Jedna z prvních porevolučních knih věnovaná československému zahraničnímu odboji nesla výstižný název Na všech frontách. I když autoři tehdy název použili v nadsázce, mnoho životních příběhů, které od té doby vyšly z temnot zapomnění opět na světlo, svědčí o tom, že se o nadsázku nejednalo. Jedním z těchto příběhů, dosud známých jen v úzkém okruhu příbuzných a přátel, byl i osud Silvestra Němce, mladého Moraváka působícího ve službách firmy Baťa až v dalekém Singapuru. Tam se dobrovolně zapojil do obrany ostrova proti postupujícím Japoncům a v důsledku toho zahynul. Jeho rodiče a sourozenci se museli spokojit s několika nepříliš konkrétními informacemi týkajícími se posledních chvil jeho života – v poválečném chaosu je ale až trochu s podivem, že navzdory spouštějící se železné oponě si vůbec nějaké informace našly cestu ze Singapuru do malých Vémyslic.

V dnešní době, kdy lze díky internetu překonat tisíce kilometrů během okamžiku a díky bohatému digitalizovanému archivnímu materiálu nahlédnout daleko do minulosti, už ale ani přímý kontakt mezi Vémyslicemi a Singapurem nikoho neohromí. Těchto možností se rozhodl využít Němcův prasynovec, vnuk jeho sestry, Jan Beránek (nar. 1970). Profesí environmentalista, žijící s rodinou dlouhodobě v Nizozemí, začal po osudech svého prastrýce pátrat na sklonku roku 2017 a svá zjištění zveřejňovat na blogu. Posléze se informací, fotografií i zážitků při pátrání nahromadilo tolik, že je autor shrnul do knihy Pátrání po Silvestrovi s podtitulem Válečné osudy baťovců v Singapuru, kterou vydalo nakladatelství Mystery Press. Blog je stále aktivní, lze na něm nalézt další materiály k jednotlivým kapitolám a autor stále publikuje další informace, ke kterým se dostal po vydání knihy.

Konkrétní osudy versus obecná témata
Beránek pochopitelně není první, kdo se snaží s pomocí rodinných vzpomínek, archivních materiálů, online zdrojů a dalších prostředků vypátrat informace o svém příbuzném. Věrní čtenáři iLiteratury si jistě vzpomenou na letos vydanou knihu SS-Nr. 74695 Konrad Meyer Bettiny Meyer, ve Švédsku zase před pár lety vzbudil pozornost jiný amatérský badatel knihou Titanicmannen (Muž z Titaniku). Publikací knihy tento autor zbořil po desetiletí tradovanou rodinnou pověst o příbuzném, který údajně přežil nejslavnější námořní katastrofu dějin. Podobných příkladů bychom mohli uvést mnoho. Na rozdíl od zmíněných a mnoha dalších amatérských badatelů shrnujících knižně výsledky svých dlouholetých výzkumů ale Jan Beránek neměl a nemá jistotu, jak vlastně jím odhalovaný příběh skončil. Navzdory veškeré jeho snaze i snahám mnoha ochotných pomahačů ze všech koutů světa se dosud nepodařilo s jistotou určit, jak, kdy a kde Silvestr Němec zemřel. Jak autor sám přiznává, mnoho archivních materiálů ze soukromých i institucionálních sbírek se mu stále nepodařilo dohledat či k nim získat přístup, a není tedy vyloučeno, že jeho pátrání nakonec úspěch přeci jen přinese. Ať už ale jeho další výzkum dosáhne úspěchu či ne, představuje dosud dosažený stav poznání natolik zajímavou mozaiku, že si zveřejnění zaslouží.

Řazení jednotlivých kapitol odpovídá jednak postupu autorova pátrání, jednak významným životním obdobím Silvestra Němce. Od konkrétního lidského osudu autor často stáčí pozornost k obecným tématům, aby čtenářům poskytl lepší představu o prostředí, v němž Němec žil, neboť – vcelku oprávněně – předpokládá, že jen málokdo je odborníkem na dějiny Vémyslic, principy fungování firmy Baťa či geopolitickou situaci v jihovýchodní Asii v předvečer druhé světové války. Sám ale uznává, že ne každého čtenáře musí tyto pasáže oslovit, a v jednom případě dokonce ty nezainteresované rovnou vyzývá, aby danou kapitolu vynechali. Dalším tématem, jímž se kniha zabývá, jsou v podtitulu zmíněné válečné osudy zaměstnanců firmy Baťa v Singapuru. Vzhledem k tomu, že vzpomínky a zápisky těchto lidí představovaly důležitý zdroj informací o zhruba třech letech, které Němec v Singapuru prožil, se jeví jako poměrně logické, že autor zaměřil svou pozornost i na ně. Téměř s jistotou lze předpokládat, že mladého pedikéra zaujaly stejné věci, které jeho kolegové popisovali v dopisech domů a dalších soukromých písemnostech, že řešil stejné problémy (bohužel i s vedením vlastní firmy, jakkoliv to mnozí příznivci baťovského mýtu neradi uslyší) a navštěvoval stejná místa. Je zajímavé, že někteří z Čechoslováků, kteří uvízli v Singapuru, byli posléze internováni ve známém táboře Changi, v němž se odehrává Clavellův román Král krysa.

Nejisté hypotézy a všudypřítomné české stopy
Byť to může působit poněkud bulvárně, nelze popřít, že autorův hlavní zájem navzdory obrovskému množství informací z mnoha různých oblastí platí otázkám kolem prastrýcovy smrti. Je to ovšem lidsky pochopitelné. Na základě shromážděného materiálu sestavil Beránek čtyři hypotézy, přičemž v samotném závěru knihy zmiňuje ještě hypotézu pátou, na níž narazil přímo v Singapuru, kam se po stopách svého prastrýce loni vydal. Ať už ale platí kterákoliv z těchto pěti hypotéz, případně některá další, jedno se zdá být jisté: Silvestr Němec nezemřel tak, jak britské úřady po válce sdělily jeho rodičům.

Příběh Beránkova pátrání nejen potvrzuje platnost staré známé pravdy, že českou stopu lze najít snad u každé historické události, ale zároveň se může stát inspirací pro další budoucí amatérské badatele, jež odmalička slýchají nějakou pozoruhodnou rodinnou historku. Je pochopitelně nutné mít na paměti, že ne každé pátrání tohoto typu musí být zakončeno úspěchem – toho koneckonců (zatím?) nebylo dosaženo ani v případě Silvestra Němce – a že na badatele čeká i řada obtíží, ať jazykových, časových, finančních, nebo třeba v podobě nevstřícných archivářů. Dle textu knihy lze jen těžko posoudit, do jaké míry čelil těmto potížím i sám Beránek. Žádné z nich nezmiňuje, což ale pochopitelně není dokladem toho, že na ně nenarazil.

Československé komunita v Singapuru nikdy nepatřila mezi ty nejpočetnější. O celkovém měřítku tamních válečných událostí nejlépe svědčí fakt, že dobytím Singapuru padlo do japonského zajetí více britských vojáků než těch německých v bitvě o Stalingrad. V rámci toho představovali naši krajané jen kapku v moři. Jejich zajímavé a dobrodružné osudy nadlouho upadly v zapomnění a je velkou autorovou zásluhou, že je představil široké čtenářské veřejnosti nejen jako napínavý příběh, ale i jako připomínku toho, jak dramaticky až fatálně mohou do osudů rodáků z českých měst a vesnic zasáhnout události na druhém konci světa.