Největší, ale stále ne dostatečně
Nejobsáhlejší kniha o penisu, která u nás zatím vyšla. Autora, profesí urologa, zajímají hlavně lékařské aspekty věci. Jeho přístup je kvůli tomu žel trochu fyziologicky jednostranný, a navíc místy možná až příliš bulvárně lascivní.
O mužském pohlavním orgánu u nás vychází překvapivě široká škála knih, podle katalogu Národní knihovny dokonce skoro dvakrát více než o vagině. Některé shromažďují tematické vtipy a historky (Děsně sprostá knížka o pinďourech), umělecké texty (Kniha o čuráku) či žánrově různě profilované výpovědi sedmdesáti mužů včetně Ludvíka Vaculíka (Penis monology), jiné pojmenovávají sakrální významy s ním spojované (Falos: posvátný obraz mužství). Další se zaměřují na jeho kulturní dějiny (On: kulturní historie penisu), a ještě jiné na anatomii a její dysfunkce.
Zatím nejobsáhlejší Kniha o penisu (The Penis Book) ale vyšla až loni a v nějaké míře zahrnuje většinu zmíněných aspektů. Jejím autorem je Aaron Spitz, profesor na katedře urologie Kalifornské univerzity v Irvine. Jeho knihu nakladatel představuje jako komplexního průvodce všemi možnými tématy od sexuálně přenosných chorob po fungování krevního oběhu.
Primárně autora zajímají lékařské aspekty, takže vysvětluje složení penisu či fyziologický mechanismus erekce a ejakulace (shodně s českými odborníky zdůrazňuje význam „centra ejakulace“ v míše, v oblasti bederní páteře). Objasňuje zdravotní výhody obřízky, stejně jako chirurgické možnosti obnovy předkožky či rekonstrukce nového penisu u transsexuálů.
Zabývá se též možnými způsoby léčby a prevence. Přináší pět kroků pro optimální zdraví penisu: zdravě jíst, hlavně ovoce a zeleninu, vyhýbat se návykovým látkám a sledování pornografických videí, kvalitně a dostatečně spát, fyzicky cvičit a zvláště provozovat tzv. Kegelovy cviky. Naopak autor radí nepřehánět ježdění na kole: více než tři hodiny týdně cyklistiky vsedě označuje za rizikové. Krátce se věnuje také kulturním kontextům penisu coby (podle autora) nejuctívanějšího tělesného orgánu lidské historie, což je samo o sobě odvážné či sporné tvrzení. Mimo jiné zmiňuje teorii o tom, že ve starém Řecku byl velký penis vnímán jako známka zvířeckosti, zatímco malý pohlavní úd byl znakem kulturní vyspělosti a rozvahy. Nicméně i v kulturně-historické kapitole nakonec vítězí nabádavý tón, když autor přechází ke konkrétním návodům, jak hygienicky správně a zároveň esteticky upravovat ochlupení v pánském rozkroku.
Leckteré z rad, které autor dává, nejsou nijak zvláště překvapivé a čtenář se s nimi může setkat v řadě i českých článků volně dostupných i na internetu, včetně varování před cyklistikou, i když jiné studie takové obavy vyvracejí. Rovněž autorova varování před jakoukoli pornografií nesdílejí všichni odborníci, u nás její sledování v omezené míře pro inspiraci připouštějí například terapeuti v oblasti intimity, partnerství a osobního rozvoje s dlouholetou praxí v Sexological Bodyworku a celostních smyslných (tantrických) masážích Martin Plas a Lucie Sitařová. Do blízkosti toho, jak se dnes na Západě praktikuje (neo)tantra, se ovšem dostává i Spitz, když radí pomocí zmíněných Kegelových cviků posilovat svalstvo natolik, aby byl muž schopný se svým vzrušením vědomě pracovat a ovládat ho – i když tantrikové navíc zdůrazňují význam dýchání, koncentraci, otevírání čaker… čili přidávají obsáhlou a komplikovanou duchovní nadstavbu.
Některé kapitoly knihy jsou psány v neutrálním, věcně informačním stylu, ale místy bohužel převládají pasáže psané se směsí lascivnosti a podbízivosti, které mohou vyznívat až trapně (ovšem pro někoho možná i zábavně), přičemž najít dostatečně vysoký počet českých synonym pro penis mohl být pro překladatelky nesnadný úkol (Spitz by možná napsal: „Byl to pro ně svůdný vehikl, s nímž si mohly do sytosti pohrát“). I když dnes existují i v češtině návodné seznamy, kde se dá lingvisticky poučit či inspirovat – například v knize americké spisovatelky Diany Gabaldon „Dávám ti své tělo...“: Jak píšu milostné scény (Omega, 2017).
Oč více autor píše o anatomii a chirurgii, o to méně se bohužel věnuje psychologické rovině mužského vzrušení či tak normálnímu jevu, jako jsou ranní erekce, a okolnostem, za kterých je toto fyziologické vzrušení reinterpretováno na vzrušení sexuální. (K tématu pouze rádoby vtipně, ale spíš povrchně podotýká: „I pokud si žádnou erekci nevybavujete, stejně se vám během spánku několikrát postaví i tehdy, když jste mnich, který žije v celibátu v jeskyni.“) I když jde tedy o nejobsáhlejší knihu na dané téma, leccos o tomto nevšedním předmětu stále zbývá dopovědět či vybádat.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.