S poezií rakouské básnířky Margret Kreidl se mohli čeští čtenáři seznámit už takřka před dvěma dekádami, a to díky překladům Milana Tvrdíka, které byly publikovány v revue Souvislosti (1/2003). Na sbírku Einfache Erklärung. Alphabet der Träume upozornil časopis Plav (9/2015) překlady Jakuba Kostelníka. ILiteratura nyní představuje autorčiny nejnovější básně v překladech Věry Koubové a Michaely Jacobsenové.

Věty plynou
(báseň ze sbírky: Margret Kreidl: Zitat, Zikade. Zu den Sätzen. Edition Korrespondenzen, Wien, 2017, 144 s.)
Proti úbytku soli za horka
poslouží švédská tabletka
a do stínu se schovat. Když pak
prší, z okna vykukovat a napsat
haiku o louži. Jako buddhisté
to dělej: Palicí buď bodláku,
když jarní vítr věje. Jaře a čile
tyj z každé chvíle, praví Walther von
der Vogelweide. Citáty si autor vždycky
najde. Čáry máry z písmen most
čtenářka má pro radost: A to jsem já.
Teplo, vlhko margeritce svědčí,
květ i plody jsou pak větší.
Ovce na louce se nakrmí.
Osel na růže se třese. Apuleius
o tom leccos ví. Pod psí hvězdou
věty plynou. Sním si o říjnovém
ledu v kalužích a jak mi závěr
pstruzi vypruží. A vida salát:
Křupavý a pevný, a přesto jemný.

Žlutá věta
(báseň ze sbírky: Margret Kreidl: Zitat, Zikade. Zu den Sätzen. Edition Korrespondenzen, Wien, 2017, 144 s.)
Stojí muž v kručince, v ruce má láhev.
V dlani mi kručí kořalka, řekne, valčík
vídeňský, s notou bezinky, poklekni.
Klobouk dolů, řeknu já. Spustí smích
a láhev upustí. Vidíš, crčí to v kleči.
Nejsem pro oči slepá. Paže vytrčí:
Plaveme v kořalence kručičí. Plavat
v létě kdekdo svede. Což si zatančit?
zeptá se. Já tančit neumím. Vezme mě
za ruku. Budeme počítat spolu.
Ráz: krok, a stůj, dvá: a krok.
Úkrok doprava, úkrok doleva,
pomalu, zlehounka. Nohu
vyšvihnout, vpřed a vzad,
zapérovat a zaklouzat. Nejde to.
Zavři oči, řekne. Co vidíš?
Vidím kručinku. Tak to je žlutá
věta! Ne, řeknu já, vidím černě a
dvacet řádek na krku: kručet a krčit se s někým,
kdo v tanci mi dává hodinku.

Sníh
(báseň ze sbírky: Margret Kreidl: Eine Schwalbe falten. Edition Korrespondenzen, Wien, 2009, 112 s.)
Sníh.
Sníh. Celé to začíná sněhem.
Kde je ten sníh?
Sníh, sníh, sníh!
Jak to, že nepadá sníh? Musí přece sněžit.
Ráz, dva, tři. A už je tu.
Tři měsíce sněhu, měsíc deště, dva
měsíce jara, měsíc šeříku, dva
měsíce léta, měsíc jablek,
měsíc ořechů, měsíc hrušek.
Jablka v máji jsou ve květu, v září jsou
zralá, pak se musejí česat.
Já mám dvě jablka. A jednoho ptáka. Tjujt.
Tluj titit. Tluj. Dú dú dú dú. Tlaúú tlaúú.
Duú djú djú. Tlúú.
Můj pták, ten překrásně zpívá. A kam on
zaletí, jaro hned bývá.
Ráz, dva. Dvojlist. Tři. Trojlist. Čtyři,
pět, šest, sedm, osm, devět, deset.
Stolístek.
Křídla list, noholist.
Vodní list.
Když prší, ztrácí pták peří.
Smolař jeden!
Huš. Klep, klep už. Huš, huš.
Pták. Tuhle je pták. Pšt, pšt. Pšá.
Pší pší. Hý. Tit tit tit sú ší. Klit klit.
Hý. Tvit tvit ket vet. Pikprvret.
Ohni hřbet.
Hni se pryč.

Podepsala’s svůj poslední list.
Čekáš vždy jen to nejhorší. Jsi
teď spokojená? Ne, do máje
zpět nemůžeš. Tak vylož karty
na stůl.
Ještě máš co ztratit.