Na první pohled možná nenápadná, avšak s ohledem na charakteristiku celku zřejmě nejreprezentativnější dvojstrana v knize, kterou její tvůrci Magda Garguláková a Vítězslav Mecner nazvali obyčejně Ruka, se nachází přesně uprostřed bohatě ilustrované publikace a vévodí jí název „Slavné ruce“. Text prostřednictvím skromné metafory („Jsou hybateli dějin, tvůrci výjimečných děl, aktéry nezapomenutelných okamžiků… Je jich mnoho a neustále přibývají. Naštěstí. Jsou inspirativní, jsou ikonické…“) kultivovaně adoruje mimořádné osobnosti lidských dějin, ilustrace pak přinášejí necelou dvacítku rozpoznatelných portrétů umělců, sportovců a vědkyň, zachycených v jejich typickém gestu. Čechy a Češky mezi nimi zastupují prezident Václav Havel, tenistka Martina Navrátilová a jednoruký fotograf Josef Sudek.

Čím ještě je tato dvojstrana pro citlivě zpracovanou populárně naučnou knihu o lidské ruce typická? Manifestuje autorský přístup. Publikace o rozsahu zhruba osmdesáti stran je určena dětem asi od třetí třídy základní školy. Chce o tématu – z podstaty věci – poučit, ale jde na to chytře: nezahlcuje sucharským popisem ani třeskutě vtipnými obrázky, natož cool průpovídkami. Nové informace logicky třídí a zkušeně dávkuje, kombinuje srozumitelný výklad s názornými a zábavnými ilustracemi, které podněcují k dalším otázkám a nápadům, podobně jako „hravé“ stránky připomínající skupinový brainstorming, jichž je v knize hned několik. Například?

V samém úvodu odpovídají humorné ilustrace na řečnickou otázku, zda jsou všechny ruce opravdu stejné, jak by se snad mohlo zdát na první pohled. Výtvarník kontruje ilustracemi rentgenované ruky, špinavé ruky, ruky v rukavici, ruky s okousanými nehty, ruky v kapse… Po několika stranách pojmového výkladu (papilární linie, daktyloskopie, hmatové receptory) následuje směrem ke čtenáři opět osvědčená výzva ke spolupráci: Co všechno lidská ruka umí? Dvojstranu spontánních nápadů typu držet hrneček, cestovat prstem po mapě, hrát kámen, nůžky, papír, boxovat anebo otočit stránku střídá živý, přitažlivý výklad: ruka drží, podává a spolupracuje, opírá se a dotýká, cítí a poznává, prozrazuje náš věk, mluví, říká, jak se cítíme, signalizuje, zdraví, dokáže nahradit oči, zastoupí uši i pusu, tvoří a ničí. Do takto velmi přirozeně, neškolometsky pojmenovaných škatulek se vešlo překvapivé množství informací, například o Braillovu písmu, kulturních rozdílech v užívání gest či o stárnutí kůže po pětadvacátém roce života.

Uvědomit si jedinečnost ruky jako „nástroje nástrojů“ pomáhají v knize i takzvaně negativní příklady, jež se většinou obejdou beze slov. Kdyby neexistovaly ruce, otevírali bychom dveře nohou? Drželi bychom volant v autě mezi zuby? Podávali bychom si jídlo z talíře přímo ústy? Jak a kam by policie nasazovala zločincům pouta? A víte, co rukama nedělat?

Magda Garguláková, vzděláním kunsthistorička a v současnosti mimo jiné nakladatelská redaktorka, kurátorka brněnské galerie OFF/FORMAT a autorka několika knih pro předškolní děti, dokázala v této své první publikaci pro starší dětské publikum velmi citlivě vyvažovat potřeby současných školáků. Nesepsala ani staromódní učebnici, ani trendy encyklopedii raritních a šokujících rekordů. Také díky nápaditým ilustracím Vítězslava Mecnera, který studuje obor ilustrace a grafika na pražské UMPRUM, je Ruka kniha moderního střihu, „průvodce“, který čtenáře nenápadně vede a pomáhá mu, aby se dozvěděl víc. Kniha byla nominována na výroční cenu Magnesia Litera 2022 v kategorii Litera za knihu pro děti a mládež. Promění tuto nominaci? Držím Ruce palce!