepředávání života i další palčivé podněty, zapadá do širšího kontextu její tvorby. Dnes již cenami ověnčená spisovatelka vstoupila do světa prózy na počátku devadesátých let a vyjma významného počtu biografií známých lotyšských osobností má za sebou řadu povídek a románů, jimž vévodí právě ženské hrdinky.

Ženské postavy autorce rovněž umožňují akcentovat symbolicky otázku života v kontrastu ke smrti, života daného a zachraňovaného od babičky k matce a zachraňovaného v gynekologické praxi matky, která tento dar nedokáže dávat cele vlastní dceři. V existenčních podmínkách, které matka nechce akceptovat – a balancuje tak často na hranici se smrtí –, pak zesiluje motiv vytrvání a radosti z jeho prostých podob, symbolizovaný nebinární postavou Jese. Společností odmítaná postava biblického jména, která matku doprovází v pozdější etapě jejího života, si zachovává vůli k životu i přes nepřízeň okolností, a je tak jistým protipólem i podporujícím souputníkem matky hledající vyšší cíle. Biblické motivy jsou ale, jak bývá v lotyšské literatuře zvykem, propleteny s domácí folklorní tradicí, a tak lze v mateřském mléku spatřovat životadárnou tekutinu i na mytologické úrovni. Mléko spojené s lotyšskými ženskými božstvy má moc poskytovat sílu, znovuzrození či magickou ochranu, to vše jako zhmotnění sakrální čistoty. Jeho absence pak vede k narušení dobrého, odpor k němu by mohl být chápán jako odpor k nastolenému řádu věcí.

S otázkami života v ohraničení a nenaplnění potenciálu je úzce spojena svoboda na individuální bázi. Tu doplňuje svoboda v rámci společenském, resp. historickém, jímž román zapadá do již zmíněné série. Svoboda se však v Mateřském mléku někdy přetahuje se životem, který v pomyslném hodnotovém žebříčku přesto tahá, byť těsně, za delší konec.

Příběh tří generací žen si stihl získat srdce domácích i zahraničních čtenářů natolik, že na jeho námět vznikl i letos do kin uvedený film. České publikum se může částečně ztotožnit s některými historií podmíněnými událostmi, zároveň ale román nabízí hlubší pohled do východního bloku s exotikou pobaltského geografického a kulturního prostoru.