Německý lesník Peter Wohlleben (nar. 1964), který řídí v Porýní ekologické lesní hospodářství, se dokáže o les a o zvířata nejen postarat, ale také o nich poutavě vypráví a píše. V textech dovede nakazit entuziasmem i čtenáře, kterého v současnosti překvapí už máloco. Strom – něco tak běžného a starého – autor znovuobjevuje a činí z něj senzaci. Wohllebenovy knihy Tajný život stromů a Citový život zvířat se staly bestsellery, nyní vyšla v nakladatelství Kazda jejich plnohodnotná odnož určená pro dětského čtenáře nazvaná Slyšíš, jak mluví stromy?.

Stromy bojácné i odvážné
Více než šestadvacet let vodí Peter Wohlleben skupiny dětí na tematické procházky do lesa. Dětskému světu rozumí, má bohaté zkušenosti a sám je hravý – to vše je na knize znát. Už v názvu rezonuje princip, díky kterému text tak silně působí. Strom je předmětem personifikace, je představen jako lidská bytost, která má tělo, cítí bolest, má strach, ale i odvahu, myslí, mluví, a dokonce umí počítat! Funguje na bázi lidského společenství, má rodinu a přátele, jimž vypomáhá pomocí sítě kořenů, brání se nepřátelům, mladé stromky chodí do školy. Autor se tak pohybuje na pevné půdě, opírá se o skutečnosti, které jsou dětem dobře známé. Titul i prvek personifikace by snad mohl evokovat pohádku, ale není třeba sníst ani kousek hada, aby člověk porozuměl řeči zvířat a rostlin. Wohlleben má mimořádné nadání jak zprostředkovat fakta.

V listech stromu se pod mikroskopem objeví tisíce úst, která se podobají lidským, v kmenech jim místo krve teče voda z kořenů vzhůru do koruny, mají vrásky jako babička a v létě se potí. Po přečtení knihy se už na stromy nebudete dívat jen jako na krásnou kulisu, ale budete brát každý strom jako individualitu s životním příběhem. Na stromě je znát, co prožil, má jizvy po odumřelé větvi, rýhy po rostlině jménem zimolez, když se na něm zvenčí objeví houbová plodnice, je nemocný a za pár let se zhroutí.

Lesní rekordy
Slyšíš, jak mluví stromy? přesto není jen kniha o stromech, ale o celém lese. Téma stromů je ovšem vytěženo důsledně, nechybějí stromové rekordy, rostlinní a živočišní obyvatelé stromů, věci, co se vyrábějí ze dřeva, ale i odpovědi na základní otázky typu proč opadává listí a jak strom pozná, že se má probudit ze zimního spánku. Zajímavé je srovnávání života stromů v lese a ve městě. Autor se hojně věnuje i zvířatům, jejich rodinnému životu, shánění potravy v zimě – volí vesměs témata, která se nějak dotýkají člověka a jeho chování v lese. Vysvětluje například, že srny nechávají svá miminka ležet samotná v trávě, protože jsou tam ze začátku ve větším bezpečí než neohrabaná po matčině boku; nejsou ale opuštěná, proto se nesmí na ně sahat ani je zachraňovat tím, že se odvedou k myslivci.

I po formální stránce je kniha čtenářsky přívětivá. Autor s recipientem záměrně diskutuje, zejména pomocí otázek, které figurují i v názvech kapitol. Každá je koncipována jako samostatný tematický celek, takže se kniha dá číst na přeskáčku, podle toho, na co zrovna čtenář hledá odpověď. Zákonitě přitom dochází k opakování informací, což může působit i rušivě. Textu však vévodí srozumitelnost a jasnost. Jednotlivé kapitoly zabírají vždy dvě strany, jejichž obsah rekapituluje kvíz, a bonusem jsou tipy na praktické pokusy s apelativním názvem Vyzkoušej si. V nich autor například poradí, z čeho si v lese udělat žvýkačku anebo čím si v něm po potřebě utřít zadnici. Také grafické zpracování je precizní. Realita se mísí s pohádkou, fotografie na obálce je malebně dokreslena.

Les v souvislostech
Peter Wohlleben líčí život stromů jako ohromné dobrodružství. Vypadá to, že stromy si jen tak stojí a rostou, ale ony bojují o přežití (a život jim znesnadňuje třeba i noční osvětlení nebo čůrající psi). Naučit se vidět souvislosti, osvojit si schopnost o věcech přemýšlet a vycvičit se v pozorování, to je hlavní poslání Wohllebenových knih o přírodě. Je z nich patrná nakažlivá pokora k životu a světu okolo nás, již autor umí vlídným slovem předat všem svým čtenářům, jak dětským, tak dospělým.