V českém prostředí se čtenář mohl s Danielem Kahnemanem setkat prostřednictvím jeho bestselleru Myšlení rychlé a pomalé, v němž odhalil psychologické principy, které mají vliv na lidské rozhodování a na myšlení obecně. Je zcela očividné, že se do knihy Šum tyto výsledky dřívějšího zkoumání promítly, aby precizněji odhalily negativní různorodost, která postihuje rozhodování pracovníků v prostředích nemocnic, přijímacích komisí, ekonomických prognostiků, univerzit a v neposlední řadě trestní justici. Emeritní profesor psychologie na Princetonské univerzitě a držitel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman spolu s profesorem strategií na mezinárodní obchodní škole HEC v Paříži Olivierem Sibonym a s profesorem práva na Harvardské univerzitě Cassem R. Sunsteinem se tak snažili odhalit vliv zkreslení úsudku, jehož důsledky mohou být v leckterých případech až tragické, a načrtnout i možná východiska, která by mohla šum v daných oblastech zmírnit.

Zcela logicky tak kniha začíná odhalením prostředí, kde se šum nachází. Nikoho tak úplně nepřekvapí, že existuje všude tam, kde dochází k lidskému rozhodování. Předpovědi ohledně nezaměstnanosti z úst odborníků na ekonomii či sociologii však v konečném důsledku neovlivní životy druhých tak, jako například soudce, který odsoudí člověka k doživotnímu odnětí svobody. Autoři poukazují v této souvislosti na iracionální důvody (špatná nálada z toho, že o víkendu nevyhrál oblíbený fotbalový tým, nepříjemná venkovní teplota, špatný spánek atd.), které mohou hrát významnou roli při vynášení verdiktu, a promítají se tak do celkového naladění člověka a jeho profesionálního úsudku.

Kdekoliv vznikne nutnost úsudku, existuje šum
Z mnoha výzkumů, jejichž data jsou v knize užita, tak vyplývá, že rozdíly ve verdiktech expertů v dané oblasti, jsou velké. Soudce se neshodne se svými kolegy, jednalo-li se například o výši trestu pro toho kterého odsouzeného, ekonomičtí prognostici se neshodli ve svých odhadech míry nezaměstnanosti či pravděpodobnosti bankrotů, a dokonce lékaři (nejen z oblasti psychiatrie) se neshodli na diagnóze a postupu při léčení daného pacienta. Avšak člověk, který je „na druhé straně“, spoléhá na profesionální, a proto i spravedlivý úsudek a nečeká, že od jednoho profesionála (nevyspalého, fotbalem ovlivněného a potícího se) obdrží doživotí, zatímco od druhého odejde domů na kauci. Samozřejmě je nutné připomenout, že kniha analyzuje studie týkající se USA, a je tedy na místě předpokládat, že odborná rozhodování se stát od státu liší stejně jako metodika, na jejímž základě k rozhodování dochází. Stejně tak je potřeba brát v potaz, že v jistých oblastech je šum žádoucí. Například tam, kde se vítá rozmanitost vkusu (filmoví, hudební, umělečtí kritici), nebo při soutěžích (např. vnitropodnikové soutěžení o inovativní řešení daného problému) či s ohledem na kreativitu v rámci vědy.

Ve výše zmíněných případech jde o negativní dopady šumu v individuálním úsudku (soudce, lékař, ekonomický prognostik atd.). Autoři knihy však upozorňují, že v případě skupinového úsudku, se ony dopady posouvají. Skupinová dynamika, resp. sociální vliv vytváří výrazný šum mezi skupinami. Nejen že určité postoje (ať už preferenční, politické či obecně skupinové) mohou ovlivnit celý chod diskuse a následného skupinového rozhodnutí, ale často dochází k takzvané informační kaskádě. Tou se míní postupné vyjádření názorů lidí, které ovlivňují a umožňují vytvoření šumů, neboť to jsou osoby vážené a důvěryhodné. Pronese-li například šéf firmy na začátku diskuse své mínění, je pravděpodobné, že i když nebude ničím podložené, ovlivňuje chod diskuse a závěrečné rozhodnutí, které tak bude od začátku chybné. Nejde totiž o „kolektivní moudrost“, nýbrž o preferenci názorů nemnoha. Na případnou korekci názorového toku často diskutujícím chybí odvaha, neboť sociální tlak (ztrapnění, individualita, vybočení z role týmového hráče) tu hraje zásadní roli. Dynamika skupiny tak dokáže negativní faktory ještě zesílit.

Optimalizace šumu
Jsme také svědky značné důvěry profesionálů k vlastním úsudkům. Pokud se některý ukáže jako špatný, zdůvodňují ho sebedůvěrou, spoléhají na vlastní intuici, instinkt či intelekt. Takové zdůvodnění se bere za víceméně uspokojující, neboť lidská mysl onu chybu vysvětluje kauzálně tj. ve formě příběhu, v němž se konkrétní lidé, věci a události vzájemně ovlivňují, a kterému přikládáme logický a de facto předvídatelný charakter. Pocit, že chápeme svět, závisí na tom, jak konstruujeme tyto příběhy, kterými si svět vysvětlujeme. Kauzálním myšlením však nepostihujeme šum. Podle autorů se nám „ukáže“ až v případě, že se díváme na svět myšlením statistickým. Statistické myšlení je složitější a méně přirozené. Vyžaduje režim pomalého a cíleného myšlení. Je pokusem o pohled zvenčí. Určitý případ je tak posuzován jako jeden ze souboru podobných případů s ohledem na stejnou referenční třídu, kterou používají i ostatní profesionálové. Tím pádem se máme věnovat širší škále minulých výsledků a jejich objektivně omezené předvídavosti.

Kromě jiného způsobu nahlížení na svět, který redukuje šum, je vhodné provést audit šumu, který v dané organizaci upozorní na jeho výskyt a konsekvence. Cílem úsudku je přesnost, nikoli osobní názor. Proto je při rozhodování potřeba uvážit, jaký názor by měli jiní kompetentní posuzovatelé v případě, že by byli na našem místě. Krajním uplatněním tohoto principu je nahrazení lidského úsudku pravidly nebo algoritmy, jejichž význam stále roste a úsudek se tak zbaví osobních charakteristik a preferencí daného profesionála. Dále pak je vhodné strukturovat rozhodnutí do několika nezávislých částí. Analogicky probíhá nábor pracovníků prostřednictvím strukturovaných pohovorů, kdy pracovník hodnotí jen jednu vlastnost uchazeče, přidělí body a přesune se k další vlastnosti. Patřičnou kvalitu mohou zajistit i nezávislé týmy nebo pracovníci, kteří mezi sebou co nejméně komunikují a posuzují dané záležitosti „zvenčí“. S tím souvisí v konečném důsledku i to, že bychom se měli vyhnout předčasným závěrům, k nimž se daný profesionál při rozhodování dostane až po zvážení dílčích hodnocení. Autoři knihy si však uvědomují, že tyto návody nejsou samospasitelné a neproblematické. Všem rizikům je potřeba se věnovat, aby se šum patřičně zredukoval a nevedl ke škodlivým následkům.

Ačkoliv jsou autoři knihy uznávaní odborníci, čtenář se nemůže občas ubránit pousmání nad banalitou některých tvrzení: „Většina z nás žije po většinu času v neochvějném přesvědčení, že svět vypadá tak, jak vypadá, protože takový zkrátka je.“ Nebo například v kontextu takzvaných jednorázových a opakovaných rozhodnutí, kdy jsou porovnávány rozhodnutí pojistitelů ve specifických případech s rozhodnutím politiků, je uvedeno následující: „Jít do války je jedna věc, provést kontrolu ročního rozpočtu je věc jiná.“ A v neposlední řadě: „Nezapomínejte, že jednorázové rozhodnutí je také opakovaným rozhodnutím, akorát ho provádíte jen jednou.“ Kromě takovýchto tvrzení je poměrně čtivá kniha přerušována někdy dosti obsáhlými výpočty a komentáři grafů, u nichž čtenář pochybuje, zda jsou opravdu nutné, nebo zda mají sloužit k „větší vědeckosti“, neboť na konci kapitoly a v kapitolách dalších se k nim autoři vracejí, aniž by čísla vůbec zmiňovali. V knize totiž převažuje popis i složitějších problémů, aniž by se tok textu musel zaseknout v „úvodu do statistiky“. Mimo to lze vytknout až přemrštěné zavádění nových pojmů, resp. přejmenování fungujících pojmů tak, že čtenář se nejednou musí v textu vracet, aby pochopil nevýznamnou nuanci užití novotvarů. Autoři bohužel neakcentují dějinné kořeny analýzy „šumu“. Chybí tak vyrovnání se s myšlenkovou tradicí, čímž by se kniha ukotvila. Poučenějšímu čtenáři totiž mohou některé kapitoly připadat jako objevování objeveného. Nejde jen o psychologickou teorii prekonceptů, v jejímž rámci se odehrává změna struktur myšlení, které mají vliv na naše rozhodování, ale i opomenutí vlivných filosofických teorií: stačí zmínit Heideggerovy struktury takzvaného předporozumění, kterým člověk disponuje a které je vždy nějakým způsobem ovlivněno celkovým naladěním (konkrétními náladami z něho vycházejícími), či analýzy předsudku od Gadamera. Autoři by se tak vyhnuli oněm „novým“ zjištěním, že lidská existence disponuje strukturami, které ovlivňují rozhodování (úsudek). Konečně pak kniha obsahuje v menší míře překlepy a drobné stylistický chyby.

I přes tyto výtky jde o zajímavou publikaci, určenou čtenářům se zájmem o psychologii, sociologii, o fungování lidského kognitivního aparátu a jeho vlivu na společnost. A jistě potěší i příznivce knih o motivaci a  seberozvoji.