Na Joyceova Odyssea se v roce 2022 soustřeďuje větší pozornost než kdykoli v historii – v únoru totiž uplynulo od jeho prvního vydání přesně sto let. Vydavatelka Sylvia Beach poprvé vystavila jediný výtisk knihy ve výrazné modré obálce na čestném místě ve výloze pařížského knihkupectví Shakespeare & Company 2. února 1922, v den Joyceových čtyřicátin.

Pro mnohé se jedná o mistrovské dílo, jiní ho ovšem v době vydání považovali za skandální spis a jeho vydávání bránili. Dnes už jsou zákazy i morální odsudky minulostí, Odyssea máme k dispozici v mnoha formách na papíře i on-line. Díváme se na něj ale skutečně po sto letech jinýma očima?

V Próteově epizodě Štěpán Dedalus uvažuje: „Kdo kdy bude číst tato napsaná slova?“ Jeho soukromou úvahu můžeme chápat i jako Joyceův emoční apel vztahující se k celému převratnému textu. Otázka, kdo Odyssea skutečně dokáže přečíst a pochopit, zůstává platná dodnes. Čtenáři ho milují a uctívají, ale zároveň jim nahání strach.

Aktuálně se těmito tématy zabývají hned dvě nové knihy, Ulysses: A Reader’s Odyssey Daniela Mulhalla a Ulysses Unbound: A Reader’s Companion to James Joyce’s Ulysses Terence Killeena. Obě jsou koncipované jako „úvod do Odyssea“ pro běžné čtenáře, zároveň ale popisují překážky, které lidem v jeho četbě brání, a vysvětlují, jak se v průběhu času vyvíjel přístup k Joyceovi v Irsku i mimo ně. Oba autoři jsou Joyceovi celoživotní čtenáři a obdivovatelé a jejich erudice i náklonnost ke slavnému autorovi z obou knih zřetelně čiší, ovšem z každé trochu jinak.

Daniel Mulhall strávil čtyřicet let v diplomatických službách a v současné době je irským velvyslancem ve Spojených státech. Jeho kniha vychází z odysseovského blogu, který publikoval na webových stránkách irské ambasády ve Washingtonu od roku 2018. Nepřekvapí, že je jeho pohled na Joyce ovlivněn spisovatelovým postavením na mezinárodní scéně. Tato prestiž souvisí zejména s Joyceovou symbolickou hodnotou, která nezávisí na tom, zda ho lidé čtou, či nikoli.

Mulhallův průvodce osmnácti epizodami Odyssea je tím pádem určen oběma skupinám – Joyceovým čtenářům i nečtenářům. Má v sobě něco z nepřikrášlené bezprostřednosti internetové konverzace. Mulhall nemá ambice psát o všem a odzbrojujícím způsobem připouští, že někteří čtenáři určité pasáže prostě přeskočí, protože na ně budou příliš náročné. Sám píše o epizodách, které nemá zrovna v lásce (Eolus, Héliův skot), ale zároveň dopodrobna vysvětluje, které z nich považuje za nejlepší (především Kyklopa), a dokáže to zdůvodnit.

Vystudovaný historik Mulhall se široce rozepisuje o politických sporech po parnellovské éře, které se na vlastnostech mnoha postav z Odyssea podepsaly – týká se to ústřední trojice (Leopold Bloom, Molly Bloomová a Štepán Dedalus) i řady vedlejších figur. Podle Mulhalla Joyce psal přesně na rozhraní dvou historických epoch, které představovaly dvě tváře Irska – zanikající britskou kolonii z počátku 20. století a moderní stát budovaný po roce 1922.

Forenzní portrét
Mulhall s velkou rozhodností tvrdí, že Joyce od Irska nelze oddělit a že má jeho dílo i dnes velký význam, protože v něm pořídil „tolik okázalý forenzní portrét své domoviny“. Nesouhlasí s těmi, kdo si Joyce cení pro jeho experimentální tvorbu, a prohlašuje, že v Odysseovi hrají hlavní roli postavy. Za naším současným vztahem k Joyceově dílu stojí právě citové investice do románových protagonistů, zejména do Leopolda Blooma.

