Romány norského spisovatele Gunsteina Bakkeho se vyznačují jazykovou i stylovou vytříbeností. Autor často překračuje hranice žánru, za příběhy v jeho knihách vždy stojí určitý společenský fenomén, na nějž se snaží dívat z více úhlů a pochopit jeho podstatu. Do češtiny byly zatím přeloženy dvě jeho knihy: tématem románu Aud a Maud (č. 2015) jsou automobily a to, jak ovlivnily náš svět, v knize V očekávání (č. 2019) se autor zabývá těhotenstvím a lidskou identitou. Rozhovor vznikl u příležitosti veletrhu Svět knihy 2021, který Gunstein Bakke osobně navštívil.

iLiteratura: V češtině vyšla před dvěma lety vaše kniha V očekávání, její ústřední hrdinkou je Julia Pastrana, přezdívaná opičí žena. Jde o reálnou ženu, která se narodila v první polovině 19. století v Mexiku, její obličej i tělo byly pokryty vousy. Kde jste se setkal s příběhem Julie Pastrany a proč jste se rozhodl o ní napsat knihu?
Gunstein Bakke: Poprvé jsem o Julii četl asi před dvaceti lety. Její život mě fascinoval, a to mimo jiné i proto, že je spojen s Norskem. Tělo této opičí ženy bylo po smrti vystavováno v norském cirkuse a její ostatky nakonec skončily ve sklepě univerzity v Oslo pro výzkumné účely. Dlouho jsem ale nevěděl, jak příběh využít a zpracovat. Vrátil jsem se k němu o mnoho let později, když jsem se rozhodl napsat knihu o těhotenství, představách o těhotenství a také o těle, které v sobě nosí nového člověka. V očekávání je tedy především kniha o těhotenství a Julia Pastrana, kterou příběh zastihuje v pokročilém stadiu těhotenství, je v ní centrální, ale ne jediná postava, nechtěl jsem napsat její životopis.

iLiteratura: Jak jste už naznačil, váš román má kromě Julie ještě další dvě postavy. Norskou novinářku Kiru, která je stejně jako Julia Pastrana těhotná, a je tedy poměrně zřejmé, co tyto dvě ženy spojuje. Třetí postava je bezdomovec Finn, který žije v obytném voze. Spojení s tímto mužským hrdinou je trochu složitější. Můžete nám ho přiblížit?
Gunstein Bakke: Jednak je Finn s Julií spojen čistě prakticky, a to tak, že jednoho dne najde zbytky jejího těla. Někdy na konci sedmdesátých let totiž ostatky Julie Pastrany někdo ukradl a asi o tři měsíce později byly objeveny na skládce v Oslo. Já jsem se rozhodl, že vymyslím příběh o tom, co se během těchto tří měsíců mohlo dít.
Vedle toho můj román pojednává také o tom, co si my lidé projektujeme do jiných. Juliin příběh je příběh ženy, která objíží se svým impresáriem celý svět, ostatní si ji prohlížejí a přou se o její identitě, ptají se, kdo nebo co vlastně je. Finn využívá Julii jako jakéhosi tichého partnera k rozhovorům, mluví s ní o svém životě a o tom, jak vidí sám sebe. Finn si tedy podobně jako ostatní do Julie, která je vlastně prázdnou nádobou, projektuje své myšlenky a sebe samého.

iLiteratura: Váš román Aud a Maud pojednává – jak napovídá jeho podtitul – o silniční dopravě. Proč právě o tomto tématu, které není pro literaturu úplně typické?
Gunstein Bakke: Automobily mě fascinují. Východiskem románu byla tedy moje fascinace dopravou jako fenoménem. Zajímá mě, proč je pro naši společnost tak důležitá a jak okolo ní organizujeme svůj život, aniž si to často uvědomujeme. Máme úžasnou nerostnou surovinu a je pozoruhodné, jak jsme se rozhodli ji využívat. Vyrábíme miliony nebo možná miliardy kovových krabic, ve kterých se stokilometrovou rychlostí pohybujeme napříč planetou. Je to neskutečné, až nesmyslné.
Já sám auto používám, nejsem odpůrce automobilové dopravy, ale fascinuje mě jako společenský jev. Přemýšlím o tom, proč jsme se rozhodli udělat z auta jakýsi rozšířený osobní prostor. Podstatná je samozřejmě také rychlost. Dříve lidé za celý život vyrazili na jednu nebo dvě cesty mimo domov. Dnes to děláme téměř denně. Souvisí s tím lidská touha po svobodě a volnosti. Paradox ale je, že trávíme hodiny čekáním v kolonách, ta svoboda tedy není až tak velká.

iLiteratura: Dalším tématem tohoto románu je fakt, že při automobilových nehodách umírají lidé. Okolo jedné se točí i děj knihy. Proč jste se zaměřil právě na motiv nehody?
Gunstein Bakke: Je přirozené, že s masovým rozvojem dopravy souvisí i nárůst úmrtí v automobilech. Přesto kdykoli se v médiích píše o nějaké nehodě, zdůrazňuje se, že šlo o zbytečnou smrt, že jí šlo předejít nebo že k ní došlo z nějakých nepředvídatelných důvodů. Svalujeme vinu na stav vozovky nebo politiky. Nesoulad mezi statistikou, tedy počtem úmrtí na silnicích, k nimž nutně dochází, a mediálním zobrazením nehod mně připadá poměrně výmluvný.

iLiteratura: Vaše knihy jsou psány velmi specifickým stylem a jazykem. Střídáte žánry – části románů jsou esejistické, jiné jsou více dějové a některé pasáže jsou až na hranici poezie. Rozhodně nepatříte mezi autory, jejichž texty se čtou jednoduše. Jak to vnímáte vy?
Gunstein Bakke: Mám pocit, že kdybych psal jednoduše, soustředil se jenom na děj, psal bych špatně a ne příliš zajímavě. Můj cíl není psát složitě, ale je pro mě důležitý samotný jazyk. S ním pracuji poměrně detailně, zabývám se rytmem jednotlivých vět. Věty často znovu a znovu přepisuji, záleží mi na rytmu i celkovém zvukovém vyznění textu.

iLiteratura: Kteří autoři vás inspirovali nebo ke kterým sám jako spisovatel vzhlížíte?
Gunstein Bakke: Nejvíce mě ovlivnili spisovatelé z východní nebo střední Evropy, kteří tvořili v první polovině dvacátého století, tedy ne autoři norští. Mám na mysli jména jako Rainer Maria Rilke, Robert Walser nebo Bruno Schulz. Myslím si, že v tomto evropském regionu v určitém historickém období vznikla ta vůbec nejlepší světová literatura. Tito spisovatelé žili v nejisté a turbulentní době, museli pociťovat silný politický tlak, velká část z nich byla židovského původu, to všechno se do jejich tvorby promítlo.

iLiteratura: Sledujete současnou norskou literaturu? Máte nějaké oblíbené autory, kteří možná nejsou za hranicemi příliš známí, ale jejichž knihy by si zasloužily pozornost?
Gunstein Bakke: V poslední době mě zaujal například syrový román Skjønne utsikter (Krásné výhledy) autorky Tonje Røed. Mám rád knihy Cathrine Knudsen, ty nejsou tolik založeny na ději, mají esejistický nádech, ale tato spisovatelka umí popsat společenské fenomény, které mnozí nevidí.

iLiteratura: Jak jste osobně prožíval dobu pandemie? Je pro vás pandemie jako pro autora zajímavá i jako možné téma?
Gunstein Bakke: Bydlím částečně v Oslo a částečně na švédském ostrově Gotland. Tolik se toho pro mě nezměnilo, většinu času sedím doma, píšu nebo překládám a během pandemie to nebylo jiné. Nevím, jestli se pandemii jako tématu budu někdy v budoucnu věnovat, myslím, že spíše ne. Já navíc pracuji dost pomalu, takže i kdyby se něco podobného do mé tvorby dostalo, bude to za mnoho let.