Přiznám se, že psát o téhle knížce pro mě není jednoduché. Oceňuji báječný nápad, jak malé děti přivést do zahrady. Jak jim krok po kroku ukazovat zázraky, které se při troše zahradnické námahy v zemi dějí. Vyprávět jim o proměnách přírody během ročních období. Názorně předvést, že zelenina vyrůstá ze země a nevyrábí se už zabalená na plastových táckách. Že některá uzraje rychle, bez většího úsilí zahradníka, a jiné trvá dozrání dlouho a je potřeba vědět, jak jí v tom pomoci. Patrně se ale někteří autoři dětských knížek domnívají, že dětem stačí, když je to barevné a líbivé, a že hravé téma nevyžaduje pečlivé zpracování. Přesně tahle bolest se týká i knihy francouzských autorek Virginie Aladjidi a Caroline Pellissier. A redakce českého překladu Velké knihy zahradničení pro děti nedbalé dílo dovršila.

Zádrhel první: ilustrace
Výtvarnice Elisa Géhin zvolila jednoduché ilustrace a výraznou grafickou úpravu v pěti základních barvách. Tohle řešení je, jak jsem zjistila rozhovorem se šestiletou neteří, pro menší děti přitažlivé. Knížka vypadá zábavně a láká k listování. Dospělí při pohledu na její stránky pocítí spíš příval chaosu. Jedna stránka se nápadně podobá druhé a těžko v té barevné monotónnosti odlišit, v které části roku se zrovna nacházíme a co se tu podniká. Možná jde o autorský záměr, aby se děti musely knihou prokousávat, číst popisky obrázků, trochu hledat a při pátrání prožívat malá dobrodružství (ovšem když dojde na znázornění rozdílů mezi jednotlivými kultivary rajčat nebo jablek, zvolený výtvarný styl hrubě nedostačuje). Na tuhle hru bychom mohli přistoupit a vlastně by i docela fungovala, kdyby se jednalo o kratochvilný kalendář, který humorně popisuje zajímavosti ze zahrady. Jenomže tahle kniha se snaží vysvětlit, jak se co dělá a jak co vypadá – a tady svou úlohu neplní.

Potíž druhá: informace
Autorky si zřejmě na samém počátku nevyjasnily, jak starým dětem bude kniha určena. Ilustrace jsou akceptovatelné malým čtenářstvem, ale text je dosti složitý a vyžaduje už nějaké školní znalosti. A rozhodně dospělého spolučtenáře, který bude všechno vysvětlovat. Jak velké jsou tisíce? Co je to oborávač? Jak velký je centimetr? Jsou tu například přesně uvedeny vzdálenosti, jak daleko od sebe sázet sazeničky či sít semínka, jak je potom vyjednotit. Snad i autorky pocítily ten podivný nepoměr, jednou je vzdálenost řádku alternativně převedena i na délku nožiček! Mnohé termíny nejsou vysvětleny, údaje jsou k jednotlivým druhům zeleniny přiřazovány náhodně – u brambor zjistíme, odkud pocházejí, u rajčat nikoliv. U některé zeleniny je uveden počet kultivarů (v tisících), u jiné se tento údaj nedozvíme. Někdy je doplněna vegetační doba, občas taky ne.

Nejdřív se dočteme, jak se sází salát, a až na další stránce přichází informace, že se z některých rostlin jedí listy. Místy je návod velmi matoucí a žádá si několikeré přečtení. Text působí dojmem, že autorky napsaly, co jim zrovna přišlo na mysl. Informace jsou velmi nesourodé a nepracuje se s nimi uceleně. Jediný soulad lze snad vidět v tom, že text je stejně chaotický jako obrázky.

Některé pojmy vysvětleny jsou, ale opět se dostáváme k dotazu, pro kterou věkovou skupinu je kniha určena. Že se tu vysvětluje fotosyntéza, budiž, i když malému zahradníkovi moc k užitku není, ale proč proboha (moment, ať to správně opíšu) nyktinastie? A pokud se kniha ubírá tímto vědeckým směrem, proč tu nejsou zmíněny i všechny ostatní nastie a tropismy? Následný návod na sedmikráskový prstýnek nebo výrobu květů z krepáku pak působí dost nepatřičně.

