V množství zpráv, kterými nás média každodenně zásobují, jistě není snadné udržet si přehled, jen málokdo by si však na přímý dotaz nevzpomněl na případy únosů občanů západních zemí v méně rozvinutých částech světa. Zkušenosti z takovýchto únosů mají i někteří Češi, stačí jen vzpomenout na události v Angole v roce 1983 nebo z novější doby na případ dvou mladých Češek unesených v Pákistánu.

Případů, kdy skupina ozbrojenců někoho unesla a následně požadovala výkupné či prosazení svých požadavků, bychom jistě našli v historii mnoho. Stejně tak je nutné počítat s tím, že v moderní době, kdy je cestování po světě a tedy i po jeho méně bezpečných částech jednodušší než kdy dříve, bude počet těchto případů oproti minulosti narůstat. Specifikem dnešní doby je ale fakt, že kolem únosů bohatých cizinců se postupně vytvořila pravidla, ve své podstatě nepříliš odlišná od pravidel standardních obchodních jednání. Na tento systém, kde jednotlivé únosy nepředstavují izolované činy, nýbrž pouze nejviditelnější součást složité a rozvětvené mašinérie, zaměřila svou pozornost novinářka Loretta Napoleoni (nar. 1955), Italka usazená již řadu let v Londýně. Dlouhodobě se zabývá problematikou mezinárodního terorismu a jeho ekonomických vazeb, na toto téma dokonce jedna její kniha vyšla i v češtině (Teror s.r.o.: Po stopách finančních zdrojů teroristických sítí, Metafora, 2007). Výsledkem jejích rešerší je právě vydaná kniha Obchodníci s lidmi, kterou českému čtenáři zprostředkovalo nakladatelství Vyšehrad.

Profesionálové

Autorka předkládá ne-li komplexní, pak zcela jistě velmi pestrý obraz problematiky únosů zejména v posledních letech – prostor v knize dostala jak samotná rukojmí, tak vojáci, novináři a humanitární pracovníci se zkušenostmi z krizových oblastí, ale i vyjednavači, jejichž úkolem je dohodnout cenu a následně předání peněz a rukojmí, a v neposlední řadě též bývalí únosci. Tím se čtenáři nabízí vícero úhlů pohledu na dané téma a také je přinucen položit si otázky, na které by možná sám nepřišel a na které nejspíše ani neexistuje jednoznačná odpověď: nedostávají se rukojmí občas do nebezpečí i svou vlastní, někdy až bezbřehou naivitou (pokud si například pořizují snímky budov, o nichž se ví, že v nich přebývají radikální džihádisté)? Mají řadoví únosci vůbec jinou možnost opatřit si v oblasti živobytí? Zaslouží si profesionální vyjednavači spíše obdiv za to, že pomáhají zachránit životy nevinných lidí, nebo spíše kritiku za to, že si za vyjednávání o lidských životech nechávají dobře zaplatit? A nechybí samozřejmě otázka ani morálně nejsložitější: je správné platit za rukojmí výkupné, které pak slouží teroristům k financování jejich aktivit?

Autorka zmapovala i méně známé okolnosti týkající se únosů. Sem patří například analýza kontaktů mezi islamisty a muslimskými menšinami v západních zemích. Aniž by Napoleoni sklouzla ke zkreslujícímu klišé „všichni muslimové jsou teroristé“, na příkladu Dánska ukazuje, jak snadno mohou mít únosci díky svým přistěhovalým souvěrcům dokonalý přehled o náladách veřejnosti při vyjednávání o propuštění rukojmích – a jak tyto informace mohou pomoci únoscům šroubovat cenu nahoru, nebo naopak život rukojmích ještě více ohrozit. Málo známou stránkou celé problematiky jsou i únosy uprchlíků směřujících do bohatých zemí Perského zálivu. Částky, které za zajaté uprchlíky musejí jejich rodiny zaplatit, sice zdaleka nedosahují milionů eur jako v případě evropských rukojmí, ale vysoký počet těchto případů přináší islamistům vysoké zisky.

Náš temný kout

Částečně (byť výrazně méně, než by čtenář dle anotace a obalu knihy očekával) se autorka věnuje i migrační vlně do Evropy a ačkoliv i zde je patrná její erudice, přeci jen se již jedná o určitý odklon od tématu knihy, který by si spíše zasloužil samostatné zpracování, zejména když se Napoleoni snaží postihnout další problémy, jako je nucení imigrantek k prostituci, výdělky majitelů nemovitostí z ubytovávání uprchlíků hrazeného z veřejného rozpočtu a další.

Snad jen pro úplnost se sluší dodat, že čtenář, který by i díky akčně znějícímu názvu knihy očekával popis napínavých akcí směřujících k násilnému osvobození rukojmích, bude v tomto případě zklamán – autorka neuvedla jediný příklad, kdy by se rukojmí dostala na svobodu zásahem legitimních ozbrojených složek. Míra rizika u takovýchto podniků přitom může pro příslušné vlády představovat jeden z argumentů, proč se raději přiklonit k zaplacení výkupného než riskovat život svých spoluobčanů při nezdařené osvobozovací akci.

Třebaže se jedná o práci spíše publicistického, nikoli ryze odborného rázu, ponechala autorka v textu poznámky pod čarou odkazující na zdroj uvedených informací a citací. Poněkud problematické je, že velká část z nich je typu „rozhovor autorky s danou osobou vedený přes Skype v červenci 2015“ a čtenář tak stejně nemá možnost si autorčina tvrzení ověřit. Rozhodně pozitivně je nutno ohodnotit připojení slovníčku méně obvyklých pojmů, názvů jednotlivých teroristických organizací atp. a celkově kvalitní práci překladatele i redaktora.

Sama Loretta Napoleoni se o knize Obchodníci s lidmi vyjádřila, že „odkryla další temný kout globalizace“. S tím lze jen souhlasit a na základě toho knihu doporučit čtenářům zajímajícím se o složitost současného světa i o jeho další vývoj. Jednoznačné odpovědi v knize ovšem nenajdou a pravděpodobně ani nebudou souhlasit se všemi autorčinými názory. Bezpochyby je však tento titul podnítí k zamyšlení, neboť v dnešní propojené době nelze ani o událostech vzdálených tisíce kilometrů prohlásit, že se nás netýkají.