Sliz, pavučiny a ektoplazma
Kouzelné prostředí s podivnými bytostmi, v němž je povoleno téměř cokoli, je vděčnou kulisou mnoha známých dětských příběhů a filmů. Vsadila na něj i knížka Strašidelný krámek a příšerný lechtiprášek, která však místo děsu servíruje začínajícím čtenářům spíše legraci, takže ji lze navzdory názvu bez obav číst i před spaním.
Může mít devítiletá holčička problémy? Samostatná Nina z mezinárodně úspěšné knižní série Magdaleny Hai jich má dle vlastního názoru tolik, že si raději sepíše celý seznam. Problémem číslo jedna je, že by chtěla kolo, na které nemá dost našetřeno. Přihlásí se tedy na výpomoc v poněkud výstředním krámku, jehož výloha by zjevně potřebovala uklidit. Pavučiny a vílí trus, kam se člověk podívá. Jenže tohle není obyčejný obchod: vlastní ho děda Podiva, který se – na váženého kmeta zcela nepatřičně – svíjí smíchy na zemi, a létá tam zelený duch Péťa. Za zdánlivě malým krámkem se navíc skrývají další a další místnosti plné všelijakých zvláštností, které Nina musí prozkoumat, aby majiteli krámku od záchvatu smíchu pomohla.
Hlavní hrdinka rozhodně není žádný ufňukánek. Představuje prototyp činorodé, nebojácné holky, která se umí výzvám postavit čelem. Takovými je ostatně severská literatura pro děti už od dob Pipi Dlouhé punčochy bohatě zásobená. Charaktery ostatních postav jsou bohužel jen načrtnuté a jejich chování někdy postrádá jasnou motivaci, což u fantazijního příběhu naštěstí neruší. Příběh samotný není zasazený do nějaké konkrétní doby, přesto přináší do našeho technického světa jistou dávku nostalgie, čemuž odpovídá i použitý spisovný jazyk, obohacený nápaditými citoslovci. I s názvy nejrůznějších bytostí, kouzelných přísad a prostředků si překladatel Michal Švec s gustem pohrál, jak o tom svědčí například dvoustrana věnovaná skladu protilátek, kde si lze opatřit „dobré oko (na křivý pohled)“, „mok z mokrýšů (na suchý kašel)“, a dokonce i „špetky rozumu (na blbost)“.
Nejrůznější podivnosti má finská spisovatelka Magdalena Hai (nar. 1978) zjevně ráda a s chutí také mísí literární žánry. Její tvorba pro děti a mládež často balancuje mezi sci-fi, fantasy a hororem. Není proto překvapivé, že se podobnou směs pokusila namíchat i pro nejmladší čtenáře. Nad děsem a hrůzou ve Strašidelném krámku ovšem výrazně převažuje vtip a vše korunují trošku potrhlé nápady, jako třeba suchozemská chobotnice na kolečkových bruslích nebo pavoučí rychtář s buřinkou – jistě i proto, že je knížka určena dětem ve věku zhruba šesti let, které se právě učí číst (ve Finsku vyšla v edici, která by v našich podmínkách odpovídala Prvnímu čtení). Lze ji však doporučit i ke společnému čtení předškoláků s rodiči, jejichž rozhled se dětem jistě bude hodit, až dojde třeba na „eko…ekto… ektoco?“, tedy na ektoplazmu.
Výtvarník, grafik a autor komiksů Teemu Juhani (nar. 1987), který vytvořil velmi živé celostránkové ilustrace, s autorkou nespolupracuje poprvé a jejich umělecká symbióza přinesla už mnohá ocenění. Spojením zábavně strašidelného příběhu s propracovanými detailními obrázky, jejichž zkoumání možná děti zabaví déle než čtení samotné, vznikla příjemná knížka. Škoda jen, že postavy v podstatě pouze uvede na scénu a skončí dřív, než pořádně začne. Jedná se ovšem o první díl trilogie, a tak se malí čtenáři mohou těšit na další dobrodružství Niny a jejích nových přátel z neobvyklého krámku. A snad můžeme už nyní prozradit, že v následujícím dílu půjde o ztracené zuby – pochopitelně upíří!
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.