Nová monografie sinologa a překladatele Vladimíra Liščáka (nar. 1954) Mezi tolerancí a intolerancí: První dvě století novověkých misií v Číně s neobyčejnou erudicí a prostřednictvím živého, jazykově bohatého vyprávění seznamuje čtenáře s tématem, které se u nás tak často neobjevuje. Čtenáři, kteří znají jeho předchozí tituly, například Čína (Set Ot, 2000; Libri, 2002) nebo Konfuciánství od počátku do současnosti: Dějiny, pojmy, osobnosti (Academia, 2013), recenzovanou knihu pravděpodobně neminou.

Práce navazuje na tematicky podobné texty, mimo jiné na autorovu publikaci Františkánské misie v Číně (13.–18. století) (Academia, 2015) a knihu světoznámého ekumenického teologa Hanse Künga Křesťanství a náboženství Číny: Na cestě k dialogu (Vyšehrad, 1999), kterou tübingenský profesor napsal s Julií Ching a kterou Vladimír Liščák spolu s Jiřím Hoblíkem přeložil. Nutno poznamenat, že ve sbližování čínského a křesťanského civilizačního okruhu odvádí Vladimír Liščák po léta vynikající práci; nenajdeme u nás odborníka, jenž by oběma kulturním a náboženským okruhům a tomu, co mají společné a co rozdílné, rozuměl lépe.

Každý jinou politiku

Obrovský katolický misijní potenciál, který vychází přímo z přání božího syna, Ježíše Krista („Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“), se chtě nechtě, dříve nebo později, musel dotknout i zemí velké Indie, Japonska a Číny. Evangelizace v jedné z nejstarších civilizací si od počátku, jak autor připomíná, žádala mimořádné misijní nasazení i nové, aktualizované způsoby katecheze a konec konců i politické, diplomatické práce. Ruku v ruce s misiemi šel i rozvoj věd, mořeplavby a to, co dnes nazýváme mezikulturní dialog. Přesto byly, jak se dočítáme, misie provázeny občasnými, malými či fatálními nezdary, napětím mezi čínskými císaři a představiteli církve a evropskými vladaři. V dějinách katolických misií do Číny nalezneme i bezpočet dramatických příběhů, které někdy skončily mučednickou smrtí. V seznamu společenství svatých (communio sanctorum) je mučedníků Asie dost a dost a stále přibývají… Střetávání dvou naprosto odlišných kultur a náboženských celků se neobešlo bez obětí a zdá se dokonce, že ten, kdo z tohoto prolínání nakonec vyzískal víc, byla západní, křesťanská strana. Zvláště v jezuitském chápání evangelizace dodnes převládá takzvaná vzdělanostní a diplomatická misie. Není tedy bez zajímavosti, že někteří misionáři se stali císařskými poradci a měli v té které dynastické epoše výjimečné postavení. Někteří zas byli z Číny vypovězeni nebo přišli o život. Každý z panovníků razil jinou politiku. Osobní historie misionářů je tak svým způsobem i dokladem proměny velké čínské říše.

Skutečná dobrodružství

Kromě širšího, ne však rozvláčného historického úvodu rozdělil autor svou práci do devíti hlavních kapitol: Předehra (Otevření cesty do Indie), Nové otevření Číny, Vleklý spor o čínské obřady, Perzekuce a tolerance, Císařská poselstva, Jezuité v Číně za dynastie Ming, Jezuité v Číně na počátku dynastie Čching, První jezuité v Tibetu na konci dynastie Ming a počátku dynastie Čching a Jezuité v Číně v druhé polovině 17. století. Sleduje v nich historickou posloupnost a vývoj katolických misií do Číny, kterých se logicky ujaly tehdy nejsilnější a progresivní řeholní řády: dominikáni, františkáni, augustiniáni a od 16. století patrně misijně nejúspěšnější řehole, řád Tovaryšstva Ježíšova neboli jezuité.

Za obecnými názvy kapitol čeká čtenáře skutečné dobrodružství. Rozhodně nejde o černobílý, suchý faktografický text, v němž byste se jako laici špatně orientovali, nebo dokonce utopili. Liščák krok po kroku, leckdy píď po pídi sleduje celý rozměr lidského života na jeho individuální i společenské bázi. Nevytváří historický román, ale svým způsobem ho jako historik a lingvista dešifruje, popisuje, dává do širšího kontextu. Důležité jsou pro něj životní osudy misionářů i čínských domorodců. Tohle je tradiční velká Liščákova devíza – umí přitáhnout čtenářskou pozornost a v neuvěřitelném množství historických faktů a reálií ho vždycky na prvním místě zajímá konkrétní člověk a nezaujaté líčení skutečnosti. Vladimír Liščák nestraní ani jednomu z civilizačních okruhů. Jinak řečeno, stojí na obou stranách. Ekumenicky a dostředivě.