Průšvih třetí: nesmysly
Publikace uvádí, že pokud měsíc na obloze přibývá, je to dáno tím, že se vzdaluje od země, pokud ubývá, k zeměkouli se přibližuje. Asi jsem ve škole nedávala pozor, nebo se za můj život změnily vesmírné zákonitosti… Velmi mě mrzí, když si někdo myslí, že dětský čtenář snese všechno. Dětem bychom měli předkládat dětem jen to nejkvalitnější. Aby se i ony naučily dělat věci poctivě. Fascinoval mě patrně žertovný nápis, oznamující, kdy se dočkáme ředkviček: 18 dní = měsíc. Je pravda, že čas někdy letí nemilosrdně, ale i tak mám pocit, že s těmi měsíci mají autorky problém. Také kompost připravují s francouzskou nenuceností. Pár žížal, trocha organického odpadu (děti budou vědět) a po několika měsících je tu humus. Milé děti, není. Je to větší práce a trvá to déle. Nerada bych byla za kverulanta, ale nejsem schopna srovnat se s větami jako „Semena rajčat rostou výjimečně“ a „Setí droboučkých rajčatových semínek je velmi riskantní“. Mám za to, že semena rajčat klíčí dobře. Drobná tedy rozhodně nejsou (viděly někdy autorky třeba semínka rozrazilu nebo pelyňku?). A riskantní? Skoro aby se člověk bál, že by mohlo dojít k výbuchu.

Lehkomyslnost byla zřejmě vlastní i české redakci. Bohužel, vůbec nesouhlasí odkazy na související stránky uvedené v textu a také v tabulce na konci knihy. Je to marné putování – stránky, které mají odkazovat na pórek, vyprávějí o jahodníku nebo o zahradnickém nářadí, odkaz na brambory vede k jablkům. Kolonka o mrkvi odkazuje na brambory, kapusta na letní kytice, jahody na zelené fazolky… Je až legrační, že zcela důsledně nefunguje jediný odkaz. Člověk by řekl, že podle zákonitostí náhodného výběru by alespoň nějaké procento mohlo souhlasit. Ale knížka je ve své ležérnosti nekompromisní.

A za čtvrté pozitivum: inspirace
Myslím na svou malou neteř a té se knížka líbí. Mne může zlobit, jak ledabyle je udělána, ale malé děti si v ní najdou zajímavé a poutavé věci. Beru ji na milost. Vede je k tomu, aby svět na zahradě vnímaly v celé jeho bohatosti, dokázaly ho obdivovat a naučily se o něj co nejlépe pečovat. Tedy nejen vypěstovat, sklidit a zpracovat svou první úrodu, ale činit tak s ohledem k přírodě a všem jejím obyvatelům. Ta knížka je nenápadně ekologická, děti poznají, že zahradu tvoří i pestrá paleta živočichů, že dokonce zahradníkovi v mnoha ohledech pomáhají, a je tedy žádoucí je do zahrady pozvat, když jim vytvoříme správné úkryty nebo poskytneme krmení. Ukazuje zahradnické práce, jak po sobě v roce následují. Jak se od sebe liší pěstování jednotlivých druhů zeleniny. Že pěstování pórku je úplná magie, jaké triky je potřeba použít na růžičkovou kapustu a že ani květinová sklizeň není „k zahození“, vždyť sušené květy můžeme použít k výrobě voňavých pytlíčků. Pro mnohé děti bude jistě objev, jak vypadají semínka jednotlivých rostlin, kterak je můžeme vyluštit, správně skladovat a příští rok vysít. Jak důležité je mulčování a že lze docela snadno úrodu chránit před škůdci.

Velmi oceňuji, že kapitola věnující se zimní době je stejně rozmanitá jako u ostatních ročních období. Zima rozhodně není čas, kdy by se zahradník nudil. Může plánovat nové záhony, čistit a opravovat nářadí a taky si doma v teple nechat vyklíčit semínka, vypěstovat avokádo z pecky nebo ananas z vrcholové růžice listů. A vše si zaznamenat do kalendáře, který je také součástí knížky. Malý zahradník tak získá vodítko pro práci v dalším roce a třeba zajímavé srovnání, jak dokáže být v jednotlivých letech počasí proměnlivé. Jistě rádi pomohou dospělí, a když náhodou ani ti některý z návodů zcela nepochopí, udělají to nějak po svém. Knížka jim rozhodně poslouží jako inspirace pro čas příjemně a užitečně strávený společně s dětmi. V tom vidím její největší hodnotu.