Psychoterapeutka Pat přijímá nového klienta, bohatého mladého soudního obhájce Jamese, který má problém: je kleptoman. Krade převážně drobnosti v obchodech, dělá to chytře a zatím nebyl dopaden, nicméně připouští si, že to není v pořádku a že by se měl léčit. Následuje třiačtyřicet sezení, během nichž Pat rozklíčuje jeho trauma z dětství a pokusí se Jamese přesvědčit, aby si toto trauma uvědomil a vyrovnal se s ním. Po místy dramatických a bolestných peripetiích se to podaří a James odchází jako vyrovnanější člověk, který nejenže se zbavil svého zlozvyku, ale dokázal posunout i zamrzající partnerský vztah.

Modelový příklad pacienta

Philippa Perry (nar. 1955) sice vystudovala uměleckou školu, nicméně pak dvacet let pracovala jako psycholožka a psychoterapeutka. V roce 2010 své zkušenosti z terapií shrnula do komiksu Příběhy z pohovky, který nakreslila její dcera Flo. Na úspěch knihy navázaly další tituly, články a vystoupení v médiích; kromě toho Perry vede i poradenskou rubriku v časopise. Zajímavé je, že Příběhy z pohovky nevydalo žádné populárně zaměřené nakladatelství, ale odborné Pangrave Macmillan. Až další vydání, z něhož vychází český překlad, proběhlo u „lidovějšího“ Penguinu. Je důležité to zmínit, protože jakkoliv jsou Příběhy z pohovky určené široké veřejnosti, můžou výtečně posloužit i jako odborná příručka, na co všechno si terapeut při své práci musí dát pozor.

Jamesův případ sice vychází z autorčiných zkušeností a setkání, je však samozřejmě modelový, nastavený tak, aby mohl čtenářům představit úskalí a peripetie terapeutických sezení. Komiksové obrázky přitom zachycují nejen dialog terapeuta s pacientem, ale také jejich myšlenky, které tento dialog provázejí. Občas jde přitom výhradně o střetnutí nevyřčených myšlenek a pocitů (nebo častěji různých úzkostí, opatrností a rezistencí), zatímco oba dva mlčí a čekají, kdy promluví ten druhý.

Jak správně „přitlačit“

Pat (a s ní i čtenáři) poměrně brzy vytuší, že za Jamesovou kleptomanií se skrývá trauma z dětství: jedináček James sice vyrůstal v bohaté a navenek harmonické rodině, zároveň ale trpěl nedostatečnou pozorností rodičů, přičemž zejména matka si jeho prostřednictvím dokazovala, že je nejen krásná a bohatá žena, ale také vzorný rodič. Úkol Pat přitom spočívá v tom, aby si toto podezření nejprve potvrdila sama a pak aby přiměla Jamese si uvědomit, že jeho dětství nebylo tak idylické, jak si namlouvá, a že naopak právě zde jsou kořeny jeho psychické poruchy. Pat se přitom snaží postupovat co nejcitlivěji, byť v některých okamžicích se pokusí takzvaně „přitlačit“, přičemž z bublin se opět dozvídáme, že většinu svých kroků předem promýšlí.

Do hlavní vyprávěcí linky zachycené v komiksových obrázcích a bublinách dále vstupuje odborný komentář zvenčí. Působí tak trochu jako Patin inspektor nebo mentor, sleduje její počínání při terapiích a rozebírá je. Často přitom upozorňuje na její menší i větší chyby, které mohou průběh terapie zkomplikovat nebo úplně zarazit, a to zejména v případě, že se pacient začne uzavírat. I Pat si uvědomuje přenos mezi sebou a pacientem a komentář tento přenos sleduje ještě důkladněji a přísněji. Je jasné, že konkrétní chyby autorka své hrdince přisoudila záměrně, aby demonstrovala nebezpečí, která na terapeuty čekají, ale zároveň tak do příběhu vnáší dynamiku a napětí, byť samozřejmě čtenář tuší, že nakonec všechno dopadne dobře a Pat Jamese „uzdraví“. A právě toto nezdary a zpočátku marné pokusy přimět bránícího se pacienta proniknout do vlastního podvědomí jsou na komiksu nejzajímavější a nejcennější, tím spíš, že jsou navíc občas prokládány pochybnostmi Pat o sobě samé a o tom, zda v terapii nedělá chyby.

Vyjadřovací možnosti komiksu

Původní vydání v roce 2010 ilustrovala Junko Graat, ale pro nové vydání, které převzalo také nakladatelství Portál, už pořídila komiksové pasáže Philippina dcera Flo Perry (nar. 1992). Oproti těm původním jsou modernější a invenčnější, zprvu se zdají sice trochu neohrabané a jakoby neumělé, ale brzy zjistíme, že kreslířka má tento svůj styl velmi dobře zvládnutý. Své hrdiny nahlíží při vizuálně nudném sezení z různých pozic a úhlů, sleduje jejich vnitřní hnutí, pomáhá si symboly a metaforami (bezpečný ostrov krádeží, na němž se James uzavírá před „psycho lodí“ vezoucí Pat, prolínání Jamesovy současné podoby s jeho dětským já a podobně), používá nezvyklé grafické a kompoziční prvky. Pat má podobu Philippy Perry, Flo nevynechává ani její zálibu v kočkách. Ba ani možnost sexuálního přenosu, přestože Pat je oproti Jamesovi výrazně starší.

Příběhy z pohovky opět ukazují unikátní vyjadřovací možnosti komiksového média, kdy zkratka, metafora a nadsázka sdělí víc než odborné rozbory. Psychoterapeuti i zájemci o psychologii ji mohou brát jako svého druhu učebnici a názornou pomůcku. A ti, kteří uvažují, že by terapii podstoupili, zde najdou příklad, který by je mohl povzbudit. Ne, že by to byla cesta jednoduchá – Perryová předvádí, že terapie je plná komplikovaných, často dosti bolestných momentů. Ale když to vyjde, stojí to všechno za to.