Kde je k dispozici více historického materiálu a hlavně zaznamenaných očitých svědectví, vystupují jednotliví misionáři z Liščákova textu jako postavy nějakého historického filmu. Pokud jste si už jako děti zamilovali Kryštofa Kolumba, Fernãa de Magalhães, Marca Pola či Jindřicha Mořeplavce, zavede vás tato odborná práce nejen na hlubinu znalostí o katolických misiích a jejich teologickém aspektu, ale možná ve vás probudí touhu cestovat.

Autor sice sleduje nejvyšší standardy vědecké práce, v níž jednotlivé poznámky pod čarou a v závěrečných rejstřících vytvářejí další, paralelní text, ale jeho kniha je s to uspokojit i ty, kteří se – alespoň napoprvé – nemohou nebo nechtějí spouštět do velkých hloubek. Klíčovou součástí přítomného titulu jsou černobílé ilustrace: portréty misionářů, biskupů, čínských regentů, císařů a filozofů, reprodukce tematicky blízkých obrazů, obálek knih, map, výnosů, různých textů i naprostých kuriozit, jako je například pravděpodobná podoba „Verbiestova automobilu“. I když jde „jen“ o černobílé obrázky, je třeba autora i nakladatelství ocenit, protože i takový precizní historiografický „cestopis“ dostává díky obrazovému doprovodu další, čtenářsky atraktivní ráz.

Brána dokořán

Vladimír Liščák se akribicky věnuje i těm nejmenším historickým podrobnostem a s ojedinělým citem pro jazyk vás nenechá na pochybách, že kromě svého oboru, sinologie, ovládá také latinu (tehdejší hlavní komunikační jazyk církve) a tam, kde je třeba, cituje z řečtiny (v alfabetickém i českém a latinském přepisu; například Nicea/Nicaea/Νίκαια/Níkaia), arabštiny, španělštiny nebo staroegyptštiny. Péče, kterou věnuje jazyku a interpretaci čínských pojmů, psaných v tradičním českém přepisu sinologa Oldřicha Švarného i v jejich původní (vizuálně atraktivní) znakové podobě, vás možná překvapí. Je však opodstatněná a potřebná. Při četbě a pozdějším studiu ulehčí práci a nasměruje vás přesně k těm informačním zdrojům, které budete pro další rozšíření svých obzorů potřebovat. Jde totiž o to, že v řadě popularizačních článků používají autoři zkomolené, zjednodušené pojmy, s nimiž navíc někdy zacházejí volně až svévolně. Liščákova monografie vytváří i v tomto ohledu kvalitativní referenční bod. Teologicky zaměřené čtenáře jistě potěší skvěle zvládnutá teologicko-historická terminologie, týkající se například detailního popisu jednotlivých řeholních společenství nebo některých oblastí takzvané morální teologie.

Titul, který prošel náročnou editorskou prací (s minimem překlepů), obsahuje sto padesát stran poznámkového aparátu: bibliografii, věcný a velmi důležitý jmenný rejstřík a seznam vyobrazení. Převážná část textu se týká cest, dobových poměrů a praktického dosahu jednotlivých misií, které – a na to nezapomínejme – se rozprostřely do několika staletí. Vedle mnoha stovek dnes zcela neznámých misionářů, teologů a vyšších katolických duchovních, tu najdeme ikonické světské i duchovní osobnosti té doby. Většina misionářů byla nejen formálně vzdělaná, ale zároveň se na cestu speciálně a dlouhodobě připravovala. Aby mohlo dojít k úspěšnému dialogu mezi oběma kulturami, ovládali misionáři, často na vysoké úrovni, různé obory: teologii, matematiku, astronomii, botaniku, jazyky, rétoriku, geografii či lékařství. Kromě evangelizační práce získávali pro svou věc i rodilé Číňany, z nichž někteří vstoupili do řeholí, působili v místě anebo se posléze vydali jako průvodci na cestu do Evropy. Popis setkání s evropskými učenci a vládci doslova otevírá brány fantazie. Jaké to asi muselo být, když se čínský jezuita Šen-Fu-cung setkal v roce 1685 v Oxfordu s tamními profesory nebo se samotným králem? Tahle oblast katolických misií by si zasloužila samostatné zpracování.

Kniha odhaluje svět, který byl a je filozoficky a nábožensky odlišný od světa křesťanské tradice. Zároveň v něm ale nachází společné body i oboustrannou potřebu vzájemného poznávání, respektu a spolupráce. Křesťanství šestnáctého až osmnáctého století je dávno pryč a změnil se, a to dramaticky, západní i čínský kulturní a religiózní svět. Nejsem si úplně jistý, na čem stojí současné česko-čínské, a zvláště politické vztahy, ale pokud by si vzaly inspiraci z doby, o níž pojednává pozoruhodná práce Vladimíra Liščáka, musely by být na prvním místě zbudovány na poněkud jiných pilířích.