V češtině poprvé vychází kultovní dílo uznávaného švédského autora Svena Lindqvista (1932–2019) Vyhlaďte všechny ty netvory (Utrota varenda jävel, švédsky 1992). A i když originál vznikl před třiceti lety a jeho tvůrce již zemřel, text – bohužel – neztratil nic ze své naléhavosti. 

Lindqvistovo rozsáhlé dílo, zahrnující přes třicet knih esejů, reportáží a dokumentární prózy, budilo za autorova života ve Švédsku i mimo něj protichůdné emoce, ale především otevíralo nové pohledy na zažité pravdy a výklad dějin. Přispíval k tomu i fakt, že Lindqvist psal s osobním zaujetím, do textů komponoval vlastní zážitky a inspiroval se i krásnou literaturou, v níž stejně jako v historických zdrojích hledal podporu svých hypotéz. Jeho tematický záběr byl široký, od vzniku afrických států po Čínu, v níž v šedesátých letech dva roky působil jako kulturní atašé. Jeho kniha Gräv där du står (Kopej tam, kde stojíš, švédsky 1978) podnítila zájem nejen švédských odborníků o dějiny dělníků a dělnického hnutí. Od osmdesátých let se Lindqvist začal zabývat otázkami evropského imperialismu, kolonialismu, rasismu a genocidy, jež jsou i tématem právě vydaného českého překladu. Nebál se ale ani odbočit z akademické trajektorie, když v titulu s přiléhavým názvem Bänkpress (Bench-press, švédsky 1988) přiblížil čtenářům své zkušenosti s posilováním a současně se ponořil do dějin kulturistiky. 

Odvaha vyvodit důsledky

K napsání knihy Vyhlaďte všechny ty netvory Lindqvista vyprovokoval většinou Evropy dlouho uznávaný postulát, že holocaust představoval v našem prostoru zcela ojedinělý jev. Bylo jen málo historiků, kteří se ptali po jeho kořenech a nacházeli je například ve Stalinově vyvražďování kulaků ve třicátých letech. Lindqvist ale zachází mnohem dál, dle něj byla Hitlerova ideologie a s ní spojená genocida jen kontinentální obdobou toho, jak jsme se my, Evropané, už přes sto let chovali během osidlování nových území. Zjednodušeně řečeno autor tvrdí, že naši předkové v roli kolonizátorů páchali na civilizačně primitivnějších, chudších a méně vzdělaných domorodcích zvěrstva srovnatelná s těmi, k nimž docházelo v koncentračních táborech za druhé světové války. Jenom jsme na ně raději zapomněli. 

„Nescházejí nám znalosti. To, co nám chybí, je odvaha uvědomit si, co vlastně víme, a vyvodit z toho důsledky,“ konstatuje Lindqvist hned v prvních řádcích knihy, v níž postupně čtenářům připomíná, čeho se dopouštěli Angličané, Belgičané a další v průběhu devatenáctého století v  Africe i jinde. Mapuje jak tyto hrůzné činy, tak jejich otisk v tehdejších novinách a vědeckých periodicích, jež je až na výjimky prezentovaly jako jediné možné a především správné. „Doufám, že se mi podařilo ukázat, že jednou z nejrozšířenějších představ devatenáctého století byla idea existence ras, etnik, národů a kmenů, které směřují k vyhynutí,“ vysvětluje autor svůj záměr. A nutno dodat, že podobně kriticky hodnotí i dávnější události jako křižácké výpravy nebo objevení Ameriky.  

V dialogu s Josephem Conradem

Text knihy nevznikl za pracovním stolem, ale během autorovy cesty po Sahaře a jde o jakýsi cestopisný esej napříč časem i prostorem. Forma na pomezí žánrů dodává dílu na osobitosti a čtenářské přitažlivosti. Autor zaznamenává dny, noci i náročné přesuny ve sluncem rozžhavené Africe. Při pohledu z oken pouštního hotelu přemýšlí o tom, co Evropany vedlo k pocitu, že máme právo vyhlazovat původní obyvatele planety nebo že existují lepší a horší lidské rasy, z nichž neběloši vycházejí jako ti předurčení k zániku. 

Nezvyklým titulem Lindqvist odkazuje ke svému důležitému inspiračnímu zdroji a tím je slavná novela Josepha Conrada (1857–1924) Srdce temnoty (1902), pojednávající o dramatické cestě kapitána Marlowa do srdce Afriky. Slovy „Vyhlaďte všechny ty netvory“zakončí v knize vedoucí obchodní stanice Kurtz svou zprávu o civilizačním úsilí bílého muže mezi africkými divochy. „Všude, kde existuje vytěsněné poznání, které, pokud bychom ho vstřebali, rozmetá náš obraz světa a přiměje nás pochybovat o nás samotných, tam všude se odehrává Srdce temnoty,“ píše Lindqvist, jenž v Conradově – byť fiktivním – příběhu nachází odraz legitimizace násilí vůči „podřadným“ rasám, jež byla po velkou část naší minulosti součástí veřejného i odborného narativu.  

Příběh, který ještě neskončil

Oborníci vzali postupně Lindqvistův pohled na evropský kolonialismus za svůj. Svědčí o tom i dokumentární minisérie Raoula Pecka na HBO Exterminate All the Brutes, jež svým názvem ke švédskému tvůrci přímo odkazuje.

Příběh domnělé nadřazenosti, která se prosazuje násilím a ospravedlňuje lží, rozhodně nelze označit za příběh minulosti. Navzdory veškerému pokroku, jehož lidstvo dosáhlo, zlo páchané lidmi na lidech nezmizelo. Jsme stále jeho svědky, navíc v přímém přenosu, černobílé fotografie mrtvých těl nahradily barevné videozáběry. Český překlad vycházející s třicetiletým zpožděním tak nepřináší dílo historické, ale naopak aktuální. 

Své pojednání Lindqvist uzavírá stejným apelativním tvrzením, jakým je otevřel. „Nescházejí nám znalosti. To, co nám chybí, je odvaha uvědomit si, co vlastně víme, a vyvodit z toho důsledky.“ A tato věta platí bohužel i pro naši současnost.