Ilustrátorka a komiksová autorka Štěpánka Jislová (nar. 1992) v minulém roce zaujala čtenářskou veřejnost společným počinem s Terezou Drahoňovskou, jejíž autobiografický scénář doplnila svými kresbami. Komiks s výmluvným názvem Bez vlasů doplněný neméně výmluvnou obálkou byl oceněn cenou Muriel za nejlepší komiks roku. Mezi další práce Jislové patří komiksy Češi 1938: Jak Beneš ustoupil Hitlerovi (společně s Pavlem Kosatíkem) a Milada Horáková (se scénářem Zdeňka Ležáka). V aktuální útlé komiksové knížce s obálkou laděnou do červeno-oranžovo-žluté, ale s černobílým obsahem tentokrát počítá spíše s dětským čtenářem, byť hádání správných variant různých přísloví může představovat zábavu (a možná i výzvu) také pro leckterého dospělého.

Přeřekadla obsahují čtyřiadvacet celostránkových ilustrací a každá z těchto stran předkládá čtenáři cosi na způsob hádanky – nejprve uvede první polovinu nějakého známého přísloví a na téže straně nabízí čtyři možná zakončení. Jako pokračování pro „V nouzi poznáš…“ se tak vedle správného „přítele“ vyskytne ještě „pravdy trochu“, dišputát“ a „co se třpytí“. Čtenář tak může nejenom hádat, která varianta je správná, ale zároveň by se měl pokusit přijít na to, ze kterých přísloví si autorka vypůjčila nesprávné možnosti. Vzhledem k tomu, že se přísloví neopakují a každá stránka přitom „zapojuje do hry“ čtyři nová, jde v souhrnném počtu o celkem slušnou zásobu, kterou lze použít i pro jiné (třeba školní) účely. Komu se nepodaří spárovat správné začátky a konce, najde na konci knihy seznam všech přísloví, se kterými komiksová publikace – i v rámci humorného křížení – pracuje.

Jak bylo výše řečeno, ilustrace se vždy soustřeďuje na přísloví, u něhož hledáme správnou variantu – tam, kde je psáno „Líná huba…“, například vidíme rty na nožičkách, jak nevšímavě leží na dece („nekouše“) nebo jak skáčou do dálky („dál doskáče“). „Jedna vlaštovka…“ je zase namalovaná při pádu z větve rovnou dolů, protože „nepadá daleko od stromu“, ale vidíme ji také, jak vleče pilu, protože zrovna „tahá pilku“. To má velký potenciál vytvářet humorné situace, například když namalovaný „tonoucí“ uprostřed jezírka „břehy mele“, nebo mu z vody už koukají jenom ruce, protože „sejde z mysli“.

Obrázky obecně vytvářejí spíše humorné situace, než aby poskytovaly nápovědu pro správnou odpověď, někdy jsou dokonce trochu zavádějící. Je to jednak proto, že v řadě případů není možné celou situaci jednoduše zachytit na ploše jedné malé ilustrace („Kdo nic nedělá, nic nezkazí.“), jednak proto, že někdy se místo přeneseného významu nabízí sáhnout spíše po doslovnosti („Nemusí pršet, stačí když kape.“) V zásadě to ale ničemu nevadí, protože nejde o knihu „na jedno přečtení a odložení“, ale spíš o příručku, ke které se mohou děti, ideálně spolu s rodiči, vracet, aby nad konkrétními obrázky diskutovali. Právě doslovné překreslení některých přísloví může vést k rozpravě o různých významech, takže dítě pochopí, na základě čeho konkrétní pořekadlo vzniklo, což logicky vede k většímu porozumění. Popletené obrázky potom zaručují, že se bude dítě i dobře bavit.

Trochu překvapí, že autorka pro svého komiksového průvodce zvolila černobílé provedení, ale důvodem je zřejmě zvolený styl obrázků – relativně jednoduchý a založený na přímočarém zachycování konkrétních situací, zvířat, lidí, ale i nápadů (vzpomeňme například ony lidské rty na nožičkách). Formát A5 navíc nepředstavuje tak veliký prostor a s barvami by to také mohla být příliš velká divočina, ačkoliv takový komiks Bez vlasů při podobném stylu sahá po odstínech alespoň jedné další barvy a výsledný efekt je veskrze pozitivní. Tak jako tak jde o titul, který musí zpočátku rodič svému dítěti umět „prodat“, než se k němu samo začne vracet. Pokud k tomu ale přistoupí s chutí, měli by si povídání nad obrázky užít oba a kniha může později posloužit jako cenný nástroj pro rozvíjení slovní zásoby i všeobecného přehledu předškolních a školních dětí.