Od Nerudovy ulice k Mostu Ivana Magora Jirouse

Od Nerudovy ulice k Mostu Ivana Magora Jirouse

Ulice umístěná přímo do dějiště Nerudovy nejznámější knihy, totiž na Malou Stranu, představuje patrně nejznámější tuzemský příklad veřejného prostranství nesoucího jméno nějakého spisovatele. Napadlo vás ale někdy, kolik Nerudových ulic asi po celém Česku máme? A jak si v tomto ohledu stojí ostatní spisovatelé? Výprava za názvy ulic a náměstí, ať už prstem po mapě nebo v nadcházejícím období dovolených i skutečná, může přinést nejedno překvapení…

Názvy ulic, náměstí a dalších veřejných prostranství představují pestrou směs odkazů na názvy měst, států, řek, místních kostelů nebo jen prostého umístění či do očí bijící vlastnosti daného místa, bohatým zdrojem pro jejich názvy jsou ale také zasloužilé osobnosti domácího i zahraničního původu, které se proslavily v nejrůznějších oblastech lidské činnosti, od medicíny až archeologii. Jak si v této konkurenci stojí spisovatelé? (Zde mám na mysli osobnosti, které se do obecného povědomí dostaly právě svou činností spisovatelskou, ponechme tedy stranou první dva československé prezidenty, Husa, Komenského, Palackého i Dobrovského, jakkoliv je jejich význam pro dějiny české literatury nezpochybnitelný.)

Hned na úvod je nutné konstatovat, že i v tomto ohledu zůstávají Češi věrní své pověsti národa čtenářů a ulici či jiné prostranství nesoucí název některého literárního velikána najdeme v mnoha obcích, které se dostaly na vyšší úroveň, než je označování adres pouhými čísly domů. A jak nejednoho čtenáře jistě hned napadne, jméno jednoho literáta se dostalo do samotného názvu obce – na mysli mám samozřejmě Havlíčkův Brod a menší a méně známou Havlíčkovu Borovou. Rovnou můžeme dodat, že ulic a veřejných prostranství nesoucích jméno tohoto literáta najdeme na mapě Česka okolo stovky (včetně těch v Havlíčkově Brodě a v Havlíčkově Borové), přičemž drtivá většina z nich se spokojuje s názvem Havlíčkova, zatímco spisovatelovo celé jméno nesou pouze čtyři ulice a zhruba stejně tolik má název K. H. Borovského nebo K. Havlíčka Borovského. Toto množství ulic a náměstí nesoucích jeho jméno zajišťuje známému autorovi epigramů místo v pomyslné první lize, kam zhruba se stovkou „svých“ veřejných prostranství patří ještě Jaroslav Vrchlický, Josef Jungmann, Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben a možná poněkud překvapivě také Karel Václav Rais a Jindřich Šimon Baar. Ženy v této vybrané společnosti zastupuje celkem očekávatelně Božena Němcová. Zařadit sem jistě můžeme i bratry Čapkovy, byť je těžké rozlišit, zda zhruba šedesátkrát se vyskytující název „Čapkova“ odkazuje ke Karlovi nebo k Josefovi, k tomu je ovšem nutné připočíst na sedmdesát výskytů názvu „Karla Čapka“ nebo „K. Čapka“ a zhruba čtyři desítky ulic „Bratří Čapků“ či „Bří Čapků“. Josef Čapek je jmenovitě uveden jen v několika málo případech, za zmínku ale stojí, že v Žacléři má po sobě pojmenované náměstí, zatímco slavnějšího bratra připomíná jedna z ulic, které na toto náměstí ústí. Absolutním vítězem je ale Svatopluk Čech, jehož celé jméno či alespoň příjmení a iniciálu křestního jména nese dobrá stovka ulic a náměstí a dalších zhruba devadesát pak nese jeho příjmení. Ani při snaze zaokrouhlit počet názvů směrem nahoru pak stovky výskytů překvapivě nedosáhli Jan Neruda ani Alois Jirásek, do kategorie autorů poctěných vyššími desítkami ulic a dalších míst patří ještě Jaroslav Seifert a Vladislav Vančura se zhruba osmdesáti názvy a František Ladislav Čelakovský se zhruba šesti desítkami výskytů. Relativně často lze narazit i na jméno Vítězslava Nezvala, Otokara Březiny, Josefa Václava Sládka a Ivana Olbrachta (všichni zhruba kolem čtyřiceti výskytů), řidčeji na Julia Zeyera, Karla Klostermanna, Jakuba Arbesa a rovněž dnes dosti pozapomenutého Josefa Baráka (všichni okolo třiceti ulic a náměstí). Okolo dvou desítek ulic nese jména Josefa Svatopluka Machara, Josefa Holečka, bratrů Mrštíkových, Antala Staška, Zikmunda Wintra (v jednom případě uvedeného v názvu ulice dokonce i s doktorským titulem), Jiřího Wolkera a Františka Halase, teprve zde zároveň narážíme na další známá jména žen-spisovatelek, konkrétně Elišky Krásnohorské a Marie Pujmanové. Další jména pak na mapě najdeme už jen v jednotkách, ať už jde o Karolinu Světlou, Antonína Jaroslava Puchmajera, Ladislava Stroupežnického, Karla Matěje Čapka-Choda, Franze Kafku, Vladimíra Holana či Ivana Magora Jirouse, duchem věčně mladé čtenáře pak jistě potěší i několik ulic pojmenovaných po Jaroslavu Foglarovi či Eduardu Štorchovi.

