Roztomilá knížka, vpravdě knižní šperk, je konglomerátem podivných, nesourodých střípků a grafická úprava, která na první pohled potěší naše oko, odhalí při dalším zkoumání své nedostatky. Na přebalu je uvedeno, že za vznikem knihy stojí léta autorova výzkumu. Vůbec nepochybuji, že se Olavi Huikari, mezinárodně uznávaný finský vědec a ředitel Finského institutu pro výzkum lesa, celý život zabýval složitými vztahy mezi stromy i dalšími rostlinnými a živočišnými organismy. Kniha mne však nepřekvapila nějakým převratným poznatkem, jenž by se dal označit za novinku poslední doby, není tu nic, co by učebnice či vysokoškolská skripta již dlouhá léta neobsahovaly. V tomto ohledu spíše oceňuji práce Petera Wohllebena o chování a vnímání stromů, protože ty vskutku představují nová a fascinující fakta o propojení ekosystému lesa do jednoho velkého organismu.

Podivná učebnice, ještě podivnější obrazová publikace

Pro koho je kniha určena? Ve snaze najít odpověď na tuto otázku bude většina z nás potřebovat hlavně brýle. Zvolená velikost fontu je naprosto nevyhovující. Hlavní texty jsou ještě jakž takž čitelné, úskalí představují popisky ilustrací, jejichž drobné písmo se zvolenou kurzívou ozdobenou velkými patkami v podstatě nelze rozluštit. Stejný problém bude mít čtenář při dešifrování závěrečných příloh, ať už jsou to vybrané řády rostlin nebo slovníček odborných výrazů.

Kniha je tvořena tematickými dvoustranami, nalevo je základní text, vpravo potom obrazové přílohy. Ty jsou tvořeny jednak reprodukcemi dobových rytin z německých odborných knih druhé poloviny 19. století, dále dřevoryty britské výtvarnice Gwen Raveratové a také odbornými učebnicovými ilustracemi a schématy současných autorů. Pomineme-li zvláštnost této různorodé kombinace, opět narážíme na základní nedostatek – všechny ilustrace jsou příliš malé. Jak už bylo zmíněno, odborné popisky nelze přečíst, umělecké reprodukce potom neumožňují prohlédnout si je v celé jejich kráse a v dokonalosti detailu – a navíc u nich chybějí popisky zcela, pomineme-li stručný výpis v úvodu se strohou informací, odkud byla ilustrace převzata.

Když už bychom přistoupili na střípkovitý obsah knihy a propojení nesourodých prvků, stejně se nevyhneme podezření, že vzhledem k nevhodné velikosti jsou ilustrace použity jen jako výplňová „vata“, která má zvýšit počet stran a která imituje punc kvality starých dobrých časů.

Nespojité kamínky z mozaiky

Anotace uvádějí, že cílem knížky je pomoci lépe pochopit tajemství stromů, jejich částí, růstu, dynamických změn a to, jak je jejich život propojen s životem člověka. Domnívám se, že roztříštěnost témat, zmíněných jen letmo po povrchu, a nesouvislé vyprávění, oscilující mezi odborným textem a souhrnem zajímavostí z nedělní novinové přílohy, hlubší pochopení o významu stromů pro život celé planety příliš neumožňuje. Někdy dokonce porozumění brání nejednoznačnost v interpretaci zmíněných ekologických jevů. Poprvé jsou vysvětlovány jako boj o přežití a obrana vůči okolí, v jiné z kapitol je v podobné situaci kladen důraz na kooperaci a vzájemnou ochranu lesních organismů.

Komu je tedy kniha určena? Předně asi těm, kteří už mají doma sbírku malých knižních šperků z řady Pergamen a chtějí ji mít kompletní. Jednoznačně je ale potřeba říci, že se pro edici více hodí ucelenější témata, která mohou být v tak malém formátu v kostce představena, ať už se namátkou jednalo o dílka o zlatém řezu, symetrii či keltských vzorech. Také využití starých kreseb a rytin tu bylo více na místě než u náčrtů fyziologie a ekologie stromů. Publikaci asi ocení i ti, kteří si rádi vyhledávají jednotlivé zajímavosti a nepožadují od autora ucelený obraz. Najdeme v ní kapitoly o stavbě listu a dřeva, fotosyntéze, o schopnosti stromů komunikovat se svým okolím, úloze rostlinných hormonů, různých životních strategiích, variabilitě rozmnožování v odlišných prostředích, ale třeba i o úloze stromů pro hospodářství nebo o schopnosti rezonance dřeva, kterou využíváme při výrobě hudebních nástrojů.

Je to zkrátka všehochuť, nepříliš harmonicky sestavené vícechodové degustační menu. Jen se naše chuťové buňky dotknou jedné lahůdky, už je zapomenuta, aby ji následovala další drobná laskomina. Podle mého soudu se tu zcela minul obsah se zvolenou formou.