Psi doprovázejí člověka od nepaměti, a jak se dozvídáme snad z každé učebnice dějepisu, byl právě pes prvním domestikovaným zvířetem a od té doby jde s člověkem po cestě dějinami již několik tisíc let. Většinou se ovšem jednalo o doprovod jen velmi nedostatečně zdokumentovaný a zachycený v historických pramenech. Psi přitom sehráli a leckdy dodnes sehrávají důležitou roli v mnoha odvětvích lidské práce, pro mnoho lidí byli a jsou neodmyslitelnými společníky při trávení volného času a pronikli i do náboženských představ mnoha kultur a snad do všech uměleckých oborů, od malířství po písňové texty. Na různé zajímavosti z dějin společného soužití lidí a psů čas od času upozorní články v rozličných popularizačních časopisech, nechybí ani pohledy na dějiny podané tak, jak by je asi vnímal pes (zde připomeňme knihu Martiny Drijverové České dějiny očima psa (2004) nebo kdysi Českou televizí odvysílaný dokument Pohled hraničářského psa). Seznámit především mladší, byť nikoli úplně dětské čtenáře s psím elementem zasahujícím do dějin lidstva se loni rozhodla americká spisovatelka Mackenzi Leeová a její knihu s názvem Dějiny světa v 50 psech nyní uvádí na český trh v překladu Jakuba Futery nakladatelství Jota.

Autorka debutovala v roce 2015 verzí příběhu o Frankensteinově monstru upravenou tak, aby byla stravitelnější i pro dnešní mladé čtenáře; pokračovala sérií young adult románů o mladém bisexuálovi žijícím v 18. století a čelícím překážkám a hrozbám, které mu jeho menšinová orientace tehdy přinášela. Od roku 2019 spolupracuje se společností Marvel a píše v minulosti se odehrávající romány o záporných hrdinech z marvelovské komiksové produkce. Při silném akcentu historické tematiky v její dosavadní tvorbě nepřekvapí informace, že Leeová získala bakalářský titul v oboru historie. Dějiny světa v 50 psech jsou jejím prvním překladem do češtiny.

Výstavba knihy čtenáře nijak nepřekvapí: po úvodní kapitole přibližující současný stav poznání o průběhu domestikace psího druhu člověkem jsou zde v zásadě chronologicky řazeny krátké, nejvýše čtyřstránkové kapitoly zachycující buď život jednoho psa, nebo psů hned několika, kteří se do dějin zapsali obdobným způsobem či se shodou náhod ocitli v jednu dobu na jednom místě, např. na Titaniku nebo na místě trosek Světového obchodního střediska po útocích z 11. září 2001. Až na několik málo výjimek z úsvitu lidských dějin, zahalených mytologickým hávem, se autorka zabývá výlučně historicky doloženými psy, a nikoli psy stvořenými fantazií spisovatelů či filmařů, v knize tedy nenajdeme ani Psa baskervillského ani věčně vystrašeného Pluta z kreslených filmů Walta Disneyho. Nechybí ale Lajka, pokusní psi I. P. Pavlova, bernardýni zachraňující zbloudilé pocestné ve švýcarských Alpách či první asistenční psi pro nevidomé – a vedle nich řada psích příběhů z různých částí světa, především ovšem z angloamerické oblasti, jak je u podobných přehledově-výběrových děl amerických autorů běžné. Nutno podotknout, že některé kapitoly se psů týkají vlastně jen velmi málo, jako ta o objevení jeskyně Lascaux nebo o psu Paula McCartneyho. Každá z kapitol je kromě lokalizace a přibližné datace uvedena též informací, k jakému plemeni pes, o němž kapitola pojednává, patřil – na tomto místě je nutné ocenit práci překladatele, neboť dohledávání názvů málo známých, či dokonce již vyhynulých plemen jistě nepatřilo mezi jednoduché úkoly. Za zmínku stojí i poměrně vydařené ilustrace Petry Erikssonové, zachycující nejen popisovaná plemena, ale celkovou kompozicí nebo alespoň v nápaditých detailech i odkazující také na příběh v příslušné kapitole.

