Tvorba básníka, prozaika a architekta Petra Čichoně je silně ovlivněna jeho rodným prostředím Hlučínska. Region, který v historii prošel mnoha národnostními proměnami, se stal předlohou jak pro jeho básnické sbírky, tak pro oba prozaické texty – Slezský román z roku 2011 a nejčerstvější Lanovku nad Landekem. V prvním z nich se zajímal o události druhé světové války, v novém románu se naopak obrací do blízké budoucnosti, kdy se Evropská unie přetavuje ve federaci.

Lanovka nad Landekem se odehrává na hranici Ostravy a hlučínské oblasti, kde pod kopcem z titulu knihy spokojeně žijí dvě hlavní postavy, bývalý slévač Johan a jeho sousedka, třídička uhlí Truda. Dny obou místních usedlíků se pomalu vlečou, naplněné popíjením piva, které se chladí v malém rybníčku se zlatými rybkami před domem, a vzájemným rozhovorem. Právě řeč je nejsilnější doménou Čichoňova románu – autentické vystupování obou postav totiž dokresluje prajzský nebo spíše ostravský dialekt. Mluva tak velmi jasně odděluje starousedlíky, pamětníky největších hlučínských proměn, od jejich dětí, Trudina syna Hannese a Johanovy dcery Marušky. Idyličnost místa vystupuje především neustálým opakováním témat, motivů, ale i samotných replik, spojených se silnou nostalgií po starých časech.

Jistá nostalgie je patrná rovněž z vystupování Klify – Hannesovy manželky, německé Polky, která stojí v čele radikální pravicové politické strany Liga Slezska. Právě ona vytváří protiváhu k idealizovanému obrazu života v pohraničí a otevírá otázku národní identity, která se nese celým příběhem. Nebezpečné politikaření ji ale nakonec stojí život, a jinak poklidné tempo románu tak narušuje pátrání po pachateli a vhled do špinavého zákulisí politické strany. Díky tomu vzniká zajímavý kontrast typický pro celý román. Pomalé životní tempo versus náhlé politické zvraty, výrazný dialekt a spisovná čeština, staří obyvatelé vesnice a mladá generace. Přesto je Lanovka nad Landekem především román o mezilidských vztazích.

Sentimentalita postav spojená s rodným místem umožňuje pochopit jejich činy, dokonce i ty na hraně dobrých mravů a logického vysvětlení. Čichoňovi se zároveň daří minimalisticky vykreslit křehkost mezilidských vztahů, aniž by kvůli sentimentální notě působily uměle či pateticky. Možná proto se zdá vyhrocené politické téma s motivem vraždy až banální, což bohužel připravuje román o napětí, na které první stránky čtenáře lákají. Detektivní zápletka tak nicotně vyšumí a na překvapivé momenty nedojde.

Přesto nepřechází chuť číst dál. Autor pokládá důležitou otázku po identitě jednotlivce, která přerůstá v identitu lokální, vzdorující současné představě globalizované evropské společnosti. Johan s Trudou jakožto penzionovaní sedmdesátníci tyto tendence s odporem sledují na výstavbě nové lanovky, jež je dílem jejich vlastních dětí, pro které nemá národní identita pevnou podobu. Opět se tak vytváří rozpor, na jehož pozadí vyznívá tragičnost obchodní intervence ziskuchtivých investorů v místě, které má pro lokální obyvatele svou vlastní hodnotu i bez velkolepých projektů.

Román nabízí zajímavou kombinaci radikálních činů, velkých otázek a obrazu pomalého života v českém pohraničí. Rozhodně stojí za přečtení, nejen pro jazykovou specifičnost, která nikterak nebrání plynulému čtení, ale i pro zvláštní typ rozvleklého vyprávěcího tempa, jež čtenáře bezprostředně vtahuje mezi opuštěné pece Dolních Vítkovic. Je však třeba se předem připravit na žánrovou neurčitost.