Z cizích autorů jsou nejpočetněji zastoupeni dle očekávání ti, kteří jsou jako cizí vnímáni jen tak „napůl“, tzn. autoři slovenští. Jána Kollára katapultuje počet ulic nesoucích jeho jméno do výše zmíněné pomyslné první ligy, Pavla Josefa Šafaříka připomíná zhruba šest desítek ulic a i třináct ulic odkazujících názvem na Pavola Országha Hviezdoslava svým počtem překonává některé známé české autory. Z ostatních literatur je celkem nepřekvapivě zastoupena zejména ta ruská v čele s Maximem Gorkým (téměř čtyřicet ulic) a A.S. Puškinem spolu s L. N. Tolstým (každý zhruba třicet ulic), deset či více názvů pak odkazuje na jména jako Majakovskij, Dostojevskij a Gogol (v tomto případě tedy upřesněme, že jde o ulice nazvané po rusky píšícím literátovi). Jen málo je zastoupena literatura německá, konkrétně jednou Schillerovou ulicí v Liberci, ulicí Karla Maye v Ústí nad Labem a pěti ulicemi pojmenovanými po autorovi známého Fausta, přičemž čtyři z nich se přiklonily k verzi „Goethova“, jen v Praze použili variantu „Goetheho“. Čtyři ulice pojmenované po Adamu Mickiewiczovi a dvě po Henryku Sienkiewiczovi pak připomínají literaturu našich severních sousedů. Francouzskou literaturu reprezentují tři ulice s názvem „Zolova“, takže větší zastoupení má v tomto ohledu literatura norská, kterou prostřednictvím Henrika Ibsena připomíná ulic hned pět. Z méně běžných literatur ještě můžeme připomenout pražskou ulici nesoucí jméno bulharského spisovatele a dramatika Jordana Jovkova.  

Je pochopitelně nutné mít na paměti, že někdy nemusí jména ulic odkazovat na slavné literáty, ale na jejich jmenovce lokálního či regionálního významu (Březina, Havlíček, Čech či Čapek jsou příjmení poměrně běžná). Například ve Volyni najdeme ulici „Dr. Kafky“, která ovšem neodkazuje na pražského německy píšícího autora, ale na místního lékaře činného v protinacistickém odboji. Výčet všech spisovatelů kromě toho jistě není v této glose kompletní, pokud víte o nějakém dalším případu, můžete se o něj podělit v diskusi. A při plánování dovolené či prázdninového výletu zkuste zadat do mapového vyhledávače jméno svého oblíbeného spisovatele – třeba na něj narazíte i v lokalitě, kde byste to nečekali.