V každém městě najdeme kromě precizně propracovaných obytných a odpočinkových zón také nezastavěná, na první pohled k ničemu neurčená a nesloužící místa, která v obyvatelích vzbuzují smíšené pocity – jsou nehlídaná, neudržovaná, nepředvídatelná, někdy možná i nebezpečná, ale také svým způsobem neotřelá, lákavá a tajemná. Interdisciplinární skupina autorů a editor Radan Haluzík, v níž nechybí vědci, spisovatelé ani vyznavači streetartu, nyní těmto místům mezi místy věnují v publikaci Město naruby 400 stran pozornosti. Nabízejí neotřelý pohled na takzvaný „vágní terén“ a ukazují, jak se na město dívat poněkud netradičně – z pohledu naruby.

Kniha vznikla na základě čtyřleté entuziastické diskuse odborníků napříč pestrou škálou oborů, z nichž každý vidí vágní terén z jiného úhlu. Archeologové hledají historický prapůvod vágního terénu, antropologové se zaměřují na jeho proměny vlivem významných politicko-společenských směrů, botanikové a zoologové vnímají místa mezi místy jako neplánovaný zdroj fauny a flory a psychologové se pídí po pocitech, jež u společnosti tato místa vyvolávají. Že vágní terén může být nejen živým tématem pro výzkum, ale také bohatým zdrojem výtvarné inspirace a fascinace, v knize dokazuje trojice umělců: legenda české graffiti scény, mladá fotografka a zakladatel subkultury Křovinářů. Autorský kolektiv je ještě mnohem širší a rozmanitější, všechny přispěvatele však spojuje ono zapálení a odhodlání nacházet krásu města tam, kde by ji hledal asi málokdo. Dlouhodobý zájem o vágní terén dokazují již dřívější tematické aktivity některých autorů, ať už se jedná o publikace, audiovizuální tvorbu nebo organizaci výstav a prostorových instalací.

V pěti kapitolách autoři odborně, ale zároveň poutavě, a někdy až poeticky rozebírají vágní terény z nejrůznějších perspektiv. Po odpovědi na základní otázku „Co je to vágní terén?“, vyjasnění příčin tohoto jevu a vysvětlení jazykového původu samotného pojmu následuje historický exkurz do jakési evoluce vágního terénu od středověku přes horlivé budování socialistických sídlišť až po současné ambiciózní plány rozšiřování měst směrem do krajiny. Že vágní terén není až zas tak pustoprázdný, jak by se na první pohled mohlo zdát, dokazuje kapitola „Ošemetné útočiště“, která patří těm, pro něž vágní terén znamená přirozený domov, ostrůvek klidu uprostřed ruchu města, nebo dokonce poslední naději. Duševní vyrovnání s přítomností i původem vágního terénu rozebírá jungovská psycholožka, jež připomíná historickou specifiku těchto míst v českém prostředí na příkladu vybydlených oblastí někdejších Sudet. Streetartový umělec pod pseudonymem Epos 257 ukazuje proměny vágního terénu pod vrstvou graffiti a vysvětluje, jak lze na význam zdánlivě nepotřebného místa upozornit prostřednictvím originálních outdoorových instalací. Jedna z kapitol je věnována křoví – neodmyslitelnému souputníkovi zapomenutých městských zákoutí.

Knihu uzavírá několik téměř filozofických úvah se souhrnným názvem „Místo sporu, změny i nadějí“. Má vágní terén právo na existenci, nebo je naopak rozumné usilovat o jeho vymýcení? Může být smysluplně využit? Jsou místa mezi místy součástí identity města i jeho obyvatel? Entuziasmus autorů je nakažlivý a nenásilně nutí čtenáře si „neviditelných“ míst ve městě důsledněji všímat, přemýšlet nad jejich vznikem, (skrytým) významem a budoucím osudem.