Účast československých letců v bitvě o Británii, respektive obecně existence československé exilové armády na britských ostrovech je dostatečně známá epizoda našich moderních dějin, často zpracovávaná v knihách, filmech i v písních. Za svou účast v protinacistickém boji zaplatilo mnoho z těchto odvážných mužů cenu nejvyšší, což explicitně naznačují i názvy některých memoárů sepsaných samotnými piloty (František Loucký: Zůstal jsem sám, František Fajtl: Vzpomínky na padlé kamarády). U příležitosti 75. výročí konce druhé světové války spustilo české velvyslanectví v Londýně projekt Never Forgotten, v jehož rámci navštívil tehdejší velvyslanec Libor Sečka (nar. 1961) na území Velké Británie všechny známé hroby, v nichž spí svůj věčný spánek českoslovenští vojáci, kteří za druhé světové války zahynuli. Z jednotlivých cest vyhotovil diplomat krátké zápisky, které se na podzim loňského roku dočkaly knižního vydání pod názvem Britské etapy. Paralelně s českým vydáním vydalo brněnské nakladatelství Books & Pipes i anglickou verzi knihy British Missions.

V devatenácti krátkých kapitolách Sečka stručně popisuje dojmy z jednotlivých cest, přičemž většinu textu zabírá popis atmosféry samotného hřbitova a stručný osud tam pohřbených československých vojáků. Nechybí ani odstavce o setkáních s představiteli místní samosprávy, zájmových spolků či krajanských sdružení a ve dvou případech diplomat zavítal na fotbalové utkání české reprezentace s místními protivníky (přičemž slibný dramatický náboj utkání ve Skotsku krátce po vypuknutí aféry Kúdela–Kamara snad až příliš diplomaticky obrousil). Využil i možnosti proletět se ve cvičném letadle Tiger Moth, na kterémžto konkrétním stroji létalo minimálně čtrnáct československých pilotů, a zajímavé prolnutí s jinou vrstvou česko-britských vztahů představují pasáže popisující velvyslancovu účast na pohřbu filozofa Rogera Scrutona. Sečkovo putování samozřejmě komplikovala pandemie covidu, proto mezi některými cestami uplynulo i několik měsíců. Přesto se mu podařilo během zhruba roku a půl vytyčený úkol splnit, byť některé hroby se mu podařilo objevit až na druhý pokus. Zajímavým „bonusem“ je poslední kapitola popisující návštěvu ostrova Guernsey, v jehož blízkosti při náletu na místní přístav (ostrovy v průlivu La Manche byly jako jediná součást britských ostrovů Němci obsazeny) zahynul pilot Jaroslav Novák. Vzpomínka na něj je mezi ostrovany dodnes živá, moře však jeho tělo nikdy nevydalo a Novák tak svůj hrob nemá.

Širší čtenářské veřejnosti bude ze jmen zemřelých vojáků, jejichž hroby Sečka navštívil, patrně známé jen jméno stíhače Josefa Františka, úctu si však bezesporu zaslouží každý z celkových 309 vojáků, jejichž hroby lze na britských hřbitovech nalézt. Nic na tom nemění ani skutečnost, že někteří nezemřeli v bojovém nasazení či při přípravě na něj, ale podlehli různým nemocem, případně u některých panuje podezření na sebevraždu, byť oficiální dokumenty hovoří o nedbalosti při zacházení se zbraní. Při různých nehodách umírali i příslušníci pozemního vojska, většinu uctěných mrtvých ovšem tvoří letci, kteří v nejednom případě zahynuli rukou britských stíhačů – v těžkých podmínkách nočních letů bylo snadné dopustit se tragického omylu. Sečka nevynechává ani vojáky slovenské národnosti, k jejichž hrobům jej obvykle doprovázel rovněž slovenský velvyslanec Ľubomír Rehák, respektive jeho nástupce Róbert Ondrejcsák. Několik návštěv jej rovněž zavedlo na židovské hřbitovy, kde padlé vojáky uctil též položením kamínku na jejich náhrobek, jak si židovská tradice žádá (kromě toho Sečka během svých cest každému československému vojákovi položil na hrob rudou růži). Národnostní pestrost první československé republiky dokládá skutečnost, že minimálně jeden ze zemřelých vojáků byl německé národnosti. Sluší se zmínit též jedinou ženu, Editu Sedlákovou, která společně se svým manželem a dalšími cestujícími zahynula při nehodě letadla, na jehož palubě se v říjnu 1945 vraceli – stále ještě jako příslušníci RAF – do osvobozeného Československa. Její příklad je připomínkou, že ani na nasazení československých žen a oběti, které přinesly, bychom neměli zapomínat.

Osnova jednotlivých kapitol neboli etap, jak je sám Sečka označuje, začne ovšem čtenáře poměrně záhy nudit či unavovat svou schematičností. V úvodu autor popíše, kam a při jaké příležitosti se vypravil a s kým se tam setkal, následuje popis hřbitova a bezprostředního okolí hrobů československých vojáků, několik vět k jejich osudu, někdy vše završí ještě posezení v místní restauraci. Vzhledem k tomu, že hřbitovy jsou obvykle situovány v blízkosti kostela, táhne se jako červená nit textem nejistota autora i redaktora, zda patrocinia kostelů převádět do češtiny či nikoli, což místy dává vzniknout patvarům jako „kostel svatého Nicholase“.

Atmosféru navštívených míst vhodně doplňuje bohatá fotografická příloha, z níž si čtenář mnohdy udělá lepší představu o dané lokalitě než z textové části. Zejména fotografie hrobů s velvyslancovou červenou růží působí silným dojmem a potvrzují platnost starého úsloví „jeden obrázek řekne více než tisíc slov“.

Připomínat statečné muže (a ženy), kteří byli ochotni riskovat život v boji za svobodu svých blízkých i budoucích generací, smysl jistě má, v tomto ohledu nelze velvyslancově aktivitě nic vytknout. Otázkou ovšem zůstává, nakolik je pro čtenáře mimo okruh autorových známých přínosné přetransformovat zápisky z návštěv jednotlivých hrobů do samostatné knihy. Kniha nepřináší žádná odhalení dosud neznámých skutečností – seznam jmen mrtvých československých vojáků a míst jejich posledního odpočinku není obtížné dohledat i bez Sečkovy knihy, v níž navíc nejsou jmenovitě uvedeni všichni (zájemce lze případně odkázat na práci již zmíněného Františka Louckého Mnozí nedoletěli). Na průvodce pro zájemce o vojenskou historii kniha obsahuje příliš málo praktických informací např. o otevírací době jednotlivých hřbitovů nebo o jejich dostupnosti hromadnou dopravou. O struktuře a fungování československé zahraniční armády, její výzbroji, používané technice apod. pak kniha nepřináší v podstatě žádné informace, pokud bezprostředně nesouvisejí se smrtí konkrétního vojáka. Kniha si jistě i tak své místo v domácích knihovnách zájemců o druhou světovou válku nalezne, jako přínosnější počin se ovšem v tomto ohledu jeví zmíněná anglická verze, neboť, jak Sečka zjistil, nejednou o účasti československých vojáků na britském válečném úsilí neví ani správci hřbitovů, na nichž tito vojáci leží.