Učitelka, jež by za vůdce kdysi položila život; podnikavý dělník, který si zdánlivě uměl vyjednat všechno; převaděč, jenž uprchlíkům dával na cestu tabletu s kyanidem; o útěku nic netušící mladá vysokoškolačka; řidič ve službách těch nejvyšších; neoblomná feministka a na závěr pamětnice, jež dospívala v době budování kultu osobnosti Kima Ir-Sena. Hlavní hrdinové knihy pocházejí z různých společenských, ekonomických i věkových skupin. Každý z nich se narodil do trochu jiné KLDR, každý z nich ji však jednoho dne s konečnou platností opustil. Nyní tito lidé v rozhovorech s Ninou Špitálníkovou, vedených od roku 2014 v Jižní Koreji, vzpomínají na život před útěkem a popisují okolnosti, kvůli nimž ve své domovině již nemohli déle setrvávat.

Nina Špitálníková (nar. 1987) je koreanistka, jež má jako jedna z mála možnost interpretovat Severní Koreu nejen z vnějšku, ale částečně i zevnitř. Studium koreanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy totiž doplnila dvěma pobyty na Kim Ir-Senově univerzitě v Pchjongjangu, hlavním městě nejuzavřenější země světa. Dojmy ze studia i každodenního života shrnula v knize Mezi dvěma Kimy (NLN 2017).

Do své nejnovější knihy vybrala autorka z několika desítek rozhovorů sedm, které dle jejích slov navždy změnily ji samotnou a mají potenciál změnit i čtenáře. Každý zpracovala do samostatné kapitoly, na jejímž začátku se nachází krátký úvod navozující celkovou atmosféru nadcházejícího čtení. Následuje přepis dialogu, v němž se autorka respondentů ptá nejen na to, jak v KLDR probíhal jejich každodenní život, ale rovněž na jejich osobní postoje a názory, které mohou dotyční beze strachu vyslovit teprve nyní. V knize se objevují témata diskriminace na základě kastovního systému songbun, extrémní chudoby, úplatkářství, sdílené a generační viny, zabavování majetku, ale také víry, naděje, sounáležitosti a dokonce zábavy uprostřed všudypřítomné paranoie. Závěrem se autorka ptá na samotný útěk – na okolnosti, které mu předcházely, na to, jak náročné bylo učinit konečné rozhodnutí, v čem spočívaly přípravy a co vše museli uprchlíci obětovat pro to, aby mohli začít nový život na druhé straně.

V úvodu Nina Špitálníková upozorňuje, že z bezpečnostních důvodů musely být osobní údaje dotazovaných anonymizovány a některé faktické údaje pozměněny nebo vynechány. Čtenář se sice nedozví přesný věk zpovídaného ani detaily jeho útěku, zato však pozná mentalitu běžných Severokorejců i jejich vztah k životním hodnotám před a po útěku. Útěk byl na první pohled splněným snem, každý z uprchlíků se však záhy musel těžce vyrovnávat s přechodem do zcela nové reality, s opuštěním svých blízkých a různou dávkou deziluze. Měnící se stylistické ladění rozhovorů odráží osobnost každého z dotazovaných a spolu s promyšleným výběrem životních příběhů přispívá k tomu, že kapitoly nesplývají v jeden celek a z jednotlivých rozhovorů jasně vystupuje charakter zpovídané osoby.

Kniha je jedinečná především proto, že na jednom místě předkládá svědectví hned několika někdejších občanů KLDR se zcela rozdílnými příběhy, jež spojuje pouze zkušenost s útěkem ze země. Díky svému odbornému zaměření, cenným osobním zkušenostem a profesionálnímu přístupu k metodě orální historie se Nině Špitálníkové podařilo efektivně, ale zároveň s citem informačně vytěžit dotazované a prostřednictvím jejich svědectví veřejnosti ukázat lidskou stránku Severní Koreje, která je tak přísně střežena. Tato kniha nezmění pohled na Severní Koreu, ale má šanci vyvrátit některé předsudky vůči běžným Severokorejcům, s nimiž možná máme společného více, než jsme si mysleli.