Vůbec nejznámější ponorkou v literatuře je samozřejmě hned jedna z prvních, které se v ní objevily, totiž Nautilus kapitána Nema, uvedený na scénu Julesem Vernem v románu Dvacet tisíc mil pod mořem (a později ještě v Tajuplném ostrově, jak Vernovi věrní čtenáři vědí). Mnohem méně známý, ale zároveň mnohem realističtější, je román německého spisovatele Lothara-Günthera Buchheima s jednoduchým názvem Ponorka. Román inspirovaný autorovými vlastními vzpomínkami se stal v roce 1981 předlohou stejnojmenného tříhodinového filmu, znát obě verze patří k základním povinnostem každého zájemce o tuto problematiku. Podobnou tematikou, totiž německými ponorkami za druhé světové války, se zabývají i Joachim Lehnhoff v Návratu ponorky U-720 a Wolfgang Ott v románu Žraloci a malé ryby. Na německé ponorce se odehrává i román Ponorka U-571 amerického spisovatele Maxe Allana Collinse, okořeněný ještě špionážní tematikou – také ten se dočkal filmového zpracování. Na palubu německých ponorek několikrát vyslal své hrdiny i Leo Kessler (pseudonym Charlese Whitinga) a německé ponorky se objevily i v několika knihách anglického spisovatele Williama Earla Johnse, kde samozřejmě pokaždé vyšly ze střetnutí s pilotem Bigglesem a dalšími postavami špatně (především v románu Biggles a ponorka U-517, ale povídku o zneškodnění ponorky nalezneme už v souboru Biggles od velbloudích stíhaček). 

Chybět samozřejmě nesmí ani Tom Clancy a jeho rovněž zfilmovaný Hon na ponorku (a koho by v tomto případě zajímalo, „jak to bylo doopravdy“, může navíc sáhnout po knize Gregoryho Younga Poslední strážný). Pod názvem Ponorka vyšel v českém překladu také román autorské dvojice Thomas N. Scortia & Frank M. Robinson, takto známých především jako autoři knižní předlohy filmu Skleněné peklo. Protože se toto varování před rozpoutáním třetí světové války odehrávalo na americké ponorce, našlo si oficiální cestu přes železnou oponu již v roce 1988. Na palubu sovětských ponorek vzal čtenáře bývalý ruský politický důstojník Viktor Alexandrovič Usťjancev v románech Sami na moři a Atomové ponorky vyplouvají a na ruskou ponorku zavítají i čtenáři románu belgického spisovatele Andrého-Marcela Adameka Největší ponorka na světě, jehož českému překladu se ovšem dá ledacos vytknout.

V oblasti literatury faktu nalezneme i několik českých autorů. Zdeněk Dobřichovský přiblížil možnosti i úskalí ponorek čtenářům v naučných knihách Ponorky vyplouvají a Člověk dobývá mořské hlubiny, o něco dříve mohli čtenáři hltat Stíny mořských hlubin Stanislava Bártla, který v několika knihách zpracoval i problematiku proslulých vlčích smeček útočících na konvoje vezoucí vojenský materiál do Sovětského svazu. Těsně po revoluci dorazily na trh ještě Záludné miniponorky autorské dvojice Josef Borotský & Alexandr Kuneš. 

Stejně jako v jiných oblastech i ohledně ponorek vzbuzují zájem především příběhy účastníků druhé světové války, zejména z německé strany: pokud zde zmíníme alespoň knihy Krycí jméno Caesar. Tajný hon na ponorku U-864 za druhé světové války, Podmořský lovec, Železné rakve. Zážitky kapitána německé ponorky za války v Atlantiku, Otto Kretschmer. Život německého ponorkového velitele s nejvyšším skóre potopené tonáže či Ponorkové eso. Příběh Wolfganga Lütha, bude to stačit. Vzácnější příklad, byť na velice podobné téma, představuje kniha Banzai! Paměti kapitána japonské ponorky. Hlouběji do historie zamířil Jiří Novák knihou Torpédo pal!, v níž se zabývá ponorkami rakousko-uherského námořnictva a také Čechy sloužícími na jejich palubách.

Do současnosti nebo velmi nedávné minulosti naopak zavádí čtenáře již zmíněný Tom Clancy naučnou publikací opět s prostým názvem Ponorka, v níž bez příkras představuje každodenní život při službě na jaderné ponorce, fyzické i psychické požadavky kladené na každého příslušníka posádky a další praktičnosti, oproštěné od mnohdy romantických představ velké části čtenářů. Robert Moore pak knihou Čas umírání připomíná tragický osud ruské ponorky Kursk, který na přelomu milénia hojně rezonoval i v tuzemských médiích. Méně pochmurné čtivo představují vzpomínky objevitele Titaniku Roberta Ballarda s názvem Hledání, v nichž se autor věnuje i mnoha svým dalším, méně známým podmořským projektům. A v souvislosti s podmořským nevojenským výzkumem bychom samozřejmě neměli zapomenout na Jacquese-Yvese Cousteaua, skutečnou legendu v oboru, jakkoliv se ve svých knihách i v životě věnoval spíše potápěčství než ponorkám.

Snad v každé ze zmíněných knih některá z postav zemře, s tím je sebekratší pobyt na palubě ponorky neoddělitelně spjat. Smutný osud pěti mužů z ponorky Titan, o jejichž záchranu se do poslední chvíle pokoušely za napjatého přihlížení celého světa spojené síly několika zemí, je tak další připomínkou, že i v době disponující technologiemi, o jakých se lidstvu mohlo po většinu jeho existence jen zdát, zůstává člověk v boji proti silám přírody tím, kdo po překročení vymezení hranic při sebemenší chybě prohrává.