Autorka píše notně uvolněným jazykem, v pasážích o krutostech, jichž se lidé na svých psích společnících dopustili, se dokonce neváhá uchýlit k vulgarismům. Často též odkazuje na svou vlastní lásku k psům, případně na další milovníky psího plemene z okruhu svých příbuzných a známých. Rovněž historické souvislosti se snaží popsat co možná nejjednodušeji, někdy ovšem přece jen neodhadne, nakolik jsou všechny historické pojmy obecně známé (kolik běžných milovníků psů, na něž kniha cílí, třeba ví, co označuje výraz abordáž?). Pro přiblížení dobového kontextu mentalitě dnešních mladých čtenářů často používá srovnání se současnými americkými reáliemi, což ovšem u překladů do cizích jazyků poněkud ztrácí na významu.

Toto zacílení na mladého amerického čtenáře je ještě pochopitelné (byť evropské čtenáře může trochu zamrzet, že např. v kapitole o psech, kteří udělali kariéru na stříbrném plátně a v televizi, nezmínila alespoň ve své době kultovní seriály Komisař Rex nebo Čtyři z tanku a pes), jiné pasáže ale mohou vzbuzovat přinejmenším rozpaky. Autorčino neustálé zdůrazňování faktu, že za většinu zla v dějinách, ať už toho spáchaného na psech, nebo na lidech, je odpovědný bílý heterosexuální muž, působí jako nepříliš skrývaná snaha zpropagovat myšlenky tzv. progresivní levice. Přitom autorka v celé knize taktně nezmiňuje, že do současnosti trvající tradice konzumace psího masa se týká zcela jiné socioetnické skupiny než bílého muže. Ještě výrazněji tyto obavy z možné nekorektnosti vystupují v kapitole o pejskovi, který se postupně stal miláčkem a maskotem celého městečka Boulder City, vzniklého v podstatě jako jedna velká ubytovna dělníků pracujících na stavbě Hooverovy přehrady. Pejskovo jméno sice lze bezpochyby vnímat jako rasistické (jak Google prozradí, jmenoval se Little Niggy) a autorka měla plné právo se rozhodnout, že ho v knize neuvede, avšak její nápad pejska přejmenovat působí jako značně nebezpečný precedens, jak psát knihy o choulostivých historických tématech.

Vedle toho, že autorka do oddechové knihy o dějinách psů vsouvá vlastní politické názory, obsahuje kniha i řadu chybných či nejednoznačných formulací, u nichž není snadné posoudit, zda se jedná o chyby autorky či českého překladu. Informace o tom, že jeden ze psů se dožil 116 let (jež je sice jistě jen nemilou tiskovou chybou), formulace, že Robert Bruce bojoval proti Britům, že k rušení anglických katolických klášterů došlo až na sklonku vlády Alžběty I. nebo že Ruskem vedla za první světové války západní fronta, však přivedou nejednoho čtenáře na myšlenku, jak vlastně autorka bakalářský titul z historie získala. Kromě toho lze ledacos vytknout i českému překladu, ať už jde o pasáže sice srozumitelné, ale formulačně ne právě vytříbené („fena křížence prezidenta Johnsona“, „spoléhat na spolehlivé dodávky vody“), chyby v užívání přivlastňovacích zájmen („Díky své zářivě bílé barvě ho nepřátelé viděli přes celé bojiště“), nebo záměny slov plynoucí z neznalosti faktů (snad pod vlivem Kolumbova historického omylu se v textu dočteme o „francouzsko-indické“ válce tam, kde Francouzi ve skutečnosti bojovali s indiánskými kmeny v Severní Americe). Perlou jsou pak formulace, jejichž smysl sice čtenář pochopí, přestože formálně sdělují pravý opak („Pomáhá zahřát vzduch, který pes dýchá, nad nulu ještě předtím, než se dostane do plic a poškodí tkáň.“). Kouzelná je mj. též věta „Navzdory jeho jménu Fortune, v překladu Štěstěna, Napoleon psy nesnášel“, ve které se do sledu vlastních myšlenek zamotala nejspíš už autorka.

Jako oddechové čtivo pro milovníky psů a kuriózních historických příběhů kniha nicméně svůj účel splní a vyšší ambice její autorka zřejmě ani nemá. Komu autorčin jazyk vysloveně nesedne, může se alespoň pokochat pěknými ilustracemi, které za pozornost určitě stojí.