V čase domácí výuky přichází novinka z nakladatelství Host, nazvaná Jedna dvě v lese, jako na zavolanou. Patří do rukou dětem i rodičům, vybízí k hrám nejen početním, ale především pohybovým a paměťovým, radí, jak trénovat prostorovou představivost, a přitom názorně vysvětluje také základní matematické pojmy, jako je třeba středová a osová souměrnost či rozklad čísel. Jejím primárním cílem není předškoláky a prvňáky matematiku učit, ale naučit děti matematiku vnímat, tedy vnímat všudypřítomný matematický řád světa. Žádný dril a sucharské počty – to by tato knížka, která srší nápady, nesměla být společným dítkem tří ostřílených matek, které jsou přirozeně naladěné na otevřenou dětskou mysl, hru neoddělují od učení a svět kolem sebe, především milovaný les, nazývají „otevřenou laboratoří světa“. Ilustrátorku Janu Kloučkovou Kudrnovou, učitelku Petru Tomáškovou a autorku námětu, redaktorku nakladatelství Pavlu Nejedlou spojuje láska k přírodě, k jazyku a dětem. Ve své „lesní matice“ ničím z toho nešetří.

Nezelený les, nenudná matematika
Na první pohled je zřejmé, že všechno musí mít solidní základ: kniha většího čtvercového formátu v pevných deskách je poctivě vázaná, papír se neleskne a vybrané barevné odstíny tématu sluší (výtvarnice si předsevzala, že ilustruje knížku o lese bez použití zelené barvy!). Struktura je přehledná a striktně dodržená, což je pro orientaci v přepestré knize alfa a omega: sedm kapitol, úvodní dvojstrana, zlatožlutá asi jako spadané javorové listí v půli listopadu, otevírá vždy nový tematický okruh (pravidelnost, uspořádání, geometrie, svět čísel, odrazy a obrazy, počítání, měření) a v odstavci, který by žurnalista nazval poutákem nebo perexem, nezapomíná demonstrovat, kolik matematiky je obsaženo už v samotném jazyce: „Děti se sice někdy tváří, že nedokážou do pěti napočítat, ale zlobit umějí o sto šest. Mluví páté přes deváté a vydají za dva. Jsou to prostě pěkná čísla a počítání mají v krvi.“ Závěr každé kapitoly ohlašuje barva modrá, nebo pro někoho možná modrošedá, jako obzor rozpitý za dešťovou clonou, a ta je klíčem k předchozím úkolům a návodem, jak vědomosti dále rozvíjet. Stránky oživují černobílé fotografie dětí, ilustrující doporučované aktivity. Ideální způsob, jak dětem beze slov říct: „Pojď, vyzkoušíme si to taky!“ Exempla trahunt, psávali už staří latiníci.

Truhla plná nápadů
Mezi žlutou a modrou se díky stylizovaným ilustracím jednou mezi vykotlanými stromy, jindy u potoka nebo v členitém přírodním terénu rozbíhají tři dvojstrany plné jednoduchých matematických úkolů, které zvládnou děti už kolem pěti let. Nabídka je rozmanitá, pracuje se s obrázky v knize, nechybějí návody k aktivitám venku i uvnitř a celým tematickým oddílem se táhne příběh oblíbených lesních zvířat, kterým vévodí bodlináč Jarda, doupňák Janek anebo nejširší zadek z celého lesa, který má Brumla. Sem tam pronášejí i vtipné hlášky, jež jsou do komiksových bublin vepsané velkými tiskacími písmeny, což ocení prvočtenáři, na které tyto legrácky primárně cílí (Šedý vlček: „Cítím kořist na sto honů.“ – Ježek k ježkovi: „Hejbni kostrou, nebo to máš spočítaný.“)

Aktivity, jež kniha představuje, nevyžadují prakticky žádnou přípravu ani sofistikované pomůcky, stačí důvtip: vedle hledání a počítání brouků pod listy a kameny, mohou děti v přírodě hledat i matematická znaménka „větší“ a „menší“, třeba v podobě otevřených ptačích zobáčků nebo větví, které se rozvírají z kmene stromu. Maxiznaménko se ale dá také vytyčit pomocí kolíků a provázku a neposedové si můžou „zaskákat“ lesní pětiboj. Zabaví je jistě i „šiškvorky“ nebo hra „lesní supermarket“. Cílem lesní zábavy je naučit děti vnímat pravidelnost, upevnit si představy čísel v paměti a budovat si dobrý odhad. Při vysvětlování „složitějších“ principů nebo u rozvíjejících úkolů apeluje autorka, sama učitelka matematiky a zeměpisu, také na samostatnost dětí a vědomě pracuje s chybou: zvířátka se navzájem napodobují, ale občas to nevezmou za správný konec – a děti mají přijít záhadě na kloub.

Hravá knížka Jedna dvě v lese je ambiciózní sbírka docela obyčejných nápadů, za kterými se skrývá velká věda a kterým předchází pochopení klíčových principů, na nichž stojí nejen matematika, ale vlastně i základy jazyka nebo umění. Avšak pozor, nic není zadarmo: tentokrát nestačí uvelebit se na gauči, děti patří ven, do náruče přírody a všechny ty šišky, listy, kameny a klacky musí vzít do ruky a „osahat si to“.