Ulysses Unbound (Odpoutaný Odysseus) Terence Killeena nedávno vyšel ve čtvrtém vydání u třetího nakladatelství. Současná verze, vydaná v nakladatelství Penguin, navazuje na předchozí edice Wordwell Press a University of Florida Press. Jako bývalý novinář, který psal i pro tento list, je Killeen vášnivým a pečlivým joyceovským vykladačem a učitelem.

Jeho kniha vyznívá jinak než Mulhallův text. Opakované vydávání svědčí o tom, že si mezi joyceovskou literaturou vydobyla kultovní postavení, zejména u vysokoškolských pedagogů, kteří se Joyceovi ve svých kurzech věnují. Díky tomu se pravidelně objevuje v seznamech bibliografie v různých příručkách, mimo jiné i u Mulhalla.

V jistém smyslu se Killeenově knize daří nemožné – je určena jak zkušeným joyceovským vědcům, tak i studentům a běžným čtenářům, kteří se s Odysseem setkají poprvé. Joyceovští experti si jí cení díky její přesnosti, hutnosti a živosti. Zároveň ovšem hovoří i k lidem, kteří Odyssea dosud neznali, a vysvětluje jim, jaké nástrahy na ně čekají, třeba až se budou snažit rozklíčovat epizody Sirény či Héliův skot. Suchý akademický styl zkrátka Kileenovi nic neříká.

Podobně jako Mulhall se i Killeen ve svém díle zabývá osmnácti epizodami Odyssea. Přehledně je popisuje, ale zároveň se je snaží „osvobodit“, podobně jako Penelopa v Homérovi, která v noci páře, co přes den utkala. Každá kapitola nahlíží Odyssea z různých perspektiv, autor čtenářům nabízí nejrůznější parafráze základního příběhu, vysvětluje paralely s Homérem, součástí knihy je slovníček, diskuse o stylu a interpretační komentář.

Killeen pochopitelně nepopírá, že jde o složitý text, zároveň ovšem každému umožňuje, aby se na Joyce podíval čerstvýma očima a pořád se dozvídal něco jiného. V jeho komentářích lze najít spoustu poutavých postřehů, například tvrzení, že v Sirénách převládá „atmosféra potlačované hysterie“ nebo že Molly Bloomová v Penelopě vnáší do knihy nerovnováhu a nakonec Joyce předhání.

Způsob, jakým Killeen Joyce všeobecně chápe, se od Mulhallova pojetí poučným způsobem liší. Jak v předmluvě bystře konstatuje Colm Tóibín, Kileen se v Joyceově díle soustřeďuje především na stylistické a tonální posuny a dokáže je pozoruhodným způsobem rozebírat. Joyce je pro Killeena především jedinečný tvůrce literárních stylů, nejen nesmazatelných postav.

Součástí aktuálního vydání je i výklad o čtenářských reakcích na Odyssea za uplynulé století. Killeen dospívá k názoru, že se přístup čtenářů výrazně změnil v osmdesátých letech – tehdy se zjistilo, že Joyceův text není definitivní a že je ho nutno ve světle zachovaných konceptů a rukopisů revidovat.

Tato pohyblivost a možnost různých pohledů je pro Killeena hlavním rysem současného vnímání celého Odyssea. A přednosti obou průvodců Joyceovým dílem, jakkoli vzájemně velmi odlišných, nepochybně přivedou ke kráse a náročnosti Odyssea spoustu dalších čtenářů i v roce, kdy slavíme sté výročí tohoto díla.

Daniel Mulhall: Ulysses. A Reader’s Odyssey. New Island Books, Dublin, 2022, 324 s.
Terence Killeen: Ulysses Unbound. A Reader’s Companion to James Joyce’s Ulysses. Penguin, London, 2022, 352 s.