Marko Hautala (nar. 1973), autor žijící a tvořící ve finské Vaase, je právem nazýván finským Stephenem Kingem. Tento mistr tajemného prostředí a nečekaných událostí vyniká perfektní literární technikou a silnými příběhy. Mix realismu a hororového psychologického napětí přitahuje čtenáře napříč žánry. Jeho dílo, čítající romány i novely, bylo právem oceněno domácími cenami (Literární cenou Kaleviho Jänttiho či cenou Tiiliskivi) a dočkalo se převodu do mnoha jazyků, mj. němčiny, angličtiny, italštiny nebo právě češtiny. Bába Motyka není jediné Hautalovo dílo dostupné v češtině. Linda Dejdarová přeložila kromě tohoto titulu i horor Šeptající dívka (finsky 2016, česky 2017). Žánr finského hororu a podivna je na vzestupu a české publikum už mělo příležitost seznámit se i s jeho dalšími představiteli, jako jsou například Johanna Sinisalo, Leena Krohn nebo Maarit Verronen; mimo jiné prostřednictvím sbírky povídek Lesní lišky a další znepokojivé příběhy.

Svérázný titul knihy dává tušit mnohé. Bába Motyka údajně přebývá v tajuplné a na první pohled opuštěné vile Bondorffových, kolem níž kolují mnohé povídačky, a všichni vědí, že není záhodno dostat se do její blízkosti, natožpak dovnitř. Vypráví se, že vilu kdysi vlastnil hrabě von Bondorff, zprvu přívětivý šlechtic, který celý svůj život zasvětil mořské příšeře žijící na pobřeží v oblasti Kvarken. Po letech zběsilého, avšak neúspěšného honu za monstrem se zbláznil on a brzy po něm i jeho žena, z níž se podle legendy stala bába Motyka. Náplní jejích dnů není nic méně hrůzného než zabíjení dětí. Plíží se v lesích na pobřeží, mezi balvany a za spadlými stromy, jde po špičkách bosých, hubených nohou. Každý, kdo bez dovolení vstoupí na její pozemek, zemře nebo zešílí. Bába Motyka čeká, až se někdo opozdí za ostatními, protože si chtěl odskočit na malou, napsat esemesku nebo prohlédnout motýla. Jakmile se k ní otočíte zády, zasekne vám motyku mezi lopatky. Alespoň tak praví pověst.

Doktorandka Maisa pátrá po pramenech pro svou disertaci pojednávající o městských legendách. Domnívá se, že postrach zvaný bába Motyka je právě jedna z nich, a vydává se po ní pátrat na vlastní pěst, což dá do pohybu události, které jsou nečekaně spolu propojeny. Hautala příběh vystavěl na několika dějových linkách, spadajících do různých časových rovin. Čtenář sleduje osudy Maisy jako dospělé doktorandky i jako teenagerky. Zároveň se dozvídá o jejích vrstevnících Julii a Samuelovi, kteří se snaží vile Bondorffových přiblížit a své pokusy natáčejí na kameru. O dvacet pět let později Samuel jako dospělý objeví starou nahrávku, jejímiž hlavními aktéry jsou on a Julie, která v minulosti zmizela… Od tohoto okamžiku autor rozjíždí sled podivných a nevysvětlitelných událostí.

Podrobnosti Hautala dávkuje po kouskách a ponechává tak čtenáři dostatek prostoru pro přemýšlení o možných vysvětleních, což knihu činí svým způsobem interaktivní. Velkou pozornost věnuje detailům a vše je ještě podpořeno zvraty, jejichž zdůvodnění vždy přichází až po několika stránkách (případně desítkách stran). Tajemnou atmosférou prodchnuté vyprávění sleduje několik příběhů zároveň a nedopřeje čtenáři chvíli oddechu.

Román Bába Motyka je jedinečný stylem, ale i tématem; autor se nebojí využít bytosti, která působí jako nadpřirozená, avšak může být i skutečná – záleží zčásti také na čtenáři a jeho uvážení, co ještě může být reálné a co už ne, a rozuzlení tak zůstává v jeho rukou. Kniha je dobrou volbou pro milovníky detektivních příběhů, tajemné atmosféry i napětí, tedy všech žánrů, které Hautala spojil v jednom poutavém celku.