Název norského komiksu Psí dny (Hundedager, norsky 2015) odkazuje k fenoménu, který se odehrává na konci léta. Podle starých pověstí je to období, kdy je obzvláště horko, všechny usazeniny ve vodě vyplouvají na povrch, jídlo hnije a psi divočí. Právě v této době potkáváme hrdinku Annu, která je v křehkém věku na pomezí dětství a dospělosti, kdy si není jistá sama sebou, svým tělem, svými pocity a nejvíce jí záleží na tom, co si o ní myslí kamarádky.

Pro spisovatelku a ilustrátorku Anju Dahle Øverbye (nar. 1981) jde o debutovou knihu, jíž na sebe ihned upoutala pozornost. V češtině ji vydalo nakladatelství Centrala, které letos na knižní trh přineslo i další norskou autorku Lene Ask a její komiks Příště bude všechno dobrý. Obě autorky, jež do češtiny přeložila Karolína Stehlíková, spojuje zájem o mezilidské vztahy a ženské hrdinky, byť je zachycují v jiné životní etapě.

Komiks Psí dny nemá uzavřenou dějovou linii a je spíše výsekem ze života hrdinky. Zobrazuje nejistotu dospívání i zranitelnost a pomíjivost vztahů, které k tomuto věku patří. Anna cítí, že se od ní odvrací její kamarádka Mariella, jež tráví stále více času se starší Karianne. Vzniká napjatý trojúhelník, v němž je nejmladší Anna odsunuta na okraj a vystavována bolestným vtípkům i urážkám. Necitlivé chování, jemuž čelí, potom sama zkouší na novou spolužačku. Na dívky ale doléhají i události z okolního světa, zažijí smrt souseda, nevhodné poznámky mužů a nevyhýbají se jim ani problémy rodičů.

Anja Dahle Øverbye zachytila křehká dívčí přátelství minimalistickými replikami a jemnou černobílou kresbou, v níž se soustřeďuje zejména na obličej a oči. Nebarevné pojetí, které není typické pro všechny autorčiny knihy (nahlédnout můžete do instagramového účtu ilustrátorky), byla dobrá volba, protože skvěle vystihuje osamělost dospívání.

Komiks Psí dny se od podobných příběhů liší kromě tlumeného barevného pojetí také prostředím. Rozhovory Anny s kamarádkami či s matkou přerušují bezeslovné ilustrace krajiny západního Norska, kde se příběh odehrává a odkud sama autorka pochází. Dívky tráví čas posedáváním na kamenitém pobřeží fjordů, tedy daleko od chaosu velkoměsta, což ale neznamená, že je jejich cesta k nalezení sebe sama jednodušší.