Ačkoli v posledních letech počet titulů vydaných na českém knižním trhu obecně klesá, pro dětskou literaturu to neplatí a při pohledu na nabídky nakladatelů se zdá, že naučné knihy a encyklopedie neztratily nic ze svého kouzla ani v době internetu. O to těžší však může být najít v té záplavě tituly opravdu přínosné, relevantní a aktuální, jež neopakují jen dávno známé banality nebo fakta již dlouho překonaná. Jedním z těch, které v loňském roce vzbudily nemalý zájem, byla knížka Profesor Astrokocour: Hranice vesmíru související popularizátora vědy Dominica Wallimana s ilustracemi od Bena Newmana, za jejíž překlad si Richard Podaný odnesl Zlatou stuhu. Rok se s rokem sešel a tatáž autorská dvojice servíruje českým čtenářům, opět v překladu R. Podaného, další pozoruhodný výlet profesora Astrokocoura, který tentokrát zůstane nohama na Zemi a místo vesmíru zkoumá Křížem krážem lidské tělo. Jak si s tímto tématem Walliman, který je vystudovaný fyzik, poradil?

Z technického hlediska se nový svazek v mnohém podobá tomu původnímu, ať už se jedná o tentýž čtvercový formát, využívání tlumenějších, nepříliš kontrastních barev či převahu větších, často celostránkových ilustrací, díky čemuž kniha působí sympaticky a nepřeplácaně. Stejně potěší i na omak příjemná vazba, což jsou všechno u podobných knih základní kameny úspěchu. Čtenáři (podle nakladatele devítiletí a starší) se opět setkají s hlavními postavami předchozího dobrodružství, i když v trochu obměněné sestavě. Krom profesora a kočky Felicie nechybí ani astromyš, ty doplňuje kotě Evka, žabák Gilbert a „zajoška“ Marta. Celou skvadru uzavírá sám Dominic Walliman, ale ne jako čten výpravy, nýbrž coby pokusný subjekt pro zkoumání rozličných aspektů lidského těla.

K jeho zkoumání autoři přistupují od těch nejzákladnějších otázek (například co to znamená být naživu, z čeho se skládáme nebo co je to buňka), od nichž postupují k problémům konkrétnějším. Příhodně začínají kostrou a představením nejdůležitějších kostí, na kostru pak nabalují jednotlivé svaly a celé tělo pak zahalí kůží, která je, jak připomínají, největším orgánem našeho těla. Nicméně prohlížet si tělo jenom zvenku by přece jen byla trochu otrava.

Naštěstí má parta kolem profesora Astrokocoura k dispozici částicový zmenšovač, a všechno si tak může důkladně prohlédnout i zevnitř. Od jednotlivých smyslových orgánů putují přes nervovou soustavu, včetně mozku, k dalším orgánům a orgánovým soustavám (plíce, srdce, játra, ledviny, trávicí soustava, rozmnožovací soustava a tak dále) a diskutují o jejich významu pro náležité fungování našeho těla. Prostor dostanou i témata, která budou malým čtenářům možná připadat trochu abstraktnější, ale pro pochopení biologie člověka jsou stejně důležitá. Příkladem je třeba genetika či role, jakou má pro naše zdraví složení potravin, ať už z hlediska poměru živin, či obsahu vitamínů a minerálů. Vše zakončuje pohled do budoucnosti, konkrétně líčení nejzajímavějších možností v léčbě či zdokonalování lidského těla, od pěstování náhradních orgánů z kmenových buněk po využívání nanorobotů „schopných operovat uvnitř nás“, jež nám možná jednou vědecký vývoj přinese.

I když to na první pohled může vypadat, že Křížem krážem lidským tělem neobsahuje nijak závratné množství textu, informací se do knihy vešlo překvapivě hodně a s klidem lze říct, že s malými čtenáři se jistě něco přiučí i jejich rodiče. Přesto text zůstává i díky vhodným ilustracím snadno pochopitelný, občas samozřejmě za cenu určitého zjednodušení, nikdy ne však nějakého významového překroucení. Koneckonců na faktickou správnost, alespoň v českém vydání, dohlížela i odborná lektorka, což je od nakladatele bezesporu chvályhodný tah. Mezi pozitiva lze zahrnout též vyváženost mezi vyjmenováváním faktických informací a občasnými gagy, někdy slovními, jindy vyjádřenými pouze šikovnou ilustrací. Jistě, nechybí ani záchodový humor, ale co naplat, autor zná své čtenáře velmi dobře.

Velice potěší i to, jak je kniha aktuální, což prozradí zejména závěrečné kapitoly (v počtu našich kostí či skladbě vnitřních orgánů se toho přece jen zas tak moc nemění). Jedním příkladem za všechny je zmínka o technologii CRISPR, poměrně nové a v populární literatuře (zejména té dětské!) zatím tolik nereflektované metodě využívané k přepisování genetické informace.

Křížem krážem ukazuje, že Walliman s Newmanem zvládají biologii stejně dobře jako fyziku, alespoň pokud jde o dětskou naučnou literaturu, a nezbývá než čekat, jestli profesora Astrokocoura v budoucnu na nějakou další průzkumnou výpravu ještě pošlou (nebo, zda se nakladatelství Labyrint rozhodne vydat i některou z již hotových knih). K objevování toho je přece jen stále dost!