Když se řekne „chemie“, patrně každý, ať už jeho vztah k této vědě byl a je jakýkoli, si automaticky vybaví periodickou tabulku prvků. Přestože na první pohled tabulka možná nepůsobí nijak úchvatně, opak je pravdou. Její jednoduché, elegantní uspořádání nám totiž při správném čtení dokáže prozradit neuvěřitelné množství informací nejen o jednotlivých prvcích, ale i o světě kolem nás. Není divu, že objev, respektive první uspořádání prvků do periodické soustavy, se považuje za jeden z největších úspěchů novověké vědy, srovnatelný s Darwinovou evoluční teorií či pochopením gravitace. A právě letos slavíme 150 let od vzniku periodické tabulky prvků v její nynější podobě, kterou jí v roce 1869 dal ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev. Rok 2019, jenž je dokonce Mezinárodním rokem periodické tabulky, proto představuje ideální příležitost si tuto slavnou tabulku i její úžasné „obyvatele“ připomenout, což mohou čtenáři všech věkových kategorií stručně, vtipně i hravě učinit třeba díky nejnovější knize Mikea Barfielda Atom v kupce sena (The Element In The Room, 2018). Dodejme, že s tímto autorem se u nás nesetkáváme poprvé – už loni se nám představil sérií publikací Tuhle knihu znič ve jménu vědy, která malé zvědavce řadou praktických úkolů seznamovala se základy matematiky a fyziky.

Nyní přichází na paškál chemie, nicméně Atom je už knihou klasičtějšího střihu a jejím středobodem nejsou experimenty, vystřihovánky a různé praktické úkoly, nýbrž text. Nůžky i lepidlo by tudíž protentokrát měly zůstat raději v šuplíku, byť ani kutilům nezůstanou oči pro pláč. Během čtení totiž najdou spoustu námětů na velmi zajímavé, přesto zpravidla snadné domácí chemické pokusy, například jak vyrobit baterii pomocí citronů, hřebíků a měděného drátku nebo jak si povařením alobalu připravit oxid hlinitý. Atom však v prvé řadě slouží jako základní představení všech zástupců periodické tabulky prvků. Tedy až po krátkém úvodu, v němž autor vysvětluje, co je to hmota a z čeho se skládá, jak po velkém třesku vznikaly atomy a co je tvoří (elektrony, protony, neutrony), co ta periodická tabulka prvků vlastně je, kolik existuje skupenských stavů hmoty nebo jaký je rozdíl mezi sloučeninou a směsí.

Poté už se však s průvodci Šerlokem Houbelesem a jeho dvěma chlupatými kamarády Kryšpínem a Kryšpínou vydáváme na dobrodružnou pouť periodickou tabulkou od vodíku (s protonovým číslem 1) až po teprve nedávno objevený/uměle připravený oganesson (118). U každého prvku se čtenář většinou seznámí s jeho základními vlastnostmi (kov/polokov/nekov), barvou, výskytem v přírodě, průmyslovým využitím a případnými zajímavostmi, jež se s ním pojí. Prostor, jenž se tomu kterému prvku dostává, obvykle závisí právě na jeho významu pro člověka, takže například vodík, uhlík či hliník mají samy pro sebe celou dvoustranu, kdežto lanthanoidy i aktinoidy (ony dvě řady prvků, jež se pro přehlednost obvykle umisťují pod periodickou tabulku prvků) si musí vystačit s týmž prostorem pro všech svých šestnáct zástupců. V ostatních případech se rozsah pohybuje někde uprostřed, od čtvrt strany pro chrom či fosfor až celou stránku v případě hořčíku, železa nebo zinku.

Asi každému, kdo se někdy probíral knihou zaměřenou na výčet chemických prvků nebo na jakékoli jiné podobně heslovité téma, které neumožňuje příliš velkou pestrost, bude jasné, že kdyby Atom vsadil pouze na prosté vyjmenování prvků, začal by zejména mladšího čtenáře zákonitě nudit už někde u křemíku, ty starší snad až kolem kadmia či cínu, a těžko by dokázal naplnit své naučné poslání. Tvůrci to vyřešili výtečným způsobem. Svazek totiž proložili desetidílným komiksem, který v krátkých příbězích představuje dějiny objevování různých prvků i vývoj našeho uvažování o hmotě jako takové. Od antického učence Démokrita a jeho mínění, že se vše skládá z atomů, či alchymistů pátrajících po kameni mudrců se přes Mendělejeva, který na svou tabulku údajně přišel ve snu, dostáváme až k objevu vzácných plynů, o nějž se zasloužil zejména skotský chemik William Ramsay, či ke zjištění, že atomy se skládají z ještě drobnějších částí, již zmíněných protonů, neutronů a elektronů. Komiks tak krásně a leckdy i vtipně naruší jednotvárné představování dalších a dalších prvků a knihu příjemně ozvláštňuje. Nehledě na to, kolik informací se do něj autorovi podařilo propašovat.

Ačkoli je kniha určená dětem starším sedmi let, doopravdy ji ocení až zvědavci o pár roků starší. Ti v ní bezpochyby najdou mnoho zajímavostí, kterými se třeba později blýsknou na hodinách chemie, a dost možná překvapí i učitele. Přestože text chtě nechtě obsahuje některé pojmy, s nimiž se školáci setkají teprve na druhém stupni, netřeba házet flintu do žita – všechny méně známé termíny srozumitelně vysvětluje připojený slovníček. Potěší i grafické zpracování, o nějž se postarala mladá londýnská ilustrátorka Lauren Humphreyová. Její kresba se vyznačuje jednoduchými tahy, absencí zbytečných detailů a spíše tlumenými a dobře ladícími barvami, které nedráždí oko. Na druhou stranu má dobrý smysl pro vypíchnutí toho podstatného, tedy aby se ilustrace a text opravdu doplňovaly a nestály jen vedle sebe jako dva cizinci. Patrně nejvíce se její styl vyjímá ve zmíněném komiksu, jenž by po doplnění o pár dalších „epizod“ z dějin chemie klidně snesl i samostatné vydání.

Závěrečná pochvala patří překladatelům, kteří se text snažili maximálně přizpůsobit českému čtenáři, a velmi milé je používání starých názvů zavedených Janem Svatoplukem Preslem. Například u fosforu se dočteme: „Je také uložen v zubech a kostech – dříve se mu proto říkalo kostík,“ což je nesrovnatelně lepší řešení, než jen přeložit původní anglický lidový název, který by v našem kontextu nedával smysl, protože by zákonitě nebyl lidový ani dříve používaný (a tento chytrý fígl, totiž využívat v podobných případech těch Preslových novotvarů, které se na rozdíl od kyslíku, křemíku, sodíku a mnoha dalších nakonec neujaly, překladatelé uplatnili hned několikrát). Celkově je Atom v kupce sena výbornou příručkou k seznámení s periodickou tabulkou prvků a nedivil bych se, kdyby nějakého mladého čtenáře nakonec zlákal pro chemickou dráhu. Těm ostatním alespoň ukáže, že chemie rozhodně není žádná